EIFFEL OPTIC ESHOPEIFFEL.CZ Pro ženy Pro muže Slevy a akce

Každý den nové články o produktech z našeho e-shopu

 
Masáž lávovými kameny
Kde se tato masáž vzala? S horkými kameny pracovali lidé již před několika tisíci lety. Sbírali oblázky přímo ze dna moří nebo říčních toků. Rituály a masáže pomocí těchto kamenů prováděli nejčastěji Mayové, Číňani, Japonci, Indové, Inkové nebo Thajci. Později se práce s kameny dostala i do Mezopotámie. Tyto kameny byly pro tehdejší obyvatelstvo téměř věcí posvátnou. Dnes víme, že v Japonsku se horké kameny využívaly na léčení trávících potíží. V Číně zase kameny léčili svalové problémy. Indiáni věřili, že tyto kameny mají duši, že dokáží přivést znovu na svět mrtvé a taky vyléčit každou nemoc, pokud si to člověk zaslouží. Šamani, kteří nejčastěji působili na Havajských ostrovech, kameny ohřívali na ohni a následně je přikládali na místa křečí a napětí. Tak postupně vznikla masáž s názvem Lomi Lomi. Velký rozvoj masáže lávovými kameny nastal v roce 1993. Mary Nelsonová, masérka z Arizony, totiž přišla s vylepšením a inovací. Vyvinula vlastní metodu léčení, při které užívala 54 horkých kamenů, jeden kámen teploty pokojové a 18 chladných kamenů. Tři druhy kamenů přikládala na lidská energetická centra v různých kombinacích. Svoji novou masáž nazvala LaStone Therapy. Jak masáž probíhá? Masáž se skládá z několika částí. Nejprve musí dojít k rozmasírování některých partií, ještě bez kamenů. Masírování probíhá pomocí teplého oleje. Ohřáté kameny, asi na 45°-60° se pak postupně přikládají na energetická místa těla. Pokud si nejste jisti, zda kámen není ještě dosti horký, tak stačí zkusit teplý kámen chvíli držet v ruce. Pokud ho bez obav udržíte 10 sekund na dlani, pak je už připraven k položení na tělo. Mějte na paměti, že malé kameny vychladnou dříve, než ty velké. Kameny rozprostřené po těle, na energetických bodech, rozpustí díky teplu a energetické vibraci lávových kamenů bloky a dojde k celkové harmonizaci energie v těle. Člověk by měl být díky kamenům uveden zpět do pohody. Dojde také k rozproudění krevního oběhu a lymfatického systému v těle. Mělo by dojít také k celkové detoxikaci organismu. Kameny se po určité době sundají a následně by mělo dojít ještě k celkovému rozmasírování míst dlaněmi nebo pomocí kamenů. Některé metody také praktikují masáž postupně; při masáži vystřídají všechny kameny na těle a jimi masírují vždy určitou část těla. Pomůže mi masáž? Ano. Dalo by se říci, že masáž je prospěšná snad pro každého. Již na konci předchozího odstavce byly zmíněny některé kladné účinky na tělo a člověka. I když si myslíte, že je váš organismus naprosto v pořádku, být to tak vždy nemusí. Tělo si může v sobě nosit například negativní vibrace nebo tlak, o kterém nemáte ani potuchy. Díky masáži se všeho špatného zbavíte. Navíc dojde k prohřátí celého těla. Masáž zvyšuje imunitní systém, takže budete více odolní proti nemocem. Urychluje navíc i celkový metabolismus člověka. A postará se o správnou regulaci tekutin v těle. Přispívá celkovému duševnímu zdraví člověka. Díky této masáži prožijete dokonalou relaxaci. Kolik mě masáž bude stát? Tato masáž je poměrně drahou záležitostí. Samozřejmě záleží na tom, z jakého města jste a zda si zajdete na masáž k soukromé osobě nebo do masážního či kosmetického centra. Cena se však pohybuje průměrně okolo 500,- až 1200,- Kč za 60 minut. Samozřejmě není nutné masáž opakovat, avšak alespoň o jeden zážitek masáže lávovými kameny byste se neměla nechat připravit. 
Zobrazit článek >
 
Dokonale sjednocující krém
Jistě jste si všimly, že se nám rozrůstají abecedné názvy krémů, a kromě BB krémů se můžeme krášlit i CC, DD nebo EE krémy. Zkratka CC znamená color control/correcting, což je v překladu barevně sjednocující. Což je rozdíl oproti BB krémům, které pleť chrání a hydratují. Společné mají obsah UV filtru a rozjasňující složky s pigmenty a schopnost hydratace. CC krémy se hodí pro ty ženy, které nemají rády nánosy make-upu, ale zároveň chtějí zakrýt nedokonalosti pleti. Díky vyššímu obsahu pigmentů a vyživujícím látkám je možné redukovat zarudnutí a jiné barevné změny pleti a tím CC krém nahradí běžný make-up. Nanášení krému je velmi jednoduché a rychlé. Lehká textura CC krému se krásně roztírá a neusazuje se ve vráskách, takže ho můžete nanést i kolem očí. Typy CC krémů Vybrat si můžete buď více krycí, nebo rozjasňující CC krém a hned v několika odstínech, podle barvy pleti. A to je velmi výhodné, protože v létě a v zimě se kvůli opálení mění odstín pleti. Přesto se stále nemusíte bát nepřirozeného vzhledu s nánosy barvy. Zásluhu na tom má vyšší podíl pigmentu a rozjasňující látky, které jsou v klasickém make-upu v menší míře. Pokud jste jako já, určitě máte rády produkty 3 v 1 nebo 5 v 1. Což šetří nejen místo, ale i peníze. CC krém je takový 5 v 1, nahradí hydratační krém, sérum proti vráskám, make-up, korektor a dokonce i pudr. Široká nabídka CC krému je zde.
Zobrazit článek >
 
Nejčastější zlozvyky - Jak se jich zbavit?
Zlozvyků má každý člověk dost. Mohou to být malé drobnosti a nebo větší nepříjemnosti, se kterými se denně snažíme vypořádat. Pojďme se podívat na to, jaké zlozvyky mají (nejen) Češi oblíbené. Existuje na ně nějaký lék? Okusování nehtů To je snad nejčastější problém, co se týče zlozvyků. Asi 2/3 dětí si koušou nehty. Průzkumy potvrzují, že tato jejich ,,záliba‘‘ vzniká s příchodem do školy, někdy už do školky. Kolem 60% dětí na tento zlozvyk se vzrůstajícím věkem zapomene. Zbytek si však okusování nehtů přenese až do dospělosti. Pokud s tímto i vy máte problém, nechte si na dva týdny minimálně udělat manikúru. Uvidíte, že vám hned bude krásných nehtů líto. Pokud ani toto neprojde, nechte si na čas udělat nehty umělé. Ty už jen tak neukousnete. Podobným zlozvykem je také okusování tužky. Oba dva provádíme nejčastěji z nudy nebo nervozity.    Neodličování Říkáte si, že když se jednou neodlíčíte, tak se nic nestane? Chyba! Každé špatné odlíčení si vaše pleť moc dobře pamatuje. Celou noc nemůže dýchat ani se regenerovat. I krátkodobé zanedbávání odličování se může projevit šupinkatou pletí nebo ucpanými póry. Dlouhodobé nedbání na vaši pokožku bude mít dopad na rychlejší stárnutí kůže. Cucání palce Nesmíme zapomenout na úplně nejčastější zlozvyk téměř každého dítěte – cucání palečku. Tento zlozvyk způsobuje někdy nedostatečné kojení. Pokud u dítěte objevíte palec v puse, může být toto příčinou. Děti si však cucají prsty i z jiných důvodů. Prstem například nahrazují dudlík. Tento problém by měl nejdéle do pěti let dítěte sám vymizet. Šťourání v nose Tento zlozvyk není opravdu hezký ani na oko. Věděli jste, že téměř čtvrtina (dospívajících nebo dospělých!) lidí se nejen šťourá v nose, ale dokonce vyšťouraný obsah snědí? Podle některých výzkumů je tento zlozvyk způsoben nedostatečnou vlhkostí v místnosti. Zvlhčovač vzduchu by vám mohl s touto nechtěnou činností dosti pomoci. Jedna zajímavost: V Jižní Americe je tento ,,proces‘‘ považován za zcela běžný. Skřípání a cvakání zubů Tento zlozvyk se objevuje jak u dětí, tak u dospělých. Na běžné cvakání během denní doby lehce zabere žvýkačka či klasické bonbóny. Pokud však cvakáte zuby ve spánku, jedná se o poruchu, o které je třeba se poradit se svým zdravotníkem. Pokud tento zlozvyk u sebe zaznamenáváte, nenechávejte ho samotný odeznít, on totiž neodejde. Pokud skřípání budete provozovat delší dobu, můžete si způsobit problémy jednak se sklovinou, ale i s dásněmi a čelistmi. Namotávání vlasů Neustále si na prst natáčíte konečky vlasů a vytváříte takzvané prstýnky? Možná tak k sobě snadněji přitáhnete opačné pohlaví, ale své vlasy opravdu ničíte. I když vám to nepřijde, tímto procesem se předčasně zbavujete velkého množství zdravých vlasů, které omotáváním vytrháváte. Houpání na židli Houpání na židli je klasická zábava nejen školáků. Návod, jak se zbavit tohoto zlozvyku vlastně neexistuje. Musíte zkrátka vyměnit vaše židle za ty, na kterých se houpat nepůjde. To by k nejběžnějším zlozvykům bylo asi vše. Pamatujte si, že zlozvyky mohou velmi uškodit vašemu zdraví. Kromě toho, že nepříjemně ohrožují vás, tak mohou negativně působit i na vaše okolí. Samozřejmě existuje ještě další velké množství zlozvyků. Vybrala jsem pouze ty nejčastější, se kterými se vídáme běžně. Pokud vás toto téma bavilo, těšte se na článek, který se bude věnovat početí a právě taky zlozvykům, které ženy nevědomky činí při očekávání na dítě. 
Zobrazit článek >
 
