Komunikace v rodině
Není nad domácí pohodu a ten pocit, když víte, že vám to prostě doma klape. Není nic horšího, než hádky mezi rodiči, kterým musí přihlížet děti a poté i hádky mezi dětmi s rodiči.
Vemte si příklad třeba z pracovního prostředí. V práci nepodléháte emocím, nebo alespoň ne tak často jako doma. I na pracovišti dochází k neshodám či hádkám, ale na rodinné prostředí nám přeci záleží více. Pokuste se mít více úcty k partnerovi, rodičům, k dětem, ale i k sobě. Před tím než vybuchnete vztekem a vydáte ze sebe kopu výčitek či nepříjemných slov, zastavte se na chvilku a představte si např. tuto situaci:
...člověk, který má být terčem Vašich výčitek v tu chvíli stojí před Vámi naposled. Již nikdy ho neuvidíte. Slova, která chcete vyslovit, tak budou poslední, kterými se s ním "rozloučíte".
Opravdu Vám ta "hloupost", kvůli které se máte pohádat stojí za to? Všímáte si toho, že se k cizím lidem chováte vlídněji a s větším pochopením, než k Vaší vlastní rodině? Co Vám brání v tom, aby jste své chování změnili.....?
Každého člena rodiny respektujte, uznávejte jeho jedinečnost, ale i hodnoty, které se zrovna neshodují s těmi Vašimi. Neúcta je vlastnost, která do rodinného prostředí nepatří a o to více, když jsou v rodině malé děti.
Zdravému vztahu velmi ubližuje odsuzování a kritizování. Nejde o to, že byste měli chválit za každou maličkost, ale spíše oceňte úsilí a snahu Vašich dětí, ale i partnera či jiného člena rodiny. Neopoměňte i sebe pochválit.
Pro naše děti jsme vzorem! Děti nás vnímají neustále, i ve chvílích, kdy si myslíme, že nás nevidí nebo neslyší. My jsme jejich příkladem, jak se chovat k ostatním, jak vyjadřovat svoje potřeby a jak komunikujeme s okolím. Usilujme tedy o dobré vztahy, o vzájemnou podporu a úctu.
Slyšeli jste o tom, že hněv je vlastně přebytečná vina?
Pamatujte na to, že pokud se rozhodnete řešit nějaký problém, nechejte tzv. horkou hlavu za dveřmi. Rodinné vztahy jsou složité a tak si vyžadují naši angažovanost, pokoru, umění si odpouštět a také trpělivost. Rodinný život je tou největší školou našeho života.
Jak tedy na komunikaci v rodině?
Především si zapamatujte a připomínejte, že Vaše rodina je na prvním místě!
Pokuste se nejprve svému protějšku porozumět a vcítit se do něj.
I vy se pokuste o to, aby protějšek pochopil Vás.
Pak se ujistěte, že jste se navzájem pochopili.
Vnímejte tón svého hlasu, jak mluvíte, jak o něco žádáte a jak např. i rozkazujete. Hodně se o sobě dovíte a pochopíte se.
Pamatujte i na to, že ten, kdo rozumí sobě samotnému, pak může porozumět i druhému.
Šťastný je ten, kdo se umí zasmát i vlastním chybám.
Pokud jste udělali chybu, buďte ostatním příkladem, jděte a omluvte se.
Když Vy odpustíte...bude odpuštěno i Vám.