Kouzlo starých Vánoc aneb kde ho hledat
Vánoce? Kdy naposledy to vlastně byly svátky klidu, míru a lásky? Pojďte si na chvilku zavzpomínat jak se dříve oslavovaly Vánoce.
Kdy se začaly prvně slavit se už asi nikdo z nás nedozvíme, ale nejstarší zmínka a dochované záznamy mluví o oslavách kolem roku 336. Do 17. století se vánoční oslavy odehrávaly především v kostelích, poté se jesličky a slavení přesunulo do domácností.
V 19. století se k obvyklým jesličkám přidalo i zdobení stromečků.
Jak tedy ty opravdu staročeské Vánoce tehdy asi vypadaly? Několik dní před Štědrým dnem správná hospodyně napekla chléb, v bohatších domácnostech pekly také vánočku s rozinkami a oříšky. Byla pověra, aby se vánočka povedla, měla by mít hospodyně při jejím pečení bílou zástěru a při kynutí vyskakovat vysoko do vzduchu, jak vysoko vyskočí, tak dobře těsto vykyne.
Štědrému dnu se přisuzovala magická moc a proto se držela spousta zvyků, pojďme si je trošku připomenout:
Zlaté prasátko - Můžeme zde hovořit o tradici, kdy se tvrdí, že pokud vydržíte celý Štědrý den se postit, tak večer se vám pak zjeví zlaté prasátko, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok. Zřejmě proto, že zajišťování úrody už nebývá nejvyšší prioritou našich domácností, tak se také málokomu podaří zahlédnout stín zlatého prasátka jak běží po stěně či stropu místnosti a málokdo tuto tradici dodržuje, ale představme si, jak bychom se asi na večer plný hojnosti těšili, kdybychom vydrželi do večera se postít.
Házení střevícem - Svobodné dívky jej házely přes rameno ke dveřím. Potom se běžely podívat, jak to dopadlo a pokud špička ukazovala ke dveřím, dívka se v daný rok měla už vdavek dočkati.
Třesení stromkem - Určitě to nebylo vánočním stromkem, ale nejčastěji mladou jabloní či zlatým deštěm nebo bezem na zahradě. Děvče si vyběhlo po večeři na zahradu, zatřáslo stromkem a odkud – z jakého směru se první ozval pes, odtud měl přijít slečně ženich.
Rozkvetlá Barborka - Svobodná dívka si na svátek sv. Barbory utrhla větvičku třešně nebo zlatého deště. Pokud jí snítka rozkvetla do Štědrého dne, do roka se vdala
Štěstíčka - Na malé papírky se napsala psaníčka zpravidla jednoslovná hesla (štěstí, zdraví, bohatství, svatba, dítě atd.) a ta se vložila do nádobky. Stolovníci pak po večeři losovali. Převládala samozřejmě pozitivní hesla, negativním se vyhýbali. Použitá hesla se vracela do nádobky zpět, aby si další losující mohli vytáhnouti svou budoucnost a dozvěděli se tak svůj osud, co je čeká a nemine.
Lití olova do vody - Vzala se kovová lopatička a nad plamenem se roztavil kousek olova, který se následně vlil do lavoru nebo nádoby se studenou vodou. Podle výsledného tvaru se odhadovala podoba či povolání budoucího partnera, případně budoucnost milého.
Pouštění lodiček - Naloupaly se vlašské ořechy. Ze skořápky ořechu se vyrobily lodičky, zákaply voskem na který se postavil zbytek svíčky. Zapálené se pouštěly v lavoru naplněném vodou. Podle toho, kam dopluly, se hádalo, kdo zůstane doma a kdo se vydá do světa, když se lodička držela u kraje-dotyčný zůstal doma, nebo když doplula ke středu umyvadla vydával se do světa. V některých krajích byl trochu jiný výklad tohoto zvyku – komu lodička doplula nejdál, toho čekal dlouhý a šťastný život.