Kouzlo starých Vánoc aneb kde ho hledat
Vánoce? Kdy naposledy to vlastně byly svátky klidu, míru a lásky? Pojďte si na chvilku  zavzpomínat jak se dříve oslavovaly Vánoce. Kdy se začaly prvně slavit se už asi nikdo z nás nedozvíme, ale nejstarší zmínka a dochované záznamy mluví o oslavách kolem roku 336. Do 17. století se vánoční oslavy odehrávaly především v kostelích, poté se jesličky a slavení přesunulo do domácností. V 19. století se k obvyklým jesličkám přidalo i zdobení stromečků. Jak tedy ty opravdu staročeské Vánoce tehdy asi vypadaly? Několik dní před Štědrým dnem správná hospodyně napekla chléb, v bohatších domácnostech pekly také vánočku s rozinkami a oříšky. Byla pověra, aby se vánočka povedla, měla by mít hospodyně při jejím pečení bílou zástěru a při kynutí vyskakovat vysoko do vzduchu, jak vysoko vyskočí, tak dobře těsto vykyne. Štědrému dnu se přisuzovala magická moc a proto se držela  spousta zvyků, pojďme si je trošku připomenout: Zlaté prasátko - Můžeme zde hovořit  o tradici, kdy se tvrdí, že pokud vydržíte celý Štědrý den se postit, tak večer se vám pak zjeví zlaté prasátko, které vám zaručí hojnost a dobrou úrodu na celý příští rok. Zřejmě proto, že zajišťování úrody už nebývá nejvyšší prioritou našich domácností, tak se také málokomu podaří zahlédnout stín zlatého prasátka jak běží po stěně či stropu místnosti a málokdo tuto tradici dodržuje, ale představme si, jak bychom se asi na večer plný hojnosti těšili, kdybychom vydrželi do večera se postít. Házení střevícem - Svobodné dívky jej házely přes rameno ke dveřím. Potom se běžely podívat, jak to dopadlo a pokud špička ukazovala ke dveřím, dívka se v daný rok měla už vdavek dočkati. Třesení stromkem - Určitě to nebylo vánočním  stromkem, ale nejčastěji mladou jabloní či zlatým deštěm nebo bezem na zahradě. Děvče si vyběhlo po večeři na zahradu, zatřáslo stromkem a odkud – z jakého směru se první ozval pes, odtud měl přijít slečně ženich. Rozkvetlá Barborka - Svobodná dívka si na svátek sv. Barbory utrhla větvičku třešně nebo zlatého deště. Pokud jí snítka rozkvetla do Štědrého dne, do roka se vdala Štěstíčka - Na malé papírky se napsala psaníčka zpravidla jednoslovná hesla (štěstí, zdraví, bohatství, svatba, dítě atd.) a ta se vložila do nádobky. Stolovníci pak po večeři losovali. Převládala samozřejmě pozitivní hesla, negativním se vyhýbali. Použitá hesla se vracela do nádobky zpět, aby si další losující  mohli vytáhnouti svou budoucnost a dozvěděli se tak svůj osud, co je čeká a nemine. Lití olova do vody - Vzala se kovová lopatička a nad plamenem se roztavil kousek olova, který se následně vlil do lavoru nebo nádoby se studenou vodou. Podle výsledného tvaru se odhadovala podoba či povolání budoucího partnera, případně budoucnost milého. Pouštění lodiček - Naloupaly se vlašské ořechy. Ze skořápky ořechu se vyrobily lodičky, zákaply voskem na který se postavil zbytek svíčky. Zapálené se pouštěly v lavoru naplněném vodou. Podle toho, kam dopluly, se hádalo, kdo zůstane doma a kdo se vydá do světa, když se lodička držela u kraje-dotyčný zůstal doma, nebo když doplula ke středu umyvadla vydával se do světa. V některých krajích byl trochu jiný výklad tohoto zvyku – komu lodička doplula nejdál, toho čekal dlouhý a šťastný život. Krájení jablka - Po štědrovečerní večeři si každý musel rozkrojit jablko, napříč, tedy kolmo na stopku. Kdo ve svém jablku nalezl pěticípou „hvězdičku“ ze zdravých jadérek, byl spokojen. V příštím roce ho čekalo štěstí a zdraví, ale běda tomu koho čekal jádřinec červavý, musel se nemoci bát. A když byla místo  pěticípé hvězdičky jadérka uspořádána do tvaru křížku, hrozilo to nejhorší. Proto všichni vyhledávali velká, zdravá jablíčka. Podobně hledali lidé budoucnost i ve vlašských ořechách. Kdo ve čtyřech nalezl zdravá jádra, věřil, že bude zdravý celý rok Dělení vánočních oplatků - V některých krajích se na konec štědrovečerní večeře dělily oplatky potřené medem (podobné hostiím). Každý ze stolovníků dostal jednu oplatku a poté nastalo společné dělení. Každý podal každému kousek ze své oplatky, symbolizovalo to sounáležitost rodiny, že se každý s každým rozdělí o poslední sousto. Jmelí - Dalším vánočním zvykem je zavěšování jmelí. Lidé si jeho zelené, postříbřené či pozlacené snítky nejčastěji připevňovali ke stropu , případně nad dveře. Zřejmě proto, že pod zavěšeným jmelím má muž právo políbit jakoukoli dívku, či ženu. Nebo si je upůevňovbali pro to, že se tradovalo,  že „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“ a jejich láska bude po způsobu jmelí věčně zelená. Každopádně darované jmelí nosí štěstí, a tak se při vánočních návštěvách hodilo a hodí dodnes s sebou snítku na návštěvu donést. O Štědrém dnu se již od rána připravovala večeře, a protože naši předkové věřili v magickou moc čísla 9, připravovali obvykle devět chodů. Ne všichni sice tento zvyk dodržovali, ale vždy se na stole mělo objevit vše z úrody, aby bylo dostatek i v příštím roce. Jako první chod se podával hrách. Pravidlem ale bylo, že nejdříve hospodyně myslela na zvířata a z mísy odebrala po lžíci pro každé z domácích zvířat. Jedly se tedy především polévky a luštěninová jídla. Například hrách, hrachová polévka či "pučálka" což je jídlo z naklíčeného hrachu, to se hojně vyskytovalo, protože prý zaručovalo strávníkům hojnost na celý příští rok. Dále houbový kuba, masitý pokrm nebo ryba pro štěstí (ta až v 19-20. století, dříve byla považována za postní jídlo), zelí na ochranu před zimnicí, knedlík, aby rodina byla stále syta, a trochu ovoce (ovocná omáčka). Dále jste na stolech mohli vidět sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem. Zvyky u Štědrovečerní večeře Hospodyně nachystala vždy o jeden talíř navíc . Při samotné večeři počet strávníků musel být vždy sudý, pokud nebyl, dával se proto ten talíř navíc nebo i pro pro nečekaného hosta, který byl vždy vítán. Od doby, kdy se hostilo rybami,  tak se pod sváteční talíř (nebo pod  ubrus)  dával penízek nebo šupina z kapra a to mělo značit, aby měl dotyčný štěstí a peníze a pak si je každý dal do své portmonky a ty zajistily dostatek financí na celý příští rok.. Od štědrovečerní večeře nikdo nesměl vstát , protože se věřilo, že kdo to udělá, ten se už "příštích Vánoc nedožije". Důležitý úkon byl, že se nohy svátečního  stolu  svazovaly řetězem, a to pro to, aby rodina držela pohromadě. Kapr - Pojídání ryb k štědrovečerní večeři je zvykem velice mladým. Ryby se totiž na stolech našich předků v tento den prakticky dříve nikdy nevyskytovaly. Ryby byly nejprve záležitostí bohatých měšťanů, na vesnici opět začaly pronikat až ve 20. století. Dnes je neodmyslitelnou součástí vánočního stolu kapr. Nejčastěji připravovaný v trojobalu a usmažený. Ale i on je dnes už na ústupu. Stále častěji je vytlačován sumci, štikami, pstruhy, ale také lososem a nebo i mořskými rybami či plody moře. Vánočka a cukroví se servírovalo jako sladká tečka nakonec slavnostního večera. Jako nápoj se podával čaj, bílá káva, víno, pivo či pálenka – ta hlavně pro dobré trávení.   Neodmyslitelný vánoční stromeček je z historického hlediska tradicí velmi mladou.  Poprvé se v českých zemích objevil vánoční stromeček v roce 1812. Ve svém bytě v Praze-Libni jej v salonu nazdobil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Leibich. Štědrovečernímu stolu, k němuž pozval herce a jejich manželky, vévodila jedle s ozdobami a svíčkami. Vzbudil opravdu velkou pozornost a pověst o něm se rozeběhla celou Prahou. Již příští rok se objevil v mnoha měšťanských domácnostech. Na vesnici se začal šířit až téměř o sto let později, kdy první zmínky jsou z počátku dvacátého století z Valašska. Ovšem ještě stále to nebyl stromek takový jaký ho známe dnes. Po Štědrovečerní večeři bylo už slyšet jen zvoneček a do světnice hospodář donesl stromeček.  Na  vesnicích se zpravidla zavěšoval nad štědrovečerní stůl špičkou dolů a zdobil se převážně jablky, sušeným ovocem, ořechy, později i perníčky, řetězy a svíčkami. Svíčky společně zapálili všichni a zpívali koledy, tak se dělo každý den, dokud stromeček nebyl odstrojen. Štědrovečerní magie - Nikdy jindy se v českých domácnostech tolik nečarovalo a nevěřilo na pověry, jako právě na Štědrý večer. Přes den se nesmělo zametat, poklízet  a vynášet z domu odpadky a smetí, protože by se vyneslo štěstí. Ježíšek - Po štědrovečerní večeři nastal okamžik, na který se mnohé české děti těšily celý rok. Rodina se shromáždila kolem rozsvíceného vánočního stromečku, pod nímž se kupily zabalené dárečky. Podle tradice je sem nepozorovaně přinesl Ježíšek,ale  jakým způsobem k dětem přicházel, zůstává obestřeno čarovným tajemstvím. Ježíšek je zdrobnělinou pro Ježíše Krista, jehož dětství bylo  o vánocích velmi zdůrazňováno. Děti Ježíškovi před vánoci posílaly dopisy, ve kterém ho prosily o to, co by si přály pod stromečkem nalézt nejvíce. Původně v českých zemích nosíval dárky sv. Mikuláš, postava Ježíška sem pronikla až v devatenáctém století z Německa. České děti z obou tradic vytěžily maximum: dárky jim nosil tedy jak Mikuláš, tak i Ježíšek.  Obvyklé dárečky pod stromeček - Samozřejmě i v dobách minulých si děti přály dostat pod vánoční stromeček hlavně hračky- byly to hlavně  dřevěné malované hračky, ale i panenky v lidových krojích či v městském oblečení, pokojíčky pro panenky, dřevěná zvířátka a další hračky městské provenience. Ač se zdá, že jsou hračky  považovány za symbol Vánoc, vzájemné obdarování nepatří mezi staré zvyky. Pravidlem se dárky staly až v 19. století, kdy je děti dostávaly už v adventním čase od Mikuláše a dalších tajemných bytostí, nadělovalo se však i do punčochy nebo do boty za oknem. Nejčastějším dárkem byla tzv. mikulášská zahrádka – drobné ovoce nabodnuté na dřívka zapíchané do velkého jablka. Hračky byly dlouhou dobu vyráběny pouze podomácku, později se rozvinula řemeslná výroba hraček. V 19. století u nás začala vznikat významná centra výroby klasických dřevěných hraček, jako byl Skašov, Krouna nebo dílny na Hlinecku, Příbramsku , Domažlicku, Klatovsku,  Hořicku a jinde. Nejoblíbenější byly lidové dřevěné hračky představující různé lidské postavy, ptáčky, zvířata, kolébky, panenky, houpací koně, vozíky či miniatury předmětů každodenního života. Přelom 19. a 20. století se stal „zlatou érou“ hračkářského průmyslu. Tehdy vzniklo hnutí na podporu rukodělně vyráběných hraček, objevila se i snaha o umělecké ztvárnění hračky – vzniklo sdružení výtvarných umělců Artěl v Praze. A konečně tedy vrcholem Štědrého dne byla půlnoční mše.Venku byla tma, sníh a zima. Sníh křupal cestou do kostela pod nohama a mrzlo jen praštělo. Lidé se scházeli v kostele, kde byly vedle oltáře postaveny jesličky. Uvnitř kostela, který byl ohřátý jen  dechem a vírou věřících, zářily svíce a dojemná hra varhan doprovázela zpěv koled. Lidé věřili, že o půlnoci se v jejich srdcích narodil Kristus, cítili přítomnost lásky malého dítěte, jejich pohled objímal kolébku a s nadějí a láskou a pokorou se těšili na nový rok.   Koleda - Tradice koledování sahá v českých zemích až do středověku a ještě v nedávné době byl tento zvyk součástí především venkovského prostředí. Koledníci obcházeli stavení, zpívali písně a za přání všeho dobrého dostávali od hospodářů výslužku. Hlavní dobou koledování bylo období mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů (tj. 24.12.-6.1.). S tradiční vánoční koledou je spojen například svátek sv. Štěpána (26.12.). Verše Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad sem s ní na ledu znají i děti, které se koledovat už nevydávají. Koledy se dnes zpívají jen u vánočního stromečku a i ty jsou stále častěji nahrazovány spíše pouštěním vánoční hudby, což je zajisté velká škoda A tak mě napadá, co kdybyste změnili shon za drahými dárky a Vánoce pojali historicky a vyzkoušeli si  jeden ze zvyků, hospodyňky –zalaškujte si- a vyskočte při pečení vánočky a věřte, že více vykyne, svažte nohy stolu řetězem a poděkujte za celou a šťastnou rodinu nebo třeba jen zatřeste bezem a poslouchejte zda se nějaký psík ozve a z jakého směru nebo se na Štědrý večer prostě jen tak projděte. Nemohu zaručit, že bude křupající sníh a mráz, ale i víra ve vše krásné v novém roce nás utvrdí v tom, že se máme na co těšit. Neberme Vánoce jen jako povinnost a  slávu hojnosti jídla, předhánění se v množství a cenách dárků pojďte to zkusit ještě trochu postaru...   AKCE SPOJENÉ S KOUZELNÝMI VÁNOCEMI:  Národní muzeum Praha nabídne od 24.11.2016 svým návštěvníkům výstavu „Milý Ježíšku, přeji si…“ Vánoční výstava prezentuje zejména hračky, které nacházely děti pod stromečkem v 19. a 20. století. Zámek v Pardubicích nabízí až do 5. února 2017 výstavu Slunovrat, Vánoce, Hromnice – výstava o tradicích na přelomu roku Na výstavě dostávají svůj konkrétní obsah známé i polozapomenuté pojmy jako slunovrat, advent, roráty, přástky, dračky, koleda, Hromnice a mnoho dalších.  Jiřinkový sál Muzea Boženy Němcové zve na tradiční osmou výstavu Vánoční inspirace - Nostalgické Vánoce. Vystavena bude pestrá paleta vánočních dekorativních předmětů, ukázky klasických i méně obvyklých adventních vazeb a dárků. Na své si přijdou všichni, kteří věří, že k Vánocům patří andělé, betlémy, stuhy a křehké ozdoby. Věříme, že letošní nabídka potěší všechny návštěvníky, kteří se na výstavu Vánoční inspirace rádi vracejí. Expozice bude otevřena v pátky a adventní víkendy 25.-27. 11., 2.-4. 12. a 9.-11. 12. 2016, od 10.00 do 17.00 hodin. Milevské muzeum pořádá 4.12.2016 od 9:00 do 17:00 Vánoční jarmark řemesel  Můžete si poslechnout flašináře, ochutnat tradiční medovinu, vidět ukázky řemesel a další.   A v neposlední řadě Prácheňské muzeum v Písku otevřelo 22.11.2016 výstavu s názvem Šťastné a veselé O proměnách českých Vánoc ve 20. století. Výstavu naleznete v galerii muzea až do 31.12.2016      
Zobrazit článek >
 
Zbavte se špatného vzduchu - pořiďte si pokojové rostliny
Čistička vzduchu? Opravdu je potřeba? Neexistuje jiná metoda, která by vaší domácnosti pročistila vzduch? Ano, existuje. Pomohou vám pokojové květiny. Rostliny nejen zbavují naše domovy oxidu uhličitého, navíc taky sesbírávají toxické sloučeniny. Ty využijí a do ovzduší je již nevrátí. Vzduch v místnosti dokonale vyfiltrují. Jaké rostliny konkrétně to jsou? Aloe vera Tato rostlina si libuje spíše v chladném prostředí. Jejím nejvhodnějším umístěním je ložnice, protože zvládá proměňovat velké množství oxidu uhličitého zpět na kyslík. K životu potřebuje světlo. Druhou přírodní čističkou vzduchu, která má stejné účinky jako aloe vera, je kapradí. Gerbera Gerbera jamesonii je rostlina menšího vzrůstu, která se pyšní nejen svými krásnými květy, ale i funkcí zlepšovat životní prostředí. Tato rostlina se hodí do kuchyně, jelikož pohlcuje benzen a trichlorethylen. Mimo gerberu se do této místnosti hodí například chryzantéma. Obě tyto rostliny jsou díky svým květům i moc hezké na pohled.  Břečťan Břečťan se sice výborně hodí do kuchyně, ale líbit se mu bude i v koupelně. Je totiž náročný na vlhkost, kterou pohlcuje. Sbírá téměř všechny toxické látky. Tato rostlina bývá často nazývána chameleonem mezi rostlinami. Jednak z toho důvodu, že existuje asi dvacet druhů břečťanu a taky díky své přizpůsobivosti různým podmínkám a nespočetnému množství kladných funkcí. Zbaví vás navíc ještě xylenu. Aglaonema Klenot Indie, Aglaonema si poradí snad se všemi organickými sloučeninami. Benzen s formaldehydem budou díky této rostlině doslova v pasti. Kromě toho zbavuje ovzduší velkého množství oxidu uhličitého a dusíku. Této rostlině nesvědčí přímé slunce. Zelenec Zelenec si poradí s mikročástmi kouře a dokonce i se zplodinami, které vznikají vařením na plynovém vařiči. Kromě dostatku světla nevyžaduje tato rostlina významnou péči. Hodí se i jako venkovní květina. Dracena Dalším skvělým ,,žroutem‘‘ formaldehydu a benzenu je Dracena. Mimo tyto sloučeniny také snižuje obsah trichlorethylenu. Svým vzhledem připomíná palmu. Pochází z čeledi agáve. Hodí se do obývacího pokoje, dorůstá výšky až 1,5 metru. Není na pěstování náročná, jen ji není dobré nechávat na přímém slunci. Zajímavá je ještě tím, že dokáže reagovat na lidské emoce. C. Backster ji používal například jako detektor lži. Tuto rostlinu můžete znát taky pod jménem dračinec. Šplhavník Šplhavník snadno poznáte díky srdčitým listům. Rostlina vyžaduje k růstu dostatek světla, je odolná proti chladu a horku, dokonce i proti většině škůdcům. Může dosahovat až několikametrové délky. Pohlcuje vlhkost, je schopná přijímat dehet. Zamioculcas Tato rostlina až z Madagaskaru je trochu náročnější na péči. Než si tuto rostlinu pořídíte, tak raději vyzkoumejte, jak a kde ji správně pěstovat. Zamioculcas je jednou z nejodolnějších pokojových rostlin. Netrpí žádnými onemocněními. Nemá ráda přímé světlo. Pro pohlcování toxických látek potřebuje tato rostlina dostatečnou vlhkost, bez ní totiž nemůže správně fungovat. Pokud v domě nemáte dostatek vlhkosti podporujte tuto rostlinu tak, že ji pravidelně budete vlhčit vodou z rozprašovače. Kosmetika, lepidla, laky, barvy, plasty, cigarety, vařiče a mnoho dalších věcí, které v domácnosti běžně užíváme, na náš vzduch působí negativně. Vyčistěte si váš prostor pro život. Teď už znáte návod, jak k lepšímu vzduchu dojít. Zbavte se toxických látek, které byste mít doma ani nemuseli. 
Zobrazit článek >
 
