Práva cestujících v MHD
Téma kontrol v městské hromadné dopravě je nekonečný příběh, na který už bylo napsáno mnoho článků a vydáno několik soudních rozhodnutí. Veškerá pozornost je však upřena na práva revizora, nikoliv na práva cestujících, která jsou neméně významná pro pochopení právních vztahů vznikajících během kontroly.
Nejdříve si však připomeňme nejvýznamnější judikaturu ve vztazích v přepravní kontrole. Základním pramenem je rozhodnutí Nejvyššího soudu (1 As 34/2010 – 73), které definovalo povinnost cestujícího prokázat svou totožnost pověřené osobě. Pověřenou osobou může být právě i revizor, tedy osoba kontrolující jízdní doklady cestujících. Z ustanovení § 37 zákona o dráhách vyplývá, že pověřená osoba není oprávněna sama přes odpor cestujícího zjišťovat jeho totožnost. Revizor tedy má právo požadovat prokázání totožnosti a cestující povinnost ji prokázat. Revizor však nemá oprávnění prokázání totožnosti sám vynucovat. To znamená, že vás nemůže za tímto účelem zadržet, jinými slovy bránit vám v odchodu. Jediným, kdo je oprávněn vynucovat prokázání totožnosti je orgán Policie ČR. Kontrolovaná osoba je pak povinna dle zákona o drahách „na výzvu pověřené osoby ji následovat na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo na výzvu pověřené osoby setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího“. V případě, že tak cestující neučiní, může dojít k situaci, kdy bude revizor setrvání na místě od cestujícího vynucovat. Setrvání na místě však nemůže být podle rozhodnutí vynucováno nepřiměřeně situaci: „Revizor nesmí použít větší síly než je nezbytně nutné k dosažení cíle jeho zákroku, kterým je ochrana majetkových práv provozovatele. Tohoto cíle dosáhne znemožněním útěku cestujícího a zjištěním jeho totožnosti osobou k tomu oprávněnou. Nutná obrana neslouží a sloužit nemůže vymožení pohledávky provozovatele vůči černému pasažérovi.“ Revizor tak může kontrolovanou osobu zadržet pouze za účelem ochrany majetku svého zaměstnavatele a jen na nezbytně nutnou dobu proto, aby v co nejkratší době byla přivolána Policie ČR. Nelze se ztotožnit s představou, že dojde k zadržení v řádu hodin. Takové jednání už lze vnímat jako trestný čin omezování osobní svobody dle trestního zákona.
Je vyloučeno použití násilí či jiného zákonem zakázaného chování vůči cestujícímu během zákroku, který revizor vede. Ten nemůže vést za účelem zjištění totožnosti nebo za účelem vymožení pokuty (takový zákrok je zcela nepřípustný). V takovém případě má cestující právo bránit se proti zákroku ohlášením přestupku proti občanskému soužití dle zákona o přestupcích, který bude ke dni 1. 7. 2017 nahrazen zákonem o odpovědnosti za přestupky (viz níže), případně trestním oznámením o trestném činu ublížení na zdraví.
Z výše uvedeného vyplývá, že nejenom revizoři, ale i kontrolované osoby mají svá práva. Například je to právo na přiměřené zacházení, které nepřímo vyplývá z oprávnění revizora zadržet kontrolovanou osobu do příjezdu policie bez použití nepřiměřené síly. V praxi si lze představit situaci, kdy revizor kontrolované osobě láme ruce, pokládá ji na zem nebo ji udeří, jen aby ji zpacifikoval. Takové jednání je nepřípustné, pokud cestující nenapadl revizora jako první. V případě, že se revizor pouze brání útoku, posouvá se hranice přiměřenosti k zákonné definici nutné obrany dle Trestního zákona, kdy tato sebeobrana nesmí být zcela nepřiměřená. Jednoznačně důležitým pro pochopení kontextu je ustanovení § 63 zákona o policii České republiky, který opravňuje vyzvat Policii ČR k prokázání totožnosti cestujícího. Zákon o obecní policii pak v tomto směru hovoří obdobně. Policista je dle tohoto zákona oprávněn požadovat prokázání totožnosti na žádost jiné osoby, která má na prokázání totožnosti právní zájem. Na tomto základě může například i cestující žádat policii o prokázání totožnosti revizora. Cestující bude prokázání totožnosti revizora žádat pravděpodobně v případech, kdy má za to, že se revizor dopustil přestupku proti občanskému soužití (ublížení na cti, ublížení na zdraví z nedbalosti, vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním) nebo přímo trestného činu (omezování osobní svobody, ublížení na zdraví). První si většinou o prokázání totožnosti požádá revizor, načež policista provede ověření totožnosti kontrolované osoby a následně v souladu se zákonem o policii předá osobní údaje revizorovi. O prokázání totožnosti si Policii ČR však nemůže požádat kdokoliv a z jakýchkoliv důvodů. Může dojít k situaci, že si cestujícího revizor splete s někým jiným nebo provádí zákrok z jiného neoprávněného důvodu. Vše samozřejmě za předpokladu, že se celý incident odehrává na veřejném prostranství mimo dopravní prostředek. V tomto směru je zásadní i postavení zákona o ochraně osobních údajů. V praxi tak cestující může policistovi sdělit, že si nepřeje, aby předával jeho osobní údaje revizorovi. Vzhledem k tomu, že o ně revizor žádá z důvodu, že na tom má právní zájem, je třeba, aby takový právní zájem vůbec existoval. Proto by si měl následně dopravní podnik požádat příslušnou služebnu Policie ČR o vydání těchto údajů s doložením právního zájmu.
Autorem textu je Michael Kopecký, paralegal at macek | legal
www.maceklegal.cz
Přemýšlíte, že se svými
blízkými vyrazíte na divadelní představení
nebo se svými přáteli na hudební koncert?
Široký výběr vstupenek na kulturní akce
můžete pořídit ZDE