Krájení jablka - Po štědrovečerní večeři si každý musel rozkrojit jablko, napříč, tedy kolmo na stopku. Kdo ve svém jablku nalezl pěticípou „hvězdičku“ ze zdravých jadérek, byl spokojen. V příštím roce ho čekalo štěstí a zdraví, ale běda tomu koho čekal jádřinec červavý, musel se nemoci bát. A když byla místo pěticípé hvězdičky jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozilo to nejhorší. Proto všichni vyhledávali velká, zdravá jablíčka. Podobně hledali lidé budoucnost i ve vlašských ořechách. Kdo ve čtyřech nalezl zdravá jádra, věřil, že bude zdravý celý rok
Dělení vánočních oplatků - V některých krajích se na konec štědrovečerní večeře dělily oplatky potřené medem (podobné hostiím). Každý ze stolovníků dostal jednu oplatku a poté nastalo společné dělení. Každý podal každému kousek ze své oplatky, symbolizovalo to sounáležitost rodiny, že se každý s každým rozdělí o poslední sousto.
Jmelí - Dalším vánočním zvykem je zavěšování jmelí. Lidé si jeho zelené, postříbřené či pozlacené snítky nejčastěji připevňovali ke stropu , případně nad dveře. Zřejmě proto, že pod zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli dívku, či ženu. Nebo si je upůevňovbali pro to, že se tradovalo, že „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude po způsobu jmelí věčně zelená. Každopádně darované jmelí nosí štěstí, a tak se při vánočních návštěvách hodilo a hodí dodnes s sebou snítku na návštěvu donést.
O Štědrém dnu se již od rána připravovala večeře, a protože naši předkové věřili v magickou moc čísla 9, připravovali obvykle devět chodů. Ne všichni sice tento zvyk dodržovali, ale vždy se na stole mělo objevit vše z úrody, aby bylo dostatek i v příštím roce. Jako první chod se podával hrách. Pravidlem ale bylo, že nejdříve hospodyně myslela na zvířata a z mísy odebrala po lžíci pro každé z domácích zvířat. Jedly se tedy především polévky a luštěninová jídla. Například hrách, hrachová polévka či "pučálka" což je jídlo z naklíčeného hrachu, to se hojně vyskytovalo, protože prý zaručovalo strávníkům hojnost na celý příští rok. Dále houbový kuba, masitý pokrm nebo ryba pro štěstí (ta až v 19-20. století, dříve byla považována za postní jídlo), zelí na ochranu před zimnicí, knedlík, aby rodina byla stále syta, a trochu ovoce (ovocná omáčka).
Dále jste na stolech mohli vidět sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem.
Zvyky u Štědrovečerní večeře
Hospodyně nachystala vždy o jeden talíř navíc . Při samotné večeři počet strávníků musel být vždy sudý, pokud nebyl, dával se proto ten talíř navíc nebo i pro pro nečekaného hosta, který byl vždy vítán.
Od doby, kdy se hostilo rybami, tak se pod sváteční talíř (nebo pod ubrus) dával penízek nebo šupina z kapra a to mělo značit, aby měl dotyčný štěstí a peníze a pak si je každý dal do své portmonky a ty zajistily dostatek financí na celý příští rok..
Od štědrovečerní večeře nikdo nesměl vstát , protože se věřilo, že kdo to udělá, ten se už "příštích Vánoc nedožije".
Důležitý úkon byl, že se nohy svátečního stolu svazovaly řetězem, a to pro to, aby rodina držela pohromadě.
Kapr - Pojídání ryb k štědrovečerní večeři je zvykem velice mladým. Ryby se totiž na stolech našich předků v tento den prakticky dříve nikdy nevyskytovaly. Ryby byly nejprve záležitostí bohatých měšťanů, na vesnici opět začaly pronikat až ve 20. století. Dnes je neodmyslitelnou součástí vánočního stolu kapr. Nejčastěji připravovaný v trojobalu a usmažený. Ale i on je dnes už na ústupu. Stále častěji je vytlačován sumci, štikami, pstruhy, ale také lososem a nebo i mořskými rybami či plody moře.
Vánočka a cukroví se servírovalo jako sladká tečka nakonec slavnostního večera. Jako nápoj se podával čaj, bílá káva, víno, pivo či pálenka – ta hlavně pro dobré trávení.