Co na vás prozradí barva oblečení?
Barvy nesouží pouze pro naše vybíravé oči. Dávají také signál našemu mozku, abychom si mohli udělat obrázek o konkrétním člověku a pomohou nám na něho při prvním dojmu nějak nahlížet. Co si lidé řeknou o vás? Bílá barva značí především svěžet a čistou mysl. Bílá vám dodá na vznešenosti, okázalosti, ale taky nevinnosti. Lidé, kteří se rádi oblékají do bílé obvykle dovádí věci k dokonalosti. Jsou cílevědomí a perfekcionističtí. Bílá taky v jístých sitiuacích vyjadřuje touhu po čistotě a novém začátku. Žlutá barva dodává vám i vašemu okolí chuť do života. Povzbuzuje dokonce myšlení a tvůrčí činnost. Celé okolí se díky vašemu žlutému oblečení bude cítit v bezvadné náladě. Člověk, který rád nosí žlutou je moudrý, ale také hodně závislý na někom dalším. ,,Žlutí lidé'' velmi neradi fungují sami. Z oranžové barvy srší optimismus a kreativita. Oblíbenci oranžové jsou romantičtí. Pomocí této barvy taky ukazují na povrch své erotické touhy. Když na sobě máte červenou, působíte aktivně, vřele, sebedůvěřivě a taky energicky. Zajímavé je, že červená barva k tomu všemu navíc vyvolává chuť k jídlu. Nikdy jste nepřemýšleli nad tím, proč všchny tři nejznámější světové fastfoody mají ve znaku červenou? Mimo to taky ukazuje vitalitu člověka, jež tuto barvu nosí. Věděli jste, že růžovou barvu nosili dřívě na oblečení hlavně muži? Jedním z důvodů bylo to, že věřili, že jim tato barva přinese štěstí. Nenajdeme na ní žádnou negativní vlastnost. Je taky symbolem romantiky a něžnosti. Ti, co mají v oblibě růžovou (hlavně její světlejší tóny) mají obvykle potřebu být ochraňováni. Odstíny fialové působí velmi vznešeně a podporují vášeň a emoce. Ti, co nosí fialovou obvykle bývají velmi samostatní a ukáznění. Nevyhledávají společnost. Vyznačují se taky neobvyklými erotickými tužbami a velkou obětavostí. Na posezení s přáteli se oblečte do modré, která je symbolem klidu, spolehlivosti a šarmu. Dodává také na přátelskosti. ,,Modrásci‘‘ se pyšní až neobvykle vyrovnaným charakterem, jsou citliví a velmi věrní. Zelená barva uklidňuje. Její nevýhodou však je to, že narušuje soustředění. Je tedy nevhodné oblékat si ji například do pracovních dní, kdy potřebujete být kreativní. Zelená naznačuje stabilitu a spolehlivost. Ti lidé, kteří se často oblékají do zelených tónů, jsou obvykle připraveni postavit se velkým výzvám. Jsou velmi cílevědomí. Barva, která působí klidně, spolehlivě a přátelsky je hnědá. Nikdy však nebudete v hnědé vyznívat jako autorita. Volte ji raději pouze při volnočasových aktivitách. Hlavním charakterem hnědě oblékaných lidí je dobrosrdečnost. Šedá působí přátelsky a lidé se při pohledu na váš šedý outfit budou cíit uvolnění a více otevření. Šedá z lidí rozhdoně nedělá, jak se říká, šedé myšky. Tato barva naopak naznačuje vznešenost a ctižádost. Lidé této barvy jsou ochotní se domluvit, mají kladný vztah ke kompromisům. Černá barva se hodí na slavnostní příležitosti. Udělá z vás královnu, ke které bude chtít každý vzhlížet. Lidé, nosící hodně černé barvy milují dramatičnost, jen tak před někým se neotevřou. Mají tendenci být velkými snílky. Je samozřejmé, že opravdu jen malému množství lidí sluší všechny barvy. Obvyklé je, že se k nám nějaká ta barva nehodí. Nesmutněte, to je naprosto přirozené. A pokud máte špatný pocit z toho, že kvůli barvě se vás nebude držet štěstí nebo nebudete vypadat přátelsky, tak se nebojte, pozitivní vlastnosti a vibrace se dají vyjádřit i zcela jinak. Jakou barvu nejraději nosíte vy? Sedí na vás tento popis? Přijdete ještě a další vlastnosti, které by sedly svým barevným nositelům?  Stylové kousky oblečení nejrůznějších barev najdete zde. 
Zobrazit článek >
 
Nejromantičtější a nejkrásnější zámky České republiky
,,Tady je to jako z pohádky!‘‘ Už jste někdy vyslovila tuto větu? Zdálo se vám nějaké stavení s okolní krajinou doslova dechberoucí? Pojďme společně najít ty největší krásy České republiky. Zámek Lednice Největším skvostem celého Lednicko-valtického areálu, patřícího do světového dědictví UNESCO, je právě asi zámek Lednice. Toto sídlo, přebudované do anglického gotického stylu, je pouze jeden ze zámků. O kousek dál se totiž nachází ještě jeden zámek, jak už asi čekáte, se jménem Valtice. Mimo tyto budovy zde najdete další menší překvapení. Areál je spojen nádherným parkem, který skrývá nejrůznější vzácné květiny. Mimo to si zde také můžete prohlédnout zámecký palmový skleník nebo Zednářskou zahradu. Průhonice – park a zámek Necelé tři tisíce obyvatel obývají toto město. Kdo téměř kolem Průhonic projíždí na D1 asi ani netuší, že kdyby na správném místě odbočil, zanedlouho by dojel k nádhernému Zámeckému parku Průhonice, památce UNESCO nebo k samotnému zámku. Průhonický park byl založen v roce 1885. Parkem protékají potoky, které dotváří tuto nádhernou krajinu. Na jeho konci se nachází samotný zámek Průhonice. Leží zde taky dendrologická zahrada, na níž vyrůstá podivuhodné množství dřevin a trvalek. Zahrada je veřejnosti volně přístupná. Při návštěvě tohoto místa byste na zahradu neměli zapomenout. Český Krumlov – Hrad a zámek český Krumlov Jihočeský kraj se může pyšnit velkolepou památkou. Původní krumlovský hrad byl v druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek Vilémem z Rožmberka. Celé sídlo mělo velmi pestrou historii i co se týče jeho obyvatelů. Posledními majiteli byli příslušníci rodu Schwarzenbergů. Poté bylo toto velkolepé stavení již v rukách státu. Zámek je nyní jedním z hlavních cílů zahraničních turistů. Konají se zde mnohé hudební festivaly či jiné akce. Mimo návštěvy zámku si můžete naplánovat procházku zámeckým areálem, který byl vybudován rodem Vítkovců nebo si můžete prohlédnout perlu Českého Krumlova – barokní divadlo s dochovanými kostýmy, rekvizitami a dokonce i dekoracemi. Samotné centrum Českého Krumlova však také září jedinečností. Naleznete zde Ostrov, který obtéká řeka Vltava. Ten je připojen ke středu města mosty. Hradec nad Moravicí Staré věže jako pro princeznu, červené zídky a tmavá střecha? To je státní zámek Hradec nad Moravicí. Nachází se kousek Opravy. Není až tak známý, což je podle mého názoru velká škoda. Přestože zámek není nijak rozsáhlý, rozhodně stojí za návštěvu. Při vstupu do zámeckého komplexu se budete cítit, jako byste byla v jiné zemi. Tento pocit dodává, u nás méně tradiční, empírový styl, do něhož byl původní hrad přestavěn. Zámek je veřejně přístupný a dokonce se zde koná jeden z mezinárodních festivalů vážné hudby – Beethovenův Hradec. Hluboká nad Vltavou – zámek Hluboká Návštěvu tohoto zámku ocení nejen milovníci historie, ale i aktivní sportovci. Zámek je obklopen rozsáhlou zahradou, která dotváří pohádkové kouzlo. Bělavá stavba působí velice přepychově. Pokud se sem vydáte až k večeru, určitě vás nadchne barevné osvětlení zámku. Mimo zámek se zde nachází mnohá sportovní střediska golfová, horolezecká a další. Město je plně připraveno na svatby, které se zde velmi často konají. Přála byste si prožít svatbu třeba v Hluboké? V České republice najdeme nespočetné množství nádherných staveb včetně zámků. K dalším romantickým stavbám patří například zámek Nový Světlov, sídlo Rohanů, zámek Sychrov a venkovské barokní sídlo, menší zámek Libice. Určitě vás napadne ještě nějaké další překrásné sídlo. Kam byste se vydala strávit romantický víkend vy? 
Zobrazit článek >
 
Kam se vydat na první rande a kam raději nechodit?
Konečně! Odvážila jste se a pozvala jste vašeho idola na rande? Najednou si ale říkáte, že vlastně nevíte, jak byste měla schůzku naplánovat a hlavně kam byste se měli vydat? Důležité je pozastavit se nad tím, zda vašeho vysněného alespoň trochu znáte a něco o sobě víte. Je to váš kolega z práce nebo muž z kavárny, kam každý den chodíte na drink? Kam jít na první schůzku? Pokud se s vyvoleným vůbec neznáte, bude lepší, když naplánujete rande někde, odkud můžete lehce ,,uprchnout‘‘. Není dobré zavazovat se celodenním výletem nebo dlouhou tříchodovou večeří, když si s protějškem nepadnete do oka. Zajděte na kávu nebo na procházku. Budete vědět, že vaše rande nebude nekonečné a můžete se kdykoliv s tím druhým rozloučit. Pokud se schůzka vyvede, nic vám nebude bránit v tom, abyste společně pokračovali třeba právě na večeři. Když půjdete do kina, nic vás nebude nutit vést dlouhý rozhovor, protože film se o zábavu postará, avšak hrozí zde to, že se třeba ani pořádně nepoznáte. To je také důvod, proč řadím kino do sekce, kam byste chodit na první rande spíše neměla. Jestliže se s vaším vyvoleným vídáte již dlouho, doposud váš vztah byl ale pouze na přátelské úrovni, máte jistou výhodu. Jistě už znáte nějaké jeho záliby, a tak pro vás bude jednodušší naplánovat originálnější první schůzku. Miluje sport a adrenalin? Tak proč nezajít do zábavního parku na nebezpečné pouťové atrakce nebo si vyjet společně na kola. Myslete však na to, že po libovolném sportu byste se mohla nelíbivě zpotit. Až si pak budete chtít vyjít ještě do kavárny, mějte na paměti riziko pachu a nehezké úpravy vlasů nebo rozmazaného líčení. Ke všem sportovním aktivitám přistupujte tedy s mírou. Zkuste spíše vymyslet zajímavý program fyzicky méně náročný. Pokud společník miluje třeba kávu, proč nezajít do kavárny a z legrace vyzkoušet nejméně pět jejích druhů. Uvidí, že se o něho zajímáte, rande si dokonale užije a navíc pozná, že máte smysl pro legraci. A kam se na rande raději nevydávat? Domů – Nechoďte domů k vám, ale ani k němu. První riziko je, že budete svého (možná) nového přítele muset hned seznamovat s dalšími příslušníky bytu a nebo třeba sousedy. A opravdu mu hned na první schůzce chcete ukázat své osobní soukromí a věci? Tam, kde máte známé – Tento bod trochu souvisí s tím předchozím. Neberte ho do své oblíbené restaurace, kam chodíte každý den a ještě k tomu se tam téměř vždy potkáte s někým známým. Opět zde hrozí riziko seznamování, které pro partnera nemusí být příjemné. Navíc, pokud se schůzka nepovede, nebudete muset nic nikomu vysvětlovat, jelikož při navštívení cizího místa se to nikdo z vašich známých ani nedozví. Do kina – Toto téma již bylo zmíněno. Jak jsem už napsala. Není vhodné navštěvovat kino, když se chcete o tom druhém něco dozvědět. Navíc vás celou dobu budou provázet myšlenky typu: Mám ho chytit za ruku nebo se opřít o jeho rameno? A líbání s příchutí popcornu nebo dokonce se zbytky kukuřice v puse není také ideální. Na diskotéku nebo do baru – Prvním důvodem, proč byste zde neměla strávit své první rande je ten, že si vůbec nemusíte popovídat. Hlasitá hudba vám zřejmě nebude moc příjemná. Navíc ho nebude těšit, že po vás bude pokukovat polovina mužů v místnosti. A to, myslím, platí oběma směry. Poslední riziko večerního party klubu je to, že se zde snadno opijete. Sice to třeba nebude vaším účelem, ale nevíte, jaký má ten druhý hranice a při objednání pátého drinku by se vám mohlo stát, že se večírek vymkne kontrole. Do vodního parku nebo sauny – V tomto případě samozřejmě záleží na vás a partnerovi. Pokud vám nevadí se na první schůzce odhalit a ukázat svá těla, tak není žádný důvod k tomu, abyste si zde první rande neužili. Myslete ale raději i na partnera. Možná s tím nemáte problém vy, ale on by ho mít mohl. Na dlouhý výlet – Výlety sice vždy bývají prima, ale ne na první schůzce. Nemáte pak možnost rychle se vrátit v případě špatných dojmů a hlavně se nemusíte trefit do jeho vkusu. Nemá rád historii a vy naplánujete romantickou tříhodinovou prohlídku hradu? To by k nedoporučovaným místům bylo asi všechno. Samozřejmě toto jsou pouze rady a jen vy sama víte, jaké jsou vaše možnosti a určitě se rozhdonete správně. Jakému romantickému místu dáte přednost? 
Zobrazit článek >
 
