Na počátku bylo kolo... aneb historie adventního věnce
Máme za sebou první adventní neděli. Co takhle dozvědět se o tomto kouzelném čase něco víc? Téměř každý má dnes doma adventní věnec, jinak tomu nebylo ani v minulém století, ale kde se takový adventní věnec vzal?
Označení adventu pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Myslí se tím tedy příchod Ježíše Krista.
První začátky slavení adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi. Adventní doba trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně 25.12. .
Datum první adventní neděle je pohyblivé. Tento rok tedy připadla na neděli 27.11.2016. Je to proto, že poslední, tedy čtvrtá, adventní neděle připadá vždy na neděli před 25. prosincem (který je hlavním vánočním svátkem). A protože 25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum.
Advent vždy trvá do půlnoci Štědrého dne tj. 24.12. Může se i stát, že poslední adventní neděle připadne přímo na Štědrý den, v takovém roce trvá advent jen tři týdny, i když má 4 adventní neděle.
Na počátku bylo kolo... aneb historie adventního věnce.
Zvyk zdobení adventního věnce k nám přišel z Německa koncem 19. století. Na začátku byl hamburský pedagog a kněz Johann Hinrich Wichern. Který chtěl zpříjemnit čekání na Vánoce svým žákům, dětem ze sirotčince tím, že na svátek sv. Ondřeje (30. listopadu) roku 1839 zavěsil v jídelně kolo od vozu ozdobené 23 svíčkami, přesně tolika, kolik zbývalo dnů do Štědrého dne.
Nápad se rychle rozšířil, první adventní věnec se objevil v kostele v Cáchách, zde už byly pouze čtyři svíce symbolizující čtyři adventní neděle. Adventní věnec, jak jej známe dnes, tedy ten tradiční, ozdobený větvičkami smrku nebo borovičky, se svíčkami a mašlemi, spojuje několik tradic a symbolů. Tvar kruhu je symbolem věčnosti, koloběhu v přírodě i opakujících se svátků v životě člověka. Věnec byl vždy určen vítězi, v tomto případě je vítězem nad temnotou Ježíš, jehož narození je v adventu očekáváno. Z předkřesťanských dob připomínají adventní věnec dva zvyky. V zimním období nosili lidé do svých příbytků čerstvé zelené větve a tím poskytovali příjemné bydlení dobrým duchům. Holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly požehnání.
Původní kolo od vozu se přeměnilo ve starobylý slámový věnec s opletením z čerstvých větví. Teď už jen dozdobit. Podle křesťanské liturgie je adventní barvou fialová. Poslední adventní neděli však kněz obléká roucho růžové. Fialová je barvou pokání, přípravy na příchod Krista, pokory a rozjímání, růžová barva symbolizuje naději na blížící se narození Božího Syna. Tomu by měly odpovídat i barvy svící na věnci. Tři fialové, jedna růžová. Každou adventní neděli se jedna svíce zapálí, nakonec se zapaluje svíčka růžová.
Podle jiné tradice mají být svíčky naopak červené a zlaté červená jako připomínka Kristovy krve prolité za spásu světa. Zlatá jako barva života a vítězství.
Ať už si adventní věnec koupíte v obchodě, nebo se do jeho výroby pustíte doma, určitě nebudete litovat. Můžete si zvolit i netradiční věnec ze šišek, sušených plodů... Ke klasické adventní pohodě patří však neodmyslitelně ten „pravý“ z čerstvých větví, který krásně provoní byt a připraví vás tak na Vánoce.