Neodmyslitelný vánoční stromeček je z historického hlediska tradicí velmi mladou. Poprvé se v českých zemích objevil vánoční stromeček v roce 1812. Ve svém bytě v Praze-Libni jej v salonu nazdobil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich. Štědrovečernímu stolu, k němuž pozval herce a jejich manželky, vévodila jedle s ozdobami a svíčkami. Vzbudil opravdu velkou pozornost a pověst o něm se rozeběhla celou Prahou. Již příští rok se objevil v mnoha měšťanských domácnostech. Na vesnici se začal šířit až téměř o sto let později, kdy první zmínky jsou z počátku dvacátého století z Valašska. Ovšem ještě stále to nebyl stromek takový jaký ho známe dnes.
Po Štědrovečerní večeři bylo už slyšet jen zvoneček a do světnice hospodář donesl stromeček. Na vesnicích se zpravidla zavěšoval nad štědrovečerní stůl špičkou dolů a zdobil se převážně jablky, sušeným ovocem, ořechy, později i perníčky, řetězy a svíčkami. Svíčky společně zapálili všichni a zpívali koledy, tak se dělo každý den, dokud stromeček nebyl odstrojen.
Štědrovečerní magie - Nikdy jindy se v českých domácnostech tolik nečarovalo a nevěřilo na pověry, jako právě na Štědrý večer. Přes den se nesmělo zametat, poklízet a vynášet z domu odpadky a smetí, protože by se vyneslo štěstí.
Ježíšek - Po štědrovečerní večeři nastal okamžik, na který se mnohé české děti těšily celý rok. Rodina se shromáždila kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupily zabalené dárečky. Podle tradice je sem nepozorovaně přinesl Ježíšek,ale jakým způsobem k dětem přicházel, zůstává obestřeno čarovným tajemstvím. Ježíšek je zdrobnělinou pro Ježíše Krista, jehož dětství bylo o vánocích velmi zdůrazňováno. Děti Ježíškovi před vánoci posílaly dopisy, ve kterém ho prosily o to, co by si přály pod stromečkem nalézt nejvíce. Původně v českých zemích nosíval dárky sv. Mikuláš, postava Ježíška sem pronikla až v devatenáctém století z Německa. České děti z obou tradic vytěžily maximum: dárky jim nosil tedy jak Mikuláš, tak i Ježíšek.
Obvyklé dárečky pod stromeček - Samozřejmě i v dobách minulých si děti přály dostat pod vánoční stromeček hlavně hračky- byly to hlavně dřevěné malované hračky, ale i panenky v lidových krojích či v městském oblečení, pokojíčky pro panenky, dřevěná zvířátka a další hračky městské provenience. Ač se zdá, že jsou hračky považovány za symbol Vánoc, vzájemné obdarování nepatří mezi staré zvyky. Pravidlem se dárky staly až v 19. století, kdy je děti dostávaly už v adventním čase od Mikuláše a dalších tajemných bytostí, nadělovalo se však i do punčochy nebo do boty za oknem. Nejčastějším dárkem byla tzv. mikulášská zahrádka – drobné ovoce nabodnuté na dřívka zapíchané do velkého jablka.
Hračky byly dlouhou dobu vyráběny pouze podomácku, později se rozvinula řemeslná výroba hraček. V 19. století u nás začala vznikat významná centra výroby klasických dřevěných hraček, jako byl Skašov, Krouna nebo dílny na Hlinecku, Příbramsku , Domažlicku, Klatovsku, Hořicku a jinde.
Nejoblíbenější byly lidové dřevěné hračky představující různé lidské postavy, ptáčky, zvířata, kolébky, panenky, houpací koně, vozíky či miniatury předmětů každodenního života.
Přelom 19. a 20. století se stal „zlatou érou“ hračkářského průmyslu. Tehdy vzniklo hnutí na podporu rukodělně vyráběných hraček, objevila se i snaha o umělecké ztvárnění hračky – vzniklo sdružení výtvarných umělců Artěl v Praze.