Cizinka Diany Gabaldon
,,Čas na další pokus?‘‘ ,,Ano. Proč ne?‘‘ Šli jsme ruku v ruce směrem ke Gereside Road. Byl to prehistorický kámen Baragh Mhor stojící na křižovatce, který mi připomněl dnešní výlet s panem Crookem. ,,Zapomněla jsem!‘‘ vykřikla jsem. ,,Musím ti něco úžasného ukázat.‘‘ Frank se na mě podíval a přitáhl mě k sobě. Znovu mi silně stiskl ruku. ,,Já také,‘‘ řekl se smíchem. ,,Ukážeš mi to zítra.‘‘ Americká spisovatelka Diana Gabaldon je známá hlavně díky své sérii románů s názvem Cizinka. Autorka se narodila roku 1952 v Arizoně. Zabývala se přírodovědnými studiemi. Na kalifornské univerzitě získala magisterský titul z mořské biologie. Pyšní se dokonce i doktorátem z behaviorální ekologie, kterou studovala na Northernské arizonské univerzitě. Po ukončení studií pracovala chvíli v oboru, ale zabývala se taky psaním článků. Spolupracovala s Walt Disney. První román začala psát jen pro radost. Inspiraci pro psaní našla v jednom ne příliš známém seriálu. Později se rozhodla část tehdy ještě nedokončeného románu zaslat do nakladatelství. Uspěla. Seznámila se s agentem Perrym Knowltonem a tak začala její kariéra. Napsala dva úspěšné romány a už v té době byla rozhodnutá, že její série románů Cizinka nebude končit třetí knihou, jak bylo původně plánováno. Po nějakém čase opustila vědecký svět a začala se naplno věnovat psaní. Nyní již v rámci Cizinky vyšlo 8 knih. Série Cizinka vypráví příběhy zdravotní sestry Claire Randallové, která se narodila ve 20. století, ale cestuje v čase do století 18. Objevuje se ve Skotsku, kde potká svou budoucí lásku Jamese Frasera. Zažívají spolu nejrůznější dobrodružství. Spolu s Claire se podíváte nejen do Skotska, ale i do Francie, Anglie, Indie a Ameriky. Román se nedá popsat jedním přívlastkem, je totiž netradičním spojením fantasy fikce a romantiky, mystéria a dobrodružství. První román nese název celé série, tedy Cizinka. Další díly mají názvy: Vážka v jantaru, Mořeplavec, Bubny podzimu, Hořící kříž a Hořící kříž II. Knihy, které zde ještě nevyšly, nesou názvy A Breath of Snow and Ashes, An Echo in the Bone a Written in My Own Heart’s Blood. Cizinka sklidila opravdu velký ohlas. Bylo namluveno několik audioknih. V roce 2014 začala stanice Starz vysílat televizní adaptaci tohoto románu. Byl stvořen grafický román. Mimo to vzniklo pár muzikálů, které byly inspirovány příběhem Claire. Diana Gabaldon za tento román získala několik ocenění. Odnesla si například cenu za nejlepší romanci roku 1991. Její kniha se dostala na nejčtenější a nejprodávanější příčky The New York Times. Knihy jsou dnes přeloženy do 19 jazyků a jsou prodávány ve 24 zemích světa. Mimo tuto sérii napsala ještě jednu s názvem Lord John. Hlavní postavou je zde vedlejší postava Lord John Grey z děl Cizinka. Tato série má již devět různě dlouhých knih. Většina z nich je o něco kratší, něž knihy Cizinky. Mimo toto dílo napsala ještě pár krátkých povídek. Cizinka (1. díl) Děj začíná roku 1945, kdy zdravotní sestra Claire přijíždí se svým manželem na skotský venkov, aby si zde užili líbánky. Skotská vesnice, ve které se usadí však svírá různá tajemství. Objevují se zde nevysvětlitelné úkazy a tajemná místa. Jedním z takových míst je vyvýšenina Craigh na Dun, na níž jednoho dne úplně náhodou objeví Claire kruh menhirů. Při jejich prozkoumávání se však stane něco zcela nečekaného a nevídaného. Claire je přenesena v čase o dvě stě let zpátky... (Nejen) tato kniha vás provede venkovským Skotskem. Zažijete romantiku i dobrodružství. Získáte malý vhled do historie Skotska. Román se čte skvěle i díky promyšlenosti příběhu. Jakmile se do knihy začtete, už ji nebudete chtít odložit. A to platí nejen pro tento díl. Knihu Cizinka najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Byt nebo dům? Nemůžete se rozhodnout?
,,Byt či dům, to je oč tu běží.‘‘ Takto transformovala větu slavného Shakespearova Hamleta Komerční banka do své reklamy. A co vy? Máte v tomto ohledu jasno? Nebo zrovna uvažujete nad životní změnou, ale nevíte si rady, zda přestěhovat se z bytu do rodinného domku nebo naopak bude to pravé ořechové? Tímto rozhodováním prochází skoro každý člověk. Podívejme se nyní na klady obojího. BYT Nevyžaduje péči – Zatímco v rodinném domě musíte stále něco opravovat, rekonstruovat a podobně, do bytu si snadno zavoláte kvalifikovaného opraváře, který se o jakoukoliv závadu postará. Navíc závad v bytě je značně méně a jsou méně časté než v domě.  Topení – Topení tak trochu souvisí se zmíněnou péčí. Zatímco v bytě vám stačí otočit kohoutkem a teplo se dostaví za pár minut, v domě budete muset obskakovat kotle či stále sekat dříví do krbu. Lepší přístupnost do centra města – Toto pravidla platí obecně a ne vždy. Každý byt ani každý dům nemusí toto kritérium splňovat. Je však obvyklé, že byty jsou stavěny v centru měst a v blízkém okolí náměstí nebo autobusových zastávek. Dostupnost kamkoliv kdykoliv je výrazně častější než při bydlení v domečku. Ty se většinou staví až za městem. DŮM Velké možnosti úložných prostorů nebo jejich rozšíření – Trápí vás často to, že nemáte kam dát věci? Koupili jste si k lyžím ještě běžky, ale vůbec netušíte, kam je na léto uložíte? Takovéto starosti vás v domě opustí. Budete mít místa dosti. Soukromí – V domě máte obvykle zkrátka klid. Neruší vás soused, který prochází na chodbě, nikdo nad vámi nedupe nebo nevrtá. Jen vy sama se rozhodnete, jak si předěláte venkovní dveře nebo zahradu. Známé přísloví ,,můj dům, můj hrad,, zde opravdu platí. Heslo soukromí funguje i ve chvíli, kdy máte například mladé sousedy. V domě vám určitě nebude vadit, že pořádají alkoholové večírky. Když to budou ale sousedé v bytě nad vámi, kterým se zábava rozjela právě ve chvíli, kdy se chystáte jít spát, to už vám asi trochu k přítěži bude. Možnost pořádání oslav a různých zahradních slavností, volný denní režim - Pokud vám bude hudba v domě hrát do noci, sousedům to určitě nebude vadit. Oni ji vlastně ani neuslyší. Nestíháte přes den a potřebujete prát prádlo klidně ve dvě ráno? Žádný problém. Zahrada – Toto plus je výhodné hlavně pro vaše děti. Určitě ocení, že budou mít možnost se v parných dnech smočit v soukromém bazénu, kdy je jen napadne nebo si v případě nudy budou moci hrát třeba na schovávanou. Domácí mazlíček – Samozřejmě vám nikdo nebrání v tom, mít ve vlastním bytě třeba zoo, když vaše zvířata nebudou rušit sousedy a nebudou porušovat předpisy bytu. Avšak je známo, že hlavně velcí psi potřebují k životu pohyb. Ten si mohou sami dopřát dle libosti právě na vaší zahradě. Díky jejímu oplocení pak ani nebudete muset vašeho miláčka hlídat. Obecně se říká, že pokud se rozhodnete žít v rodinném domku, je dobré, dávat si měsíčně stranou nějaké peníze. Nikdy totiž nevíte, kdy a na co je budete potřebovat. Pokud vaše finanční situace není nijak významně dobrá, raději si s koupi domu ještě pár let počkejte. Vše si alespoň budete moci ještě promyslet a hlavně naplánovat. Pamatujte, že ve vašem příbytku byste se měla cítit hlavně šťastně a spokojeně. 
Zobrazit článek >
 
Jak uspořádat tu nejlepší party?
Budete mít narozeniny nebo vás čeká významná událost, kterou je třeba oslavit a přemýšlíte nad tím, že byste uspořádali oslavu? Přečtěte si, jak z obyčejné party udělat tu nezapomenutelnou. Pamatujte, že každý, ať už sebemenší, večírek musí být naplánovaný. Nechcete přeci, aby vaší party chybělo třeba jídlo, pití a nebo zábava. Místo, čas a výzdoba Prostor oslavy se odvíjí od počtu pozvaných lidí. Pokud je váš byt malý nebo víte, že se všichni pozvaní budou u vás doslova mačkat, tak oslavu uspořádejte někde v baru nebo restauraci, v teplých dnech klidně venku. Prostor pro konání akce vybírejte pečlivě, abyste se tam hlavně vy cítila dobře. Oslavy se konají spíše ve večerních hodinách, ale pokud máte v plánu nějakou zahradní slavnost s venkovními aktivitami, začněte s oslavou již dříve. Nezapomeňte také na místě konání vytvořit tu správnou originální výzdobu! Nejlepší jsou samozřejmě nafukovací balónky.  Občerstvení Dbejte na to, abyste měla všeho dost. Z jídla se hodí určitě chlebíčky nebo jednohubky. Pokud nemáte moc času na přípravu postačí různé brambůrky, křupky nebo nějaké uzeniny a sýry. Určitě i nakrájená zelenina přijde k chuti. Co se týče sladkých dobrot máte i tady téměř neomezené možnosti. Můžete nakrájet sladké pečivo, vysypat do misky bonbóny a další. Pamatujte, že pokud je vaším cílem oslava narozenin, měla byste hosty překvapit nějakým výborným dortem. Takováto pochoutka vždy postačí jako poděkování za úžasné dárky. Pití se odvíjí od stáří vašeho a vašich hostů. Pokud jsou na oslavě všichni plnoletí, můžete podávat víno, pivo, sekty a další, dle vaší chuti. Nezapomeňte ale taky na ,,nealko‘‘, které k alkoholu patří. Každý ho rád uvítá. V případě nezletilých účastníků pořiďte džusy, šťávy a taky nealkoholické ,,šampáňo‘‘ na přípitek. Výborné je připravit také ovocný koktejl. Známý party drink je takzvaná bowle – mix ovoce a ovocných šťáv nebo džusů se sodou. Přidat můžete i sekt a nebo rum. Hhosty taky jistě potěší uvítací welcomedrink. Program Tento bod je pro každého asi tím nejobtížnějším. Jak vymyslet takovou party, aby se na ní nikdo nenudil a i vy byste si užila zábavu? Dobrou hrou pro zábavu jsou Activity. Hra je hrána v libovolných týmech. V každém týmu se střídají hráči a vytahují si kartičky s úkoly z oblasti pantomimy, kreslení a nebo popisu. U této hry si užijete určitě spoustu zábavy. Pokud plánujete oslavu u vás doma s přespáním, na večerní program můžete připsat film. Při jeho výběru se snažte vyhovět vkusu vaší návštěvy.  Nejdůležitější ze všeho je ale hudba. Není dobré, mít na party úplné ticho a věřte, že muzika obstará kus zábavy za vás. Správní hosté Pokud plánujete svoji party, je tento krok jednoduchý. Pozvěte prostě ty, které pozvat chcete. Pokud však plánujete oslavu pro někoho jiného, dávejte si pozor na to, aby člověk, kterého na oslavu zvete nebyl jen váš blízký přítel, ale hlavně přítel toho, pro koho oslavu pořádáte. Pozvánky Pozvánky samozřejmě nutně rozdat nemusíte. Stačí se s vašimi hosty domluvit osobně nebo přes internet. Pokud se však rozhodnete pro výrobu pozvánek, snažte se je vytvořit nějak originálně. Mnoho hostů si je pak určitě vystaví na viditelné místo a na vaši oslavu si vždy díky nim snadněji vzpomene. A to by bylo k základním přípravám asi vše. Nyní už nezbývá nic jiného, než se těšit. Ať je vaše party nezapomenutelná! 
Zobrazit článek >
 
Jak na dokonale rovné vlasy
Máte kudrnaté vlasy a sníte o těch rovných? Nebo je nemáte ani rovné ani kudrnaté a chtěla byste je ,,vystajlovat‘‘ k dokonalosti? V tomto článku mám pro vás pár tipů, jak zkrotit vaši neposednou hřívu. Rovnější vlasy nebývají často tak suché a poničené jako ty kudrnaté. Pokud máte vlasy pouze jemně zvlněné, stačí použít pár přípravků se silikonem, které vám vlasy narovnají tak, jako byste je měla rovné od přírody. Pokud však vašim vlasům tato péče nestačí, postupujte dále takto: Vlasy řádně umyjte a důkladně osušte. Postupně je přes kulatý hřeben či kartáč vyfoukejte. Vždy vlasy sušte ve směru růstu a ne naopak. Nezapomeňte, že vlasy musíte fénovat vždy co nejstudenějším vzduchem! Čím je vzduch, který na vlasy budete foukat, teplejší, tím silnější budou mít vlasy tendenci se vlnit. Další způsob narovnání vlasů se vám možná bude zdát zvláštní, ale opravdu funguje. Chcete, aby vlasy vydržely rovné co nejdéle? Zkuste na ně vyzrát takzvanou gumičkovou metodou. Vlasy umyjte a počkejte na to, až budou zcela suché nebo jim se sušením pomozte fénem tak, jak bylo v předchozím odstavci popsáno. Poté přehoďte všechny vlasy na jednu stranu a od vašeho ucha začněte na vlasy navlékat gumičky. Ty extrémně neutahujte, aby po sundání na vlasech nevznikly hrbolky. Jakmile budete mít ,,nagumičkováno‘‘ až dolů, můžete jít v klidu spát. Jakmile se ráno vzbudíte a gumičky sundáte, vaše vlasy budou krásně rovné. Nejsnadnějším, avšak ne tak šetrným, způsobem narovnání jakýchkoliv vlasů je žehlička. Vysoké teplo totiž není pro vlasy zcela bezpečné. Sice už teď téměř všude seženete žehličky s ochrannou vrstvou, ale raději ještě vlasům dodejte vitamíny a zafixujte je přípravkem určeným pro tepelnou úpravu vlasů. Tyto produkty navíc vašim vlasům dodají lesk, obvykle i objem a podpoří větší výdrž vyžehlení. Dlouhotrvající účinek taky posílíte tím, že vlasy po vyžehlení znovu vyfoukáte a pročešete.  A co ještě udělat pro to, aby rovné vlasy déle vydržely? Pořiďte si kokosový olej. Ten naneste na den nemyté vlasy, zabalte je do ručníku a nechte olej působit alespoň půl hodiny. Poté ho z vlasů řádně vypláchněte. Nejen že olej krásně vlasy narovná, také je vyživí a krásně provoní! Vytvořte si vlastní domácí vlasovou rovnací kúru: MLÉKO & VEJCE Budete potřebovat: Mléko (1 hrnek) Vejce (1 ks) Postup: Postup výroby této masky je velmi snadný. Stačí smíchat dvě výše uvedené suroviny a nanést je na vlasy. Směs nechte na vlasech působit nejméně půl hodiny. Pro lepší účinek zabalte vlasy do potravinářské fólie nebo plavecké čepice. Poté umyjte šampónem a dolaďte kondicionérem. Pokud máte pocit, že vaše vlasy poslední dobou ztrácí lesk, můžete do této masky přidávat lžíci medu. Uvidíte, že lesk se zanedlouho vrátí vlasům do života. KOKOSOVÁ LÁZEŇ Budete potřebovat: Kokosové mléko (1 hrnek) Citrón (1 ks) Olivový olej (2 lžíce) Kukuřičný škrob (3 lžíce) Postup: Z citrónu vymačkejte veškerou šťávu a smíchejte ji s ostatními surovinami. Hotovou směs přiveďte k varu. Nechte ji vařit do té doby, než směs nebude krémová. Poté odstavte z plotny. Klidně ještě teplou masku můžete nanést na vaše vlasy. Poté je zabalte do ručníku a nechte masku minimálně hodinu působit. Poté vlasy důkladně umyjte. Je dobré použít pak ještě kondicionér. Tak jakou metodu pro narovnání vlasů zvolíte vy? Žehličku na vlasy najdete zde. 
Zobrazit článek >
 
Vánoční pečení II. – Perníčky
A je to tu. Po startovacím článku do vánočního pečení vám přináším první recept. Pojďme si společně upéci perníčky, cukroví s nejstarší tradicí a nejen tou vánoční. Před samotným receptem se pojďme podívat na jejich slíbenou historii a hlavně na nějaké ty zajímavosti. Perníky byly vytvářeny již v dávných dobách. Neměly však takovou podobu, jakou známe dnes. První lidé pojídali jakési nepečené těsto, které bychom mohli nazvat plackou neandrtálců. Díky medu divokých včel si už pravěký člověk mohl pochutnávat na sladkostech. Když totiž do míchanice tehdejší mouky s vodou přidali sladký med, hned si na plackách lépe pochutnali. V Egyptě bylo pečivo vyráběné z mouky a medu naprostou klasickou. Pozůstatky tohoto jídla byly nacházeny i v hrobech známých králů nebo rádců. Staří Řekové zase pekli perníčky různých tvarů a rozdávali je obyčejným lidem ve dnech slavností. Tradiční perník se běžně vyráběl v německých hanzovních městech. Výroba perníku byla velmi drahou záležitostí. Pro tyto města znamenalo vlastnictví perníků něco jako symbol úspěchu a majetku. Dodnes je perník vyráběn v některých větších městech, například v Mnichově nebo Norimberku. Dalším významným centrem perníku s původní recepturou je Amsterodam. Na českém území, konkrétně v Trutnově, se první praví perníkáři objevili roku 1355. Říkalo se jim cáletníci. Víte, že podle cáletníků byla pojmenována ulice Caletná, dnešní Celetná, v centru Prahy? Na počátku 15. století v Praze sídlilo dokonce 18 perníkářů. Na tehdejší dobu to bylo opravdu značné množství. Někdy v této době se začal do perníkového těsta přidávat pepř, který se latinsky nazývá piper. Od tohoto slova byl odvozen druhý název pro perníkáře – artropiperista. Od té doby, co byla tato složka do perníků přidána, začaly tyto sladkosti sloužit i jako lék. Působily totiž výborně na zažívací potíže. Na výrobu perníků používali perníkáři prý kolem devadesáti druhů koření a bylin. Každý perník chutnal trochu jinak a každý perníkář si svůj recept na výrobu opravdu dobře ochraňoval. Další cechy perníkářů se objevovaly v Kutné hoře, Turnově, Hradci Králové a samozřejmě v Pardubicích. Pardubice jsou často nazývány městem perníku. Zajímavé je, že recept na perníky vlastně pocházel z Hradce Králové, avšak budoucí perníkářský mistr Vilém z Pernštejna ho od hradeckých pánů vykoupil. Dnes se perník skládá z klasického těsta a specifických přísad, jako je karamelizovaný cukr, med, skořice, zázvor, hřebíček, kardamon, muškátový oříšek, bedrník anýz a levandule. Perník vydrží až několik měsíců díky jeho suchosti a taky tomu, že je právě tak kořeněný. Správné perníčky se musejí nechat minimálně dva týdny až měsíc odležet a to je hlavním důvodem toho, proč byste s jejich pečením neměli dlouho otálet. A nyní už se vrhněme na recept. Jak lahodné perníčky máte upéct? Budete potřebovat: Těsto: Hladkou mouku (400 g) Moučkový cukr (140 g) Med (60 g) Máslo (40 g) Vejce (2-3) Jedláou sodu (8 g) Kakao (3 lžičky) Perníkové koření (1 vrchovatá lžíce) Poleva (bílá): Moučkový cukr (150 g) Bílek (1 ks) Citronovou šťávu (1 lžička) Solamyl (1/2 lžičky) Pro vytvoření barevné polevy stačí přisypat potravinářské barvivo dle potřeby. Postup: Těsto: Všechny suroviny smíchejte dohromady. Vzniklé hladké těsto vložte do lednice na celý den, nejlépe i noc. Následující den vyválejte asi 2 mm silné těsto a pomocí formiček vykrájejte tvary. Poté je vložte na plech vyložený pečícím papírem. Pečte 10 minut na 180°C. Perníčky po upečení můžete přetřít rozšlehaným vejcem nebo samotným bílkem, aby se ještě více leskly. Poleva: Přepasírujte bílek a  poté do něho přidejte všechny ostatní suroviny. Poleva by neměla téct. Pomůckami na zdobení perníčků kreslete libovolné ornamenty. Místo nádob na polevu lze použít obyčejné sáčky. Perníčky s polevou nechte zatuhnout v chladu minimálně dvě hodiny. Poté je vložte do krabice a nechte je nejméně dva týdny odležet. Věřte, že tato vánoční klasika bude chutnat celé rodině. Již odpočaté perníčky můžete proděravět a ozdobit jimi taky vánoční stromeček.
Zobrazit článek >
 