A konečně tedy vrcholem Štědrého dne byla půlnoční mše.Venku byla tma, sníh a zima. Sníh křupal cestou do kostela pod nohama a mrzlo jen praštělo. Lidé se scházeli v kostele, kde byly vedle oltáře postaveny jesličky. Uvnitř kostela, který byl ohřátý jen dechem a vírou věřících, zářily svíce a dojemná hra varhan doprovázela zpěv koled. Lidé věřili, že o půlnoci se v jejich srdcích narodil Kristus, cítili přítomnost lásky malého dítěte, jejich pohled objímal kolébku a s nadějí a láskou a pokorou se těšili na nový rok.
Koleda - Tradice koledování sahá v českých zemích až do středověku a ještě v nedávné době byl tento zvyk součástí především venkovského prostředí. Koledníci obcházeli stavení, zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku.
Hlavní dobou koledování bylo období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů (tj. 24.12.-6.1.). S tradiční vánoční koledou je spojen například svátek sv. Štěpána (26.12.). Verše Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad sem s ní na ledu znají i děti, které se koledovat už nevydávají. Koledy se dnes zpívají jen u vánočního stromečku a i ty jsou stále častěji nahrazovány spíše pouštěním vánoční hudby, což je zajisté velká škoda
A tak mě napadá, co kdybyste změnili shon za drahými dárky a Vánoce pojali historicky a vyzkoušeli si jeden ze zvyků, hospodyňky –zalaškujte si- a vyskočte při pečení vánočky a věřte, že více vykyne, svažte nohy stolu řetězem a poděkujte za celou a šťastnou rodinu nebo třeba jen zatřeste bezem a poslouchejte zda se nějaký psík ozve a z jakého směru nebo se na Štědrý večer prostě jen tak projděte. Nemohu zaručit, že bude křupající sníh a mráz, ale i víra ve vše krásné v novém roce nás utvrdí v tom, že se máme na co těšit.
Neberme Vánoce jen jako povinnost a slávu hojnosti jídla, předhánění se v množství a cenách dárků pojďte to zkusit ještě trochu postaru...
AKCE SPOJENÉ S KOUZELNÝMI VÁNOCEMI:
Národní muzeum Praha nabídne od 24.11.2016 svým návštěvníkům výstavu „Milý Ježíšku, přeji si…“
Vánoční výstava prezentuje zejména hračky, které nacházely děti pod stromečkem v 19. a 20. století.
Zámek v Pardubicích nabízí až do 5. února 2017 výstavu Slunovrat, Vánoce, Hromnice – výstava o tradicích na přelomu roku
Na výstavě dostávají svůj konkrétní obsah známé i polozapomenuté pojmy jako slunovrat, advent, roráty, přástky, dračky, koleda, Hromnice a mnoho dalších.
Jiřinkový sál Muzea Boženy Němcové zve na tradiční osmou výstavu Vánoční inspirace - Nostalgické Vánoce.
Vystavena bude pestrá paleta vánočních dekorativních předmětů, ukázky klasických i méně obvyklých adventních vazeb a dárků. Na své si přijdou všichni, kteří věří, že k Vánocům patří andělé, betlémy, stuhy a křehké ozdoby. Věříme, že letošní nabídka potěší všechny návštěvníky, kteří se na výstavu Vánoční inspirace rádi vracejí.
Expozice bude otevřena v pátky a adventní víkendy 25.-27. 11., 2.-4. 12. a 9.-11. 12. 2016, od 10.00 do 17.00 hodin.
Milevské muzeum pořádá 4.12.2016 od 9:00 do 17:00 Vánoční jarmark řemesel
Můžete si poslechnout flašináře, ochutnat tradiční medovinu, vidět ukázky řemesel a další.
A v neposlední řadě Prácheňské muzeum v Písku otevřelo 22.11.2016 výstavu s názvem Šťastné a veselé
O proměnách českých Vánoc ve 20. století. Výstavu naleznete v galerii muzea až do 31.12.2016
Přemýšlíte, že se svými
blízkými vyrazíte na divadelní představení
nebo se svými přáteli na hudební koncert?
Široký výběr vstupenek na kulturní akce
můžete pořídit ZDE