5 nejlepších amerických filmů pro celou rodinu?
Nevíte, jak v sychravých dnech zabavit celou rodinu? Co třeba nějakým dobrým filmem, který pobaví jak dospělé, tak i děti? Inspirujte se v tomto článku. Dnes se podíváme na filmy cizí, konkrétně americké. Beethoven Stará dobrá filmová klasika, která zabaví celou rodinu. Příběh malého štěněte, které si najde tu nejlepší rodinu, jakou si může přát. Čeká vás spousta zábavy se psím mazlíčkem, který moc rád tropí lumpárny se třemi sourozenci. Jak ho bude snášet hlava rodiny, tatínek George? A co veterinář Herman Varnick, který se snaží psa uloupit pro své pokusy? Dostane nakonec Beethovena nebo se ho jeho současné rodině povede zachránit? Film vznikl již v roce 1992. Dočkal se taky pokračování. Pokud si tento film oblíbíte, máte na čtyři další večery o zábavu postaráno. Beethoven totiž figuruje v dalších čtyřech pokračováních. Poslední film vznikl roku 2003. Pohádky na dobrou noc Pohádky na dobrou noc je hraná fantasy komedie v hlavní roli s výborným komikem Adamem Sandlerem. V pohádce figurují dvě děti, kterým Sandler alias Skeeter vypráví dobrodružné pohádky na dobrou noc. Opravdové dobrodružství však začíná až ve chvíli, kdy se Skeetrerovy pohádky stávají skutečností. Film se objevil na plátnech kin v roce 2008 a ihned se stal oblíbený. Kouzelná romance Rodinná pohádka Kouzelná romance se bude líbit zejména malým slečnám a jejich rodičům. Je plná veselých písniček a humoru pro děti i dospělé. Děj se odehrává nejprve v animovaném světě, avšak asi po deseti minutách je princezna poslána zlou královnou do světa lidí, hraného filmu, aby nedošlo ke sňatku s krásným princem a královna získala korunu. Vysvobodí princ půvabnou Giselle, která je odsouzena k životu v New Yorku? Tento filmový příběh mohu rozhodně doporučit. Je opravdu líbivý. Pokud se na tuto pohádku jednou podíváte, budete se k ní rádi vracet a klidně i bez dětí. Shrek Život velkého strašného zlobra, který si spoustu let žije sám spokojeně v domku na samotě u bažiny, se změní ve chvíli, kdy je přepaden bandou pohádkových postaviček, které byly vyhnány královým vojskem ze svých domovů. Shrek se rozhodne bojovat za svůj příbytek, a tak se vydá za králem Farquaadem, aby si své doupě obhájil a pomohl taky svým pohádkovým přátelům. Ten mu slíbí pomoc jen v případě, že vysvobodí krásnou princeznu Fionu, kterou hlídá ve věži zlý drak. Jak to vše dopadne? Nechte se vtáhnout do světa kouzelné pohádky, která je plná humoru a vtipu, o něž se postará hlavně bláznivý oslík. Jak vycvičit draka Tato pohádková komedie vás nadchne nejen kvůli dokonalému soundtracku. Můžeme ji považovat za další velmi povedenou práci studia DreamWorks. Hlavním hrdinou příběhu je Škyťák, teenager z rodu Vikingů, který se odlišuje od své rodiny tím, že je hodný a láskyplný. Rád by zažil nějaké dobrodružství a rozhodně nechce být zlý, jako jeho otec. Začne si Škyťák plnit svůj sen a najde v nějakém draku svého přítele? Animovaných i hraných rodinných filmů je neskutečné množství. Je opravdu těžké vybrat ty nejlepší z nich. Já do první pětice řadím právě tyto. Další výbornou tvorbou je například taky film Garfield, Alvin a Chipmunkové nebo Na vlásku. Jak hodnotíte tato díla vy?
Zobrazit článek >
 
Historie čokolády
Jedna z nejoblíbenějších sladkostí lidí v každém věku je právě čokoláda. Kdo by tušil, že zrovna obyčejná čokoládová tabulka bude mít tak pestrý a zajímavý vývoj? A co takový čokoládový nápoj? Věděli jste, že ten už kmeny znaly před více než dva a půl tisíci lety?  Možná je pro vás překvapením, že kakaovník, díky němuž máme dnes zázrak jménem čokoláda, prorůstal v dávných dobách celé deštné pralesy. Díky Olmékům, starověkému kmenu, byly některé stromy domestikovány a přesunuty do příznivějších krajin. Tato událost se stala již kolem roku 600 př. n. l. Kawa, neboli kakaové boby byly následně nedílnou součástí potravy kmene. Na plantážích nechyběl kakaovník ani Mayům. Ti z bobů však tvořili prášek, který ihned po rozemletí upražili a následně smíchali s kukuřičnou moukou, vodou, vanilkovým práškem a chilli. Poté vytvořili pastu, kterou pak naředili vodou. Vznikl tak hořký čokoládový, lehce ostrý nápoj. Z archeologických nálezů je nám dnes známo, že tento nápoj mayští lidé podávali na své slavnostní stoly již kolem roku 600. Boby však nesloužily jen jako zdroj obživy. Známí Aztékové, kolem roku 1400 užívali boby jako platidlo nebo k různým rituálům. Ačkoliv prvním Evropanem, který údajně spatřil a dokonce i ochutnal kakaové boby byl Kryštof Kolumbus již v roce 1502, kakaové boby byly do Evropy dovezeny až v polovině 16. století díky dobyvateli H. Cortésovi, který boby vezl jako nejlepší válečnou kořist uloupenou v Mexiku. Přivezl je na španělské území. Spolu s nimi uloupil také vzácný recept. Zde se kakaový nápoj začal poprvé ohřívat a sladit. Španělé drželi tajemství čokoládového nápoje okolo sta let pouze ve své zemi. Do Francie tento nápoj dostala Anna Rakouská, manželka Ludvíka XIII. Není tajemstvím že evropskému obyvatelstvu nejprve čokoláda vůbec nechutnala. Hlavním krokem pro Evropany bylo smazání jakéhokoliv druhu chilli z receptu. Tabulka čokolády přišla na svět až na počátku 19. století. Roku 1815 založili Holanďané první továrnu na čokoládu. Holandský chemik Conrad van Houten roku 1828 sestrojil kakaový lis, díky kterému dokázal pak oddělit kakaové máslo a kakaový prášek. Pak už jen stačilo sestavit tu nejlepší recepturu a tabulka čokolády byla na světě. Skládala se z kakaového prášku, rozpuštěného kakaového másla a cukru. Ale i pití čokolády bylo v těchto dobách velmi módní záležitostí. Čokoláda se podávala na společenských akcích a různých slavnostech. Kdo v této době dostal čokoládu v tabulce, byl obdarován téměř tím nejcennějším, jelikož čokoláda v pevném tvaru byla velmi drahou záležitostí. První mléčná čokoláda vznikla v druhé polovině 19. století. Roku 1913 lidé mohli ochutnat první čokoládovou pralinku, dříve nazývanou bonbon. Belgickým pralinkám dal jejich název hrabě du Plessis-Praslin. Roku 1925 se začalo s kakaovými boby obchodovat dokonce i na burze. Dnes existuje nespočetné množství čoklád jak tabulkových, tak i tekutých. Světové společnosti se snaží přicházet na nové a jediněčné nápady, jak čokoládu ještě obohatit nebo vylepšit.  Tímto končí naše procházka historií světa čokolády. Pokud vás tento článek zajímal, těště se na ještě jedn podobný, který se bude zabývat jejími druhy. Článek se bude taky věnovat rozboru čokolády, která skrývá spoustu dalších tajemství. Určitě se dozvíte pár dalších pikantností, o kterých jste neměli ani tušení! Na závěr ještě dvě čokoládové perličky:  Marie Terezia byla do čokolády přímo blázen. Snažila se probudit vášeň v čokoládě i v jejím budoucím manželovi Ludvíku XIV. Dala mu čokoládu dokonce jako zásnubní dar. Značka Menier, o jejíž výrobní továrně se říká, že svou krásnou konkuruje Eiffelově věži, na konci 19. století představila zajímavý hit, který byl ve světě čokolády naprostou novinkou. Začala totiž vytvářet kusy pečiva s čokoládovou tyčinkou uvnitř. Jednou prý obchodníci zapomněli pečivo na slunci a čokoláda se uvnitř roztekla. Dodnes někteří lidé tvrdí, že takto vlastně vzniklo sladké pečivo s náplní uvnitř. A pokud se čokolády nemůžete nabažit, pořiďte si knihu se snadnými čokoládovými recepty. Najdete ji zde.     
Zobrazit článek >
 
Není salát jako salát - Který máte nejraději vy?
Zelenina s vysokým obsahem minerálních látek a vitamínů a ještě s nízkou energetickou hodnotou? Salát! Víte, že existuje opravdu spousta druhů salátů? Jaké jsou ty nejlepší z nich? Jedním z nejstarších druhů pěstované zeleniny je hlávkový salát. K nám byl dovezen ze Středomoří. Dodnes si drží místa na prvních příčkách oblíbenosti. V příznivých podmínkách se dají vypěstovat saláty o váze kolem 500 gramů. Působí proti únavě, posiluje imunitu a celkově snižuje riziko výskytu rakoviny. Ledový salát je velmi lehký a příjemně povzbudí organismus. Nemá téměř žádné energetické hodnoty. Je mírně křupavý a šťavnatý. Obsahuje vysoký podíl minerálních látek, vlákniny a vitamínu B, C a E. Hodí se do salátů, ale i samotný jen tak na chuť. Zmírňuje stres a pomáhá při problémech s nespavostí. Ráno vás naopak šťáva z jeho dužiny může probrat stejně tak dobře, jako šálek kávy. Listový salát se od těch předchozích liší tím, že jeho listy nevyrůstají z jedné hlávky, nýbrž z růžice. Listy jsou kadeřavé. Tento salát má podobné vlastnosti jako saláty Lollo Rosso a Lollo Biondo, o kterých se zmiňuji níže. Sytě zelený salát podlouhlého a úzkého tvaru se nazývá římský. Pomáhá při zažívacích potížích, vylučuje nežádoucí škodlivé látky z těla. Taky díky vysokému podílu draslíku dokáže snižovat vysoký krevní tlak. Číňané tento salát pojídali již v 5. století při slavnostních příležitostech. Zajímavé je také to, že do pravého Caesar salátu, který se skládá dále z kuřecího masa, ančoviček, česneku a parmazánu, patří správně jedině tento druh salátu. Sourozenecká dvojice salátů Lollo Rosso a Lollo Biondo se díky svým pestrým barvám a celkovému kudrnatému vzhledu hodí téměř do každého jídla. Lollo Rosso je na svém konci načervenalý až rudý. Obsahuje vitamín E a karoten díky němuž slouží salát jako prevence proti rakovině tlustého střeva nebo prsu. Lollo Biondo je salát sytě zelený, který se zase pyšní vysokým obsahem hořčíku. Ten podporuje svalovou činnost a taky srdce. Little Gem je salát menšího vzrůstu. Obsahuje měkké listy. Po jejich odřezání zbyde ze salátu uvnitř křupavé srdíčko. Kromě klasických vitamínů obsahuje vysoký podíl jódu, který je dobrý pro správnou funkci štítné žlázy a taky pro celkový růst. Chřestový salát je specifický tím, že jeho listy se vlastně nekonzumují. K jídlu slouží pouze delší dužnatý stonek, který chutná podobně jako okurka. Tento druh salátu díky tomuto poznatku bývá často špatně zařazován do jiných tříd než saláty. Salát Escarole je další specifický druh salátu. Jeho listy jsou nařasené a velmi slabé. Salát celkově připomíná mořské sasanky. Jeho chuť je nahořklá. Vnitřek salátu se hodí k tepelné úpravě, například do polévek. Ano, i polníček se řadí mezi listovou zeleninu, do třídy salátů. Je velmi malého vzrůstu s drobnými listy. Jeho šmak se liší od ostatních salátů svou lehce oříškovou chutí. Možná je pro vás překvapivý fakt, že v listech polníčku je více vitamínu C než v samotných citronech. Tento vitamín spolu s jinými podporuje imunitu. Pomáhá taky na špatnou náladu. Rukola je salát s nahořklou a lehce pikantní chutí. Kromě vitamínu C se pyšní také chlorofylem, barvivem, které pročišťuje celkový trávící trakt. Blahodárné účinky má hlavně na játra. Tento druh salátu je oblíbený v italských kuchyních. Špenát je bohatý na beta karoten a vitamín K. Výborně působí na svalstvo a zdravý růst. Je vhodný také pro lidi se zrakovými problémy. Špenát se jako jeden z mála pojídá nejčastěji tepelně opracovaný. Posledním salátem, který stojí za zmínku je čekanka. Její chuť je dosti hořká, nejvíce u košťálu. Listy jsou zbarvené od červené po světle žlutou barvu. Obecně platí, že čím světlejší list čekanky je, tím méně je hořký. Pokud se chcete hořkosti čekanky zbavit, stačí ji nechat namočenou v horké vodě nebo ji celkově tepelně zpracovat. Čekanka vítězí, co se týče obsahu minerálů. Významný je také vitamín A. 80% Čechů si minimálně jednou týdně dopřeje nějaký salát. Saláty výborně poslouží například jako příloha ke grilovaným masům nebo při jakékoliv dietě. Je to vlastně takový malý zázrak přírody. Knihu s recepty na výborné saláty najdete zde. 
Zobrazit článek >
 
Je to opravdu ten pravý?
Jste zamilovaná, váš vztah je poměrně čerstvý, někdy se vznášíte na obláčcích, ale jindy máte pochybnosti? Přečtěte si pár tipů, jak poznat, že je váš přítel TEN PRAVÝ. Že partneři někdy pochybují o věcech, které se jakkoliv týkají budoucího vztahu je naprosto přirozené. Tyto pochybnosti přichází hlavě ve chvílích, kdy má nastat životní změna. Máte se odstěhovat od rodičů k přítelovi? Požádal vás o ruku? Chce založit rodinu? V těchto situacích se každý člověk alespoň na chvíli zamyslí. Pokud vás napadne myšlenka typu, zda je váš přítel opravdu ten, se kterým chcete strávit zbytek života, měla byste se nad ní pozastavit. Do žádného kroku nespěchejte. Vše si řádně promyslete. Některé ženy dokážou vytušit, že by neměly ve vztahu tak pospíchat. Je však velkou pravděpodobností, že myšlenky na nešťastný konec vznikají pouze ve vaší hlavě. Je ale třeba si to ověřit. Zkuste zjistit, proč tyto pocity přišly. Již delší dobu nejste šťastná nebo jen máte strach z něčeho nového? Vytvořte si seznam a pečlivě ho prostudujte. Neváhejte a s partnerem si o čemkoliv (nejen na vašem seznamu) promluvte. Pokud vás opravdu miluje, bude se snažit cokoliv napravit a vyřešit. Nebo si nakonec vše vysvětlíte a opět bude váš svět v pořádku. Pamatujte, že pohled partnera na situaci je velmi důležitý. Poznáte to, jak věc vidí on. Myslete taky na to, že pokud se se svým problémem podělíte mezi přáteli, určitě dostanete různé zpětné reakce. Některé budou kladné, jiné třeba záporné. Jen vy sama však budete mít na danou situaci ten nejlepší pohled. A jedině vaše rozhodnutí bude to nejlepší. A tady je pár očekávaných rad, jak bezpečně poznáte, že s vaším přítelem budete šťastná i po zbytek svého života: Měl by vás mít rád takovou, jaká jste Slyšela jste od něho větu typu ,,Už se nemaluj, stejně ti to sluší nejvíc takhle.‘‘? V tom případě váš přítel splňuje tento požadavek. Vaše drahá polovička by vás měla milovat pro vaši povahu a vlastnosti a ne pro to, že se dokážete výborně nalíčit. Pozor taky na to, že partner by se měl líbit vám a to se vším všudy! Umí vás rozesmát Přitažlivý muž bez smyslu pro humor? To snad ani nejde dohromady. Každý správný společník by vás měl umět rozesmát. Podporuje vás Snažíte se sehnat si vysněnou práci, avšak zatím se vám to nedaří? Přítel vás ale podporuje a věří, že jednou šanci dostanete? V každé těžké situaci slýcháte uklidňující a povzbudivá slova? Bezvadné, to bude ten pravý. Má podobné životní cíle a sny Vy chce děti a partner dává přednost kariéře bez dětí nebo naopak? Zde asi opravdu bude něco špatně. Váš partner by měl zastávat alespoň podobné hodnoty jako vy. Pokud si už však oba společně plánujete, jak obletíte svět a poté se usadíte a postavíte rodinný domek, ve kterém bude za pár let poletovat pár dětí a pes, tak ano, váš muž je ten pravý. Rozumí vám v posteli Můžete s partnerem při sexu mluvit otevřeně, ukázat mu, co se vám líbí? Umíte se potěšit navzájem? Pak je vše naprosto v pořádku. Sex není sice to nejdůležitější, ale rozhdoně je dobré, aby si při něm dvojice rozuměla.   Svěří se vám s čímkoliv Ať už přijdou jakékoliv trable, měl by se vám s nimi umět svěřit. Vztah založený na tajnostech nebude ten nejšťastnější. Rozumí si s vašimi blízkými Má rád vaše přátele a nebo se dokonce těší na obědy u vašich rodičů? Výborně. Takový partner bude dobrý partner. Vaše srdce v jeho blízkosti tluče jako o závod, vy ho opravdu milujete a on tu vaši lásku oplácí? Jste oba šťastni? Tento poslední poznatek snad nepotřebuje ani komentář. Pokud se v podobném stavu ocitáte i po pár týdnech nebo dokonce i měsících vztahu, váš muž bude ten pravý. Někdy se vyplatí poslechnout srdce, i když vaše okolí říká něco jiného. A pokud váš partner splňuje téměř všechny okruhy, které byly zmíněny, pak je v soutěži o toho nejlepšího partnera jasným vítězem!  Tak jak to vypadá s vaším vztahem? Prošla vaše drahá polovička tímto malým testem?
Zobrazit článek >
 
Znáte příběh Ivany Trump, české rodačky a exmanželky budoucího prezidenta USA?
Ivana Marie Trumpová, rozená Zelníčková, se narodila v Gottwaldově, dnešním Zlíně roku 1949. Ve svém mládí svůj veškerý čas věnovala lyžování a taky modelingu. V obou oblastech byla velmi úspěšná. V lyžování se dostala skoro až na úplný vrchol, jelikož roku 1972 byla údajně vybrána jako náhradnice do olympijského týmu. Díky tomuto úspěchu by dostala možnost vycestovat i mimo východní komunistický blok. Její první láskou byl textař Jiří Štaidl, autor písní Kdepak ty ptáčku hnízdo máš nebo Lásko má, já stůňu. Mluvilo se dokonce i o svatbě, ze které však sešlo. O pár let později se vdala za rakouského lyžaře A. Winklemeiera. Vztah s ním ji umožnil opustit Československo. Toto manželství však nebylo šťastné a vydrželo pouze dva roky. Hned po rozvodu odjela do Kanady, poté se dostala až do New Yorku, kde dělala úspěšnou modelku. Při jednom posezení s kamarádkami v luxusní restauraci se seznámila s tehdy už velmi úspěšným podnikatelem Donaldem Trumpem. Roku 1977 se za něj provdala. Již v 80. letech se podílela na obchodních aktivitách manžela a tehdy také objevila svůj obchodní talent. Začínala se díky manželovi dostávat do čela nejúspěšnějších podnikatelů USA. Roku 1990 byla vyhlášena hoteliérkou roku. Začala se také věnovat prodeji v oblasti kosmetiky, oblečení a šperků, které i nyní prodává v americkém teleshoppingu. Mimo to také vedla úspěšné Casino Trum Castle. Během své kariéry se naučila plynně hovořit pěti jazyky. S Trumpem má tři děti, Donalda Johna juniora, Ivanku, která se dala také na podnikatelskou a modelingovou dráhu, a syna Erica, který se stará o rodinnou firmu Trump Organization. S rodinou Ivanky měl Trump a dosud i má velmi vřelé vztahy. Po více než patnácti letech manželství se s Trumpem kvůli jeho nevěře rozvedla. Proces rozvodu sledovala celá Amerika. Proběhl však poměrně v klidu a dodnes jsou Ivanka a Donald blízcí přátelé. Ivana navíc po rozvodu získala velkou část jmění po manželovi. Následoval další nepodařený vztah. Počtvrté se vdala za italského herce R. Rubiconda. Zajímavé je, že jejich svatba se konala na Floridě v letovisku Mar-a-Lago, Palm Beach, které vlastní právě její druhý bývalý manžel V. Trump. Kromě svých podnikatelských úspěchů si získala oblibu i jako spisovatelka s knižní prvotinou Sama na lásku, podle níž vznikl pak i film. Byla vzorem pro mnoho nešťastně rozvedených žen. Pořádá pro tyto dámy také různé společenské akce a přednášky. Píše sloupky do magazínu Globe. Aby toho nebylo málo, občas nechá postavit nějaký ten mrakodrap. Vlastní několik domů v České republice, jeden v Londýně, tři v Saint-Tropez, vilu na Floridě a o domech v New Yorku asi není ani třeba mluvit. Ivana o sobě tvrdí, že na vrchol s nedostala díky penězům Truma, nýbrž kvůli sobě. Na rozvodové peníze a majetek doposud prý vůbec nesáhla. V současné době je již mnohonásobnou babičkou. Pro zachování své krásy podstupuje plastické operace, které její peněžence díky miliardovému kontu nijak nepřitíží. Čas od času vyjde v tisku odhalení nějakého jejího tajného vztahu. Ivana Trump velmi pomáhala svému exmanželovi v cestě k prezidentské funkci. Podle její výpovědi do magazínu New York mu dávala cenné rady a Donald Trump je milerád přijímal. Od začátku do jeho budoucí prezidentské role vkládala naděje a tvrdila, že Donald bude tím nelepším prezidentem, jelikož je velmi přímý a věci podá na rovinu, tak jak jsou. Zda má Ivana pravdu, to už musí posoudit každý sám. Co myslíte, jak bude pokračovat její kariéra? 
Zobrazit článek >
 
Co si obléci v listopadových podzimních dnech?
Dny se kvapem zkracují a každé ráno přituhuje. Víte, jak se teple ,,vyfiknout‘‘ do podzimních dnů? Máte ráda uvolněný styl? Pak je oversized mikina nebo svetr tou správnou volbou právě pro vás. Asi jste si již všimla, že tímto stylem svršků se obchody začaly plnit již na začátku podzimu. Tento trend bude přetrvávat i po celé zimní období, a proto se do oversized stylu určitě vyplatí investovat. Mimo ně přichází na trh také oversized kabátky a bundy z teplých materiálů. K volnému hornímu dílu noste upnuté kalhoty nebo sukně.  Zůstaňme ještě horních dílů oblečení. Dlouhým rozevlátým kabátkem nebo cardiganem by se letos měla pyšnit každá žena. Navíc takovýto styl sluší každé postavě. Jen dbejte na délku. Pokud jste nižšího vzrůstu, nepořizujte si kabát až na zem. Maximální délka by měla být asi do půlky lýtek, delší kabát by vám postavu opticky ještě snížil. Pokud jste však postavy vysoké, nebojte se a pořiďte si kabát dlouhý klidně až na zem. K dlouhým svrškům se hodí kratší topy a džíny nebo taky kraťasy. Nezapomeňte i dekolt zkrášlit nějakým hezkým šátkem či šálou. Mimo vlněné šály jsou in maxi šátky, hlavně kostkovaných motivů. Nohám budou slušet jak podpatky, tak i tenisky. Jakmile začne přituhovat, obstarejte si bundu s kožešinou. Kožíšek se letos bude nosit i na doplňcích, jako jsou rukavice a čepice. Velkým trendem podzimu a zimy 2016 jsou khaki, hnědé nebo béžové parky se zářivými kožíšky v crazy barvách. Nejprodávanější kombinací barev z těchto kolekcí je khaki bunda s výrazným sytě růžovým kožíškem. Druhou žhavou letošní nabídkou jsou vysoké kozačky na podpatku. Ty správné by měly sahat až nad kolena. Výborně se nosí s kratšími sukněmi. Pokud nejste fanynka vysokých bot, nesmutněte. I pro vás je tu trend. Módní kousek v podobě nízkých kalhotových kozaček na silném podpatku, který má také výhodu v tom, že v těchto botách ujdete klidně desítky kilometrů, jelikož díky šířce podpatku ani neucítíte, že vaše pata není v úrovni se špičkou. Nezapomeňte taky na bílou barvu. Návrháři na molech v posledních týdnech ukazují samé sněhové odstíny. Sice tato barva není moc praktická, co se týče ušpinění, ale rozhodně se vyplatí alespoň do nějakého kousku v bílých tónech investovat. Co třeba rozsvítit váš běžný model smetanovými dámskými punčochami? Tato barva vypadá přímo žhavě taky v kombinaci se zvířecími vzory. Tak jak jste na zimu připravena? Pokud ve vašem šatníku většina trendy věcí chybí, neváhejte ho naplnit. Nejlepší módní kousky vybírejte zde. 
Zobrazit článek >
 
Bělejší zuby přírodní cestou bez zásahu zubaře?
Kromě bělení zubů zubařem existují i jiné triky a tipy, jak vykouzlit zářivě bílý úsměv. Pojďme se na ně podívat. Jak a čím zuby vybělit? Sodou – Soda působí antibakteriálně, rozpouští zubní kámen a samozřejmě bělí zuby. Jelikož každé zuby na ni reagují jinak, raději ji smíchejte se zubní pastou a poté až aplikujte. Zabráníte tak hrozícímu ničení zubní skloviny. Užívejte jednou za týden po dobu jednoho měsíce. Po půl roce tento proces opět opakujte. Pamatujte, že pravidelné užívání bez přestávek opravdu může poničit zubní sklovinu a hlavně podráždit dásně. Používejte tedy s mírou, nejlépe tak, jak jste se dočetli zde. Soda působí podobně, jako bělící zubní pudr. Bazalkou, špenátem – Věděli jste, že pravidelné žvýkání čerstvé bazalky nebo špenátu vám zajistí bělejší zuby? Bazalka navíc působí proti zubnímu plaku a udržuje svěžest v ústech. Jahodami – Že by něco tak dobrého ještě prospívalo zubům? Ano, je tomu tak. Pokud si chcete udržovat stálou barvu vašich zubů a nechcete k nim pustit žluté odstíny, tak si jednou týdně přetírejte zuby čerstvou rozkrojenou jahodou. Po čase rozpoznáte kladnou změnu. Kokosovým olejem – Kromě toho, že kokosový olej bělí zuby, pomáhá také dásním a rtům. Slupkou od banánu – Víte, že k zářivému úsměvu vám může pomoci obyčejná banánová slupka? Vnitřní stranou slupky jezděte po zubech po dobu asi dvou minut. Poté ústa vypláchněte vodou. Tento proces opakujte každý den jednou, dokud vaše zuby nebudou výrazně bělejší. Výhodou je, že rozdíl začnete vnímat poměrně brzy a taky to, že banánové bělení účinkuje delší dobu. Jak postupovat při zubní hygieně? Kartáček nepoužívejte déle jak měsíc. I přesto, že ho pravidelně oplachujete se na něm drží nežádoucí mikroorganismy, které se množí. Po dvou měsících by na ně i zubní pasta nebyla dost silná. Pokud není vaším zvykem používat dentální niť, tak byste se to měli naučit. I mezizubní kartáček je na malé skulinky mezi zuby krátký. Pokud je to možné, vyplachujte si po jídle ústa. Nemusíte vždy užívat ústní vodu. Postačí, když si je vypláchnete obyčejnou vodou. Žvýkačky jsou pro zuby určitě prospěšné, avšak pouze ty bez cukru. Vyvarujte se těm sladkým. Jak zuby dlouhodobě udržovat bílé? Vyhněte se potravinám, které zuby zbarvují. Že cigarety způsobují nejen šednutí zubů, ale také ničí zubní sklovinu zde více rozvíjet asi nemusím. Je tu však i spousta jiných potravin, se kterými se naše zuby nepřátelí. Z nápojů je to káva, černé a zelené čaje, červené víno, tmavé kyselé džusy a taky různé perlivé limonády, například cola. Možná vás překvapí, že i některé ovoce nebo zelenina způsobují žloutnutí zubů. Pokud jíte hodně často borůvky a ostružiny nebo červenou řepu, měli byste zubní hygienu zvýšit a zuby opravdu řádně čistit, nejlépe ihned po jídle. Nadměrná konzumace citrusových plodů bílé barvě zubní skloviny taky nepřidá. Dokonce i kečup a sójová omáčka bílým zubům neprospívá. Jezte potraviny, které přispívají bělosti zubů a zabraňují žloutnutí. Většina ovoce a zeleniny naopak přispívá svými látkami k bělosti zubů. Pomáhá taky odstraňovat zubní plak. Jezte alespoň občas jablka a hrušky, okurky, kedlubnu, květák a celer. Mimo tyto plody také dostatečně přijímejte sýry. Kyselina mléčná je výborným zubním bělidlem a ještě k tomu zcela přírodním.   A teď už zuby jedině bílé! 
Zobrazit článek >
 
Jak jíst sladké a nepřibrat?
Milujete různé zákusky v podobě dortíků a koláčků nebo sladké bonbóny? Neumíte si představit život bez sladkostí. Takový život si od teď už nemusíte ani představovat. Mám pro vás tipy, jak jíst sladké a vůbec nepřibrat! Pokud ráda pečete, vyměňte sušenky a tradiční dortová těsta na korpusy za obyčejné piškoty. Když piškoty řádně rozmixujete a slepíte je k sobě pouze kouskem rozehřátého másla a vodou, výsledek korpusu bude stejný až na to, že finální dort bude mít o dost méně tuku. Piškoty mají v sobě totiž maximálně 5% tuku. Věděli jste, že jsou takto lehké? Výbornou náhražkou sladkých dortů je müsli. Chuť je výborná a navíc můžete střídat druhy müsli dle libosti. A pozor! Existuje spousta receptů na výborné müsli dorty. Sladké jezte nejlépe ráno, maximálně v odpoledních hodinách, nikdy ne večer. Nejlepší bude, když dávku sladkého vyčerpáte již na snídani. Co taková ovesná kaše, která nejen dokonale zasytí a dodá očekávaný přísun cukru, ale i uspokojí mlsný jazýček? Před každým vašim sladkým hříchem vypijte sklenici vody. Ta vám pomůže v tom, že se budete cítit plnější, dort nebo jinou dobrotu budete jíst pomaleji, více si je užijete a na sladké pokušení budete vzpomínat déle. Dostatečný přísun tekutin po celý den je též velmi důležitý pro udržení té správné line.  Velkému počtu lidí se také stává to, že po sladkém jídle mají chuť na něco slaného a naopak. Chuť na sladké po slaném jídle eliminuje pivo. Abyste neměla chuť na slané, pijte ke sladkému pokušení kávu, nejlépe bez mléka. Pokud držíte kdejakou dietu, odměňujte se za její plnění. Dala jste si dnes o porci méně? Obdarujte se jedním nebo dvěma dílky čokolády. Budete mít dobrý pocit sama ze sebe a uspokojíte tak i vaše chuťové buňky. Nedojídejte. Pokud už nemůžete, zkrátka už nejezte. Jídlo si můžete nechat na další den. Pokud jíte v restauraci, můžete si zbytek jídla nechat zabalit. Uvidíte, že se najednou budete cítit lehčí.  Není tajemstvím, že kdo miluje sladké a k tomu se jakkoliv hýbe, nepřibyde. Zajděte si minimálně dvakrát týdně    někam zacvičit. Určitě je ve vaší blízkosti nějaké fit centrum, kde si můžete vybírat z různých skupinových lekcí, například jógy, zumby a dalších. Cvičit můžete i sama doma. Když je venku hezky, běžte se na hodinku projít nebo si zaběhat. A které sladkosti jsou nejlepší na udržení vaší váhy? Želé – Gumoví medvídci a další bonbóny tohoto typu vás uspokojí a tělu nedodají nechtěný tuk. Nanuky – Kupujte nanuky vodové, s nimi určitě nepřiberete. Pudink – Nahraďte tučné mléko nízkotučným a omezte přídavek cukru. ,,Polystyren‘‘ aneb racio chlebíčky s příchutí nebo polevou – Skvěle nahradí pečivo. Nezní tyto ,,recepty‘‘ na udržení krásné linie tak snadno? Ano, zní, jelikož jejich dodržení je opravdu lehké. Stačí trocha chtíče a uvidíte, že vaše váha přestane stoupat. A co navíc? Budete šťastnější, jelikož budete vědět, že tyto metody opravdu fungují a vy si budete moci dopřávat dál nějaké sladké dobroty. 
Zobrazit článek >
 
POZVÁNKA DO SVĚTA KRÁSY A HARMONIE
23. kosmetický veletrh WORLD OF BEAUTY & SPA 2017 JARO opět v moderních halách areálu PVA EXPO PRAHA – LETŇANY v předjarním týdnu 10. a 11. března 2017 Pro očekávaných dvacet tisíc návštěvníků nabídne své novinky i tradiční výrobky téměř 350 vystavovatelů zastupujících několik set známých a prestižních značek profesionální kosmetiky s přípravky pro wellness, spa a lázeňskou a hotelovou péči i výrobky pro finální spotřebitele. Anti-aging péče, péče o nohy, masáže, relaxace, regenerace V několika saloncích i na hlavním podiu bude probíhat program věnovaný zkrášlovacím metodám a anti-aging, péči, aromaterapii, relaxaci, regeneraci, metodám alternativní péče o zdraví i vzdělávání v těchto oblastech. Témata i praktické ukázky budou prezentovat nejen přední odborníci z kosmetického oboru, ale též odborníci na masáže a fyzioterapii, podiatrii, akupresuru, aromaterapii, kosmetiku pozitivně ovlivňující duchovní sféru člověka a další obory. Partnery pro odbornou spolupráci jsou největší oborová sdružení jako Unie kosmetiček, Česká podiatrická společnost, Česká asociace wellness, Asociace pracovníků v regeneraci, Asociace Českých aromaterapeutů, Česká aromaterapeutická společnost, Dexter Academy, sdružení pro kosmetiku „PROKOS“ a velká řada dalších specialistů. Spolupráce se zahraničím Na veletrzích jsou stále více prezentovány výrobky ze zahraničí. Kromě výrobků německé, slovenské a polské provenience vystavuje velká řada především italských firem, prezentují se také americké a turecké značky. Tyto kooperace jsou významně podporovány nejen zahraničními zástupci, ale především ekonomickými odděleními ambasád v ČR, které s veletrhem významně spolupracují a napomáhají zájemcům získat nové obchodní kontakty k obohacení nabídky na našem trhu o světové novinky. Veletrh nabízí návštěvníkům nejen inspiraci, ale i poradenství a prevenci: nejlepší odborníci budou připraveni zodpovědět dotazy i poskytnout praktické rady pro pěstění půvabu i zdravý životní styl. Patří k němu jako základ duševní pohoda, zdravá seberealizace a pozitivní přístup k sobě i okolí. Trendy v líčení, účesech, odívání – look 2017 Nejznámější kosmetické značky a trendy budou prezentovány již tradičně v podání vizážistů Pavla Bauera i Štěpánky Podroužkové, stejně tak na podiu předvedou své úspěšné kadeřnické umění Honza Hlaváček, Martin Loužecký, Romana Topinková, Honza Špilar a další úspěšní kadeřníci i výherci soutěží. Velkou oblibu si získaly módní přehlídky v podání řady českých miss a dalších známých tváří show businessu za účasti předních návrhářů, butiků a oděvních značek. Soutěže veletrhu K programu budou nedílně patřit každoroční prestižní klání. K „highlights“ patří dlouho očekávaná týmová soutěž Pavla Bauera „CREATIVE IMAGE TEAM“ (tým tvoří vizážista, kadeřník a modelka), kteří budou tentokrát vybráni z fotografií na semifinálové téma „Dark Desire“. Vybraných osm týmů bude na jaře soutěžit přímo na veletržním podiu, ovšem toto finálové téma bude již trochu jiné a tak diváci zůstanou po celou dobu v napětí, který tým uspěje a jak bude vypadat vítězná práce. Další prestižní soutěží bude „FOTOMAKE-UP“ pořádaný skvělou vizážistkou a mezinárodní mistryní 2002 Štěpánkou Podroužkovou, tentokrát na téma „Avantgarde“. Soutěž v nail artu bude opět o kresbě, nadání a kreativitě, převážně ve 2D, zatímco pro soutěž v manikúře budou používány tzv. „strip-laky“ s převratnou technologií odstraňování laku. Opět se bude soutěžit v prodlužování a zahušťování řas, z této soutěže stejně jako z „nehtových“ soutěží se budou nejlepší designerky kvalifikovat do zahraničí. Nejen pro odborníky budou předvádět nejlepší nehtové designerky dokonalou modeláž nehtů, manikúru, zdobení nehtů a mnoho dalšího. Pro všechny, kteří mají zájem o podiatrickou péči aktivně či pasivně, je připraven pro oba dny veletrhu atraktivní program. Nebudou chybět ani juniorské soutěže: finále školních soutěží v make-upu, v účesové tvorbě a bodyartu, stejně tak soutěže mladých oděvních designerů. Odlehčením pro zúčastněné bude soutěž věnovaná nejen kráse, ale především dobré fyzické kondici a vypracovanému tělu mužů i žen, pořádaná pod názvem Beauty & Fitness Cup. Fotogalerii z předešlých akcí, videa, aktualizovaný program jakožto i další informace o veletrhu najdete na našem webu a Facebooku: WEB: www.WorldOfBeauty.cz nebo www.BeautyExpo.cz nebo www.KosmetickyVeletrh.cz Facebook: www.FaceBook.com/KosmetickyVeletrh  
Zobrazit článek >
 
Kudrnaté vlasy? Už žádný problém!
Přála byste si mít krásné lokny jako princezna a nebo snad huňaté kadeře lvice? Po takových vlasech touží spousta žen. Víte, jak vaše vlasy upravit, aby byly bohatě zkrouceny? Čtěte dál tento článek. Prvním důležitým krokem před samotným natočením je umytí vlasů. I když jsou vaše vlasy rovné, užijte protentokrát mycí prostředky pro silně vlnité vlasy. Pomocí nich dodáte vlasům krátkodobou elastičnost a s vlasy se vám bude lépe pracovat. Pokud máte k dispozici masku, užijte ji také. Nyní se pojďme podívat na pět nejčastějších způsobů natočení vlasů.  Rychlovlny Na tento styl účesu vám bude stačit pár minut. Vlasy navlhčete. Poté na ně naneste tužící přípravek na kudrnaté vlasy. Přípravek rozprostřete do všech stran. Vlasy chyťte do dlaní a jemně je zmačkejte. Pro ještě lepší výdrž je nakonec přelakujte nebo lehce nagelujte.  Copánky Nejlépe večer zapleťte ještě vlhké vlasy do copánků. Pokud vám stačí jemné vlnky, smotejte jeden až čtyři copánky a vlasy v nich nijak neutahujte. Jestli toužíte po lví hřívě, vlasy zapleťte nejméně do pěti copů a pevně je ještě k tomu utahujte. V tomto divokém účesu spěte a ráno postupně dosušte copánky fénem a následně rozpleťte.  Gumové natáčky Trend gumových natáček k nám přišel poměrně nedávno. Nyní je však užíván velmi často a s oblibou. Dobré je pořídit si natáčky takové,  které jsou duté uvnitř. Vlasy pak stačí natáčkami provléknout pomocí háčku a následně zatočit. Natáčky se obvykle prodávají ve dvou barvách. Jedna barva tvoří kudrliny točené zleva a druhá se postará o pravotočivé vlnky. Je už jenom na vás, zda se rozhodnete prostřídat způsob natáčení nebo všechny vlasy namíříte jedním směrem. Natáčky je dobré si na hlavně ponechat opět celou noc.  Žehlička Možná už jste slyšeli o způsobu natáčení vlasů žehličkou. Tento proces vyžaduje větší trpělivost a učenlivost. Vlasy natáčejte po menších pramenech. Uchopte tedy vybranou část vlasů žehličkou a přes její vnější hranu vlasy obtáčejte. Po několika pokusech se vám jistě podaří vlnky vytvořit. Pomocí žehličky vytvoříte vlny spíše větší.  Kulma Díky kulmě dokážete stvořit dokonalé romantické lokny například na slavnostní příležitost. Proces práce s kulmou asi není třeba popisovat. Dobré je však dodat to, že pokud si plánujete pořídit kulmu, tak se správně rozhodněte, jaký zvolíte průměr. Čím menší průměr trubice, na které vlasy natáčíte, kulma má, tím bohatší budou vaše lokny. Pokud ráda volíte volné lokny, ale někdy dostanete chuť natočit si vlasy do takzvaných malých prstýnků, pořiďte si zužující se kulmu. Ta vám pomůže v obou případech. Možná si myslíte, že ty ženy, které byly obdarovány kudrnatými vlasy, mají vyhráno. Tak tomu rozhodně není. Sice se obvykle nemusí starat o natočení vlasů, ale péče o takové vlasy je mnohem složitější než péče o ty rovné. Kudrnaté vlasy jsou obvykle křehčí a dosti suché. Maz, produkovaný pokožkou hlavy se totiž obvykle nedokáže dostat až ke konečkům vlasů, a tak kadeře přichází i o lesk. Kadeřníky není doporučováno takovéto vlasy barvit těžkými technikami, jako je melírování nebo použití silných barev. Taky při každém mytí musíte být na kudrnaté vlasy velmi šetrné, hlavně ve chvíli, kdy jsou ještě vlhké. Je třeba jim dodávat dostatek živin. Zkuste je podpořit například olejem na kudrnaté vlasy. A jak kudrnaté vlasy správně narovnat? O tom se dozvíte zase někdy příště. Vlasovou kulmu najdete zde. Vlasovou žehličku najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Objevte krásy Ekvádoru, země několika tváří
Jihoamerický stát Ekvádor se nachází, jak vám z názvu může být už jasné, přímo na rovníku. Velikostně je asi třikrát větší než Česká republika. Historie tohoto státu je barvitá, avšak tento článek je zaměřen na památky a zajímavá místa, takže zde připomenu pouze jednu podstatnou informaci a to tu, že roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří si podmanili původní obyvatele – Indiány a Inky. Španělský jazyk a zčásti španělská kultura v tomto státu zůstaly dodnes. Ekvádor je stát velmi chudý a zadlužený. Chudoba tuto zemi svírá již dlouhá léta. Žijí zde bohatí zemědělci, kteří vlastní obrovské části polí a zemědělských oblastí, ale taky tuto zemi obývá podstatná většina rodin, jejichž vlastnictví je mizivé. V rukách mají pouze velmi malé rozměry půdy. Snaží se vypěstovat, co nejvíce mohou, avšak obvykle vyprodukované suroviny nestačí ani na obživu celé rodiny. Lidé se tedy stěhují do měst, kde vidí lepší budoucnost, avšak většina z nich pak končí ve slumech, tj. chudinských čtvrtích. Indiáni, původní obyvatelé Ekvádoru, jsou zde zastoupeny 10% celkového obyvatelstva. Žijí svým vlastním způsobem života a nestarají se o okolní svět. Pro obživu loví zvěř a pěstují, co mohou. Pravidelně mění své místo pobytu. Téměř každým rokem se posouvají do jiného místa, za účelem lepšího příjmu potravy. Pohybují se v Andách, na východě a menší skupina z nich žije taky při pobřeží. Typickými rysy Ekvádoru jsou indiánské trhy, dechberoucí jezera, rozsáhlé deštné pralesy, zasněžené vulkány a bělavé domy. A jaká místa stojí kromě zmíněných taky za návštěvu? Město Quita, je v dnešní době již výborně dostupné. Při pobytu v hlavním městě Ekvádoru získáte obraz o tamních obyvatelích a budete mít možnost ochutnat kdejaké ekvádorské speciality, o nichž se zmíním na konci článku. V jeho středu leží náměstí Nezávislosti, Plaza de la Independencia, které bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Možná taky kvůli honosné katedrále, která dokonale zdobí toto náměstí. Otavalský karneval, který se koná ve městě Otavalo první březnový víkend je jednou z největších akcí v Ekvádoru. Karneval začíná poměrně klidným pochodem mažoretek, zpěváků, tanečníků a jiných umělců Bolívarovou ulicí na Bolívarovo náměstí. Po krátkém ceremoniálu však propuká zábavná bitva. Ulicemi létají balónky naplněné vodou a mouka. Občas lidem přes cestu přeletí nějaké to syrové vejce. Tyto zápasy trvají do vyčerpání zásob, obvykle až do pozdních hodin večerních. Následný den se v ulicích konají opravdu velkolepé trhy. Seženete zde cokoliv, na co si jen vzpomenete. Lidé zde kupují věci s horlivostí a spěchem, aby na ně zbylo vše, pro co mají zamířeno. Po nákupech obchodníci balí své stánky a lidé s plnými pytli odchází z centra do svých domovů. Kousek od města Otavalo se nachází vodopády zvané Cascada de Peguche, které stojí za prohlédnutí. Dostanete se sem za necelých dvacet minut autem nebo místním taxíkem. V parných dnech budou tryskající vodopády určitě příjemným zpestřením. Za zmínku stojí taky řeka Ria Napo, po které se dostanete do Peru. Lodě obvykle vyjíždí z města Coca. Tisíc kilometrů od Ekvádoru se nachází Galapágy. Toto souostroví navštíví každoročně nespočetné množství badatelů a přírodovědců. Pokud vám není jasné proč, těšte se na další článek, který se těmto ostrovům bude věnovat. Nejoblíbenějším sportem Ekvádorců je fotbal. Znát můžete například ekvádorský tým Barcelona SC. Podporují také basketbal nebo tenis. Zajímavé je pravidelné konání sportu s názvem rodeos montubios, tradičních býčích zápasů. Největší státní sportovní akci jsou zápasy na býcích v Quitu. Z ekvádorské kuchyně nám budou nejbližší asi garnáti, krevety a taky ovoce. Ve městech se tradičně podávají opékané brambory s vepřovým masem. Pro nás naprosto netradičními druhy potravy jsou tamní pochoutky nazývané cuy. Představují na mnoho způsobů pečené nebo dokonce pražené morče. Toto jídlo je klasickou obživou i horských obyvatel. Nejznámější jídlo je takzvaná fanesca, mléčná čočková polévka s fazolemi a treskou. Říká se, že kdo při pobytu v Ekvádoru neochutnal toto jídlo, jako by tam nikdy nebyl. Další zajímavé informace o Ekvádoru si můžete přečíst v této knize. 
Zobrazit článek >
 
Vánoční pečení I. - historie vánočního cukroví
Do Vánoc zbývá sice ještě 43 dní, ale vánoční nálada už na nás z ulic a obchodních středisek srší plnými proudy. Mimo nákupy dárků je také dobré naplánovat si včas vaše pečení. Máte už připravený seznam receptů na to nejlepší cukroví? Ne? Tak to vůbec nevadí! Během následujících týdnů budu do rubriky Vaření přidávat ty nejlepší recepty, které stojí za ochutnání. A pokud se držíte starých rodinných receptů a nechcete měnit vaši tradici, tak se můžete alespoň inspirovat a nebo do vaší rodiny přivést zvyk nový, v podobě dokonalého cukroví, které si zamiluje celá rodina. Dnes však ještě nebudeme péct. Podíváme se na historii vánočního cukroví. Téměř v každé domácnosti se vytváří alespoň nějaké druhy cukroví. Víte však, kdy tato tradice začala? Cukroví se peklo již od 16. století. Tento zvyk pochází od pohanů, nikoliv křesťanů. Pohané totiž připravovali nejrůznější cukrovinky k příležitosti oslav zimního slunovratu. Až poté se tato tradice přenesla do vánočních obyčejů, asi o 200 let déle. Sladké dobroty nesloužily pouze pro pochoutku. Málokdo ví, že dříve mělo cukroví moc chránit rodinu a celý dům. Každý tvar cukroví měl svůj význam. Srdce neznamenalo nic jiného než lásku, kolečko slunce a zvířátka symbolizovala zvířata v domácnosti nebo ze chléva. Upečeným cukrovím se následně zdobily všechna okna, chlévy a dokonce i stromy. Tyto sladkosti venku totiž bránily dům před veškerými zlými silami. Cukroví, které po výzdobě zbylo, bylo odnášeno do místních chudinských domů, sirotčinců a dalších. Cukroví bylo jedním z nejlepších dárků, které mohl jeden člověk od druhého dostat. Znamenalo pro tehdejší lid opravdu mnoho. Cukroví mělo sice podobu tvarů, které se udržely dodnes, ale jeho složení bylo zcela jiné. Mouka, cukr, někdy i mléko byly pro tehdejší dobu vzácnost. Těsto bylo připravováno ze sušeného ovoce, které drželo při sobě díky medu, vzácně pak vejcím. Bohatší domácnosti přidávaly do cukroví speciální koření. Toto cukroví mělo asi měsíční trvanlivost. Lidé začínali péct s prvním adventním dnem. S pečením bylo opět spojeno mnoho tradic a hlavně pověr. Jedna z nich například říkala, že když pekařka spálí cukroví, čeká ji nebo její rodinu něco špatného, jako nemoc, neúroda nebo dokonce smrt. Tyto postihy se odvíjely podle míry spálení. Pokud však pekařka vyndávala z pece cukroví dozlatova upečené, měla vyhráno. Čekalo jí celý rok zdraví a její rodina se mohla těšit na život ve spokojenosti. Mimo jiné bylo taky zvykem otírat si ruce, které byly při pečení umazané od těsta, o stromy. Zbytky těsta nebo jen úlomky cukroví již upečeného se přidávaly zvířatům, hlavně krávám, aby lépe dojily. Nejstarším druhem cukroví byly pravděpodobně perníčky. Ty mají také svou zajímavou historii. Na ni se ale podíváme až v dalším článku, ve kterém taky budete moci prozkoumat osvědčený recept. Na závěr pár domácích statistik ze současnosti, které byly zveřejněny v internetové encyklopedii Wikipedia v roce 2015: 87 % Čechů si alespoň jeden druh cukroví upeče doma 26 % však prozradilo, že alespoň část cukroví dostane darem 8 % lidí dostane zdarma všechno cukroví 19 % Čechů si alespoň část cukroví objedná Nyní se už nezbývá nic jiného, než se těšit na první vánoční recept. :-)  Další inspiraci můžete načerpat také v knize Nejchutnější vánoční cukroví, kterou najdete zde.    
Zobrazit článek >
 
Pýcha a předsudek - klasika Jane Austen, která neomrzí
Bezesporu nejznámější román spisovatelky Jane Austen je Pýcha a předsudek. Ačkoliv se zcela nejednalo o její první dílo, román si získal velkou škálu čtenářů. První náčrt románu Austen stvořila už na konci 90. let 18. století. V té době se jí však nepodařilo přesvědčit žádné nakladatelství k vydání jejího díla. Roku 1811 dopsala a vydala první román s názvem Rozum a cit. Po jeho úspěchu se dala na přepracování Prvních dojmů, jak svou prvotinu nazvala, v Pýchu a předsudek. Tento román byl vydán o dva roky později, tedy roku 1813. Díky příběhu dokonale poznáte nejen mysl žen minulých století, ale taky celou společnost. Seznámíte se s nejdůležitějšími úkoly tehdejších dam – vdát se a získat bohaté věno, aby si do konce života žily jako v pohádce, a to i za předpokladu, že vztah s jejich budoucím manželem nebude šťastný. Austen v románu popisuje nejen ideální svět žen, ale taky realistické rodinné vztahy, falešnost a různé intriky. Ironicky zde vytýká chtíče dam, které si šly po hlavě za svým. Ovšem každý příběh má postavu, která z kompaktního davu vybočuje. I zde tomu není jinak. Je to právě Elizabeth, hrdinka celého příběhu, která se rozhodne žít si život po svém. Elizabeth pochází z rodiny Bennetových, která sídlí na anglickém venkově. Její nejstarší sestra Jane se na plese   seznámí s Binglym, bohatým a šarmantním mužem, do kterého se ihned zamiluje. Pan Bingley jí lásku začne oplácet. Jeho přítel Darcy, velmi bohatý, avšak povýšený a protivný mládenec, mu jeho vztah s Jane začne vymlouvat. Jakmile se však díky lásce jeho přítele začne pohybovat kolem Lízy, která jediná ho přehlíží a nesnaží se na něho zapůsobit, zamiluje se do ní. Z Lízy ale zamilovanost nevyzařuje. Jak to s nimi dopadne? Čtěte dál v této knize. Dílo se dočkalo taky velkého množství filmových adaptací. První film je z roku 1938. Dva roky po něm následovala dosti podobná adaptace se stejnojmenným názvem,  ale lepšího obsazení. Za obzvláště povedenou a úspěšnou tvorbu by se dalo považovat nejnovější ztvárnění z roku 2005. Lízu si zde zahrála Keira Knightley a Darcyho zastoupil Matthew MacFadyen. Možná vás dosud nenapadlo, že idey příběhu se drží i kdejaké novodobější knihy nebo filmy. Dalo by se říci, že například pro román Deník Bridget Jonesové, od úspěšné spisovatelky Helen Fieldingové, byla Pýcha a předsudek inspirací. Z filmového světa je to například bollywoodská tvorba s názvem Moje velká indická svatba. Co lepšího byste si mohla vzít ke čtení, když máte chvilku sama pro sebe? Ponořte se do světa romantiky a vášně s knihou Pýcha a předsudek. 
Zobrazit článek >
 
Pár tajemství pohádky Ledové království (Frozen)
Tento nádherný animovaný film o Else a její sestře Anně zná snad každé dítě. Pokud jste tento filmový muzikál ještě neviděli, tak to rychle napravte. Kritici srovnávají film se Lvím králem, což je opravdu velká poklona pro režiséra, jelikož Lví král tvoří první příčku v animovaných filmech Disney. Dnes se děj pohádky prozrazovat nebude, avšak pojďme se podívat na zajímavosti, které pro vás budou asi novinkami.   Filmová pohádka bylo inspirována Sněhovou královnou Hanse Christiana Andersena, o interpretaci příběhu tohoto slavného umělce se pokoušeli animátoři už od roku 2002. Režisér Adam Green pojmenoval postavy po svých blízkých přátelích. Hanse, Kristoffa a Annu podle spisovatele, který původní příběh sepsal (Hans Christian Andersen). Jméno Hansova koně Sitron, z norštiny přeloženo – citron, nebylo dosud objasněno. Nevíme tedy, zda má jméno taky nějaký hlubší význam. Při natáčení se snažilo redukovat na minimum použití počítačových úprav, takzvaných CGI efektů. Herci se velkou část natáčení pohybovali po skutečných lanovkách ve výšce několika metrů. Zpěvačka Demi Lovato nazpívala jak Elsino Let it Go, tak i Anninu píseň For the First Time in Forever. Píseň Let it Go byla nominovaná na oscara. Klip k písni je dnes nazpíván již ve 25 jazycích. Hudba tvoří 24 minut filmu. Když Anna zpívá zmiňovanou píseň, tak v druhé části, až vyjde z hradu, můžete spatřit postavy z pohádky na vlásku – Lociku a Flynna. Sven se ve filmu drbe zadními nohami. Uměl to i původní skutečný sob, který si takto podrbal své ucho. Sob se původně jmenoval Thor. Olaf byl vytvořen na první pokus. Zatímco některé postavy byla změněny i třicetkrát, tak roztomilý sněhulák se režisérovi zalíbil ihned. Speciální generátor vytvořil 20 tisíc různých vloček, které skoro celý film padají. Povolání ledař, kterým se živil i Kristoff, fungovalo několik století zpět i na území Čech. Elsa má ve filmu čtyřnásobně více vlasů než má reálný člověk. Je jich neskutečných 420 tisíc. Elsina kouzla se sněhem byla zkontrolována vědcem Thomasem Painterem, který dohlédl na to, aby působila co nejpřirozeněji. Pohádka je jednou z mála příběhů Disney, kde nehraje princ s hodnotami, jak je známe. Budoucí král je nejprve úplně obyčejný člověk. Z celého filmu je nejdéle renderovaný snímek ten, kdy Elsa vychází na balkon svého nového ledového zámku. Tvorba trvala přes 5 dní. Použito je celkem 218 snímků. Lidové umění pocházející z Norska, rosemaling, je použito na většině kostýmů a na velké části architektury. Tyto dekorativní prvky si můžete prohlédnout napřílad na prvních šatech Elsy. Předtím, než byl film natočen se tvůrci vypravili prozkoumávat krajiny plné sněhu, vyzkoušeli kostýmy, inspiraci jim také dodali některé stavby severských zemí. Ledové království do května roku 2014 přes 1,2 miliardy amerických dolarů. S tímto výkonem se tvůrci dostali na nejúspěšnější animovaný film a na pátý nejúspěšnější film vůbec. Producenti po premiéře přiznali, že takovýto ohlas vůbec nečekali. Film se stal jedním z nejoblíbenějších rodinných filmů všech dob. Potěšte své děti, sourozence nebo vnoučata předměty z Ledového království. Uvidíte, že z něj děti budou nadšeni a určitě si je zamilují. Knihu Ledové království Filmový příběh, která vznikla až po animovaném filmu, najdete zde. Produkty s motivy Ledového království najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Výhody a nevýhody kontaktních čoček
Přemýšlíte o zakoupení kontaktních čoček, ale stále si nejste jisti, zda do nich investovat a jestli vám budou vyhovovat? Přečtěte si klady a zápory nošení čoček a posuďte sami.   + Nepřekáží vám žádné brýle na obličeji a hlavně na ně nemusíte například při sportu dávat pozor. – Po delším studiu nebo práci na počítači můžete cítit, že jsou vaše oči unavené. Víčka se vám budou zavírat sama. Pomoci od problému vám však mohou speciální kapky, které jsou snadno k dostání. + Každému sluší nějaký druh brýlí, avšak pokud jste přesvědčeni, že se k vám nehodí žádné, tak není co řešit a investujte do kontaktních čoček místo brýlí. – Existují různé druhy čoček. Vždy je však nutné dodržovat určený čas nošení, aby nedocházelo k zánětům v oku. + Stále hledáte hadříky a spreje na čistění skel? Třeba když je špatné počasí? Už nemusíte. Kontaktní čočky stačí vyčistit po vyjmutí a před užitím. – Sundávání kontaktních čoček vám zabere o něco déle, než odložení brýlí. S tím je spojeno i čištění čoček. Výborná hygiena je při jejich užívání základem. + Přáli byste si změnit barvu vašich očí? To už nemusí být jen přání. Existuje již nepřeberné množství barevných kontaktních čoček, ať už dioptrických nebo nedioptrických, které překryjí vaši skutečnou barvu duhovky. Vznikají nové a nové vzory jako například tygří či upíří motivy a další inovace. – Pokud nemáte ve zvyku kupovat si nové brýle hodně často, tak vám užívání čoček vyjde dráž, než dioptrická skla a obroučky, které můžete nosit dobu neurčitou. + Čočky neomezují periferní vidění a vy spatříte zřetelně i to, co byste s brýlemi neviděli. – Zatímco na brýle nemusíte mít s sebou nic víc než obal nebo pouzdro, případně hadřík, tak čočky musí vždy doprovázet roztok a nádobku na čočky. + Sice se vyrábí samozabarvující dioptrická skla, která reagují na světlo, ale pokud milujete sluneční brýle, tak s čočkami si jich můžete užívat kdykoliv. Tak už máte jasno? Budou dioptrické čočky vaší volbou? Kontaktní čočky, roztoky a příslušenství najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Jak poznat padělek?
Snad každý z nás se setkal s něčím, co se alespoň na první pohled tvářilo jako originální zboží. V dnešní době dochází k vytváření napodobenin úplně běžně. Když budete pátrat, tak najdete padělky téměř všech luxusnějších výrobků, které jsou právě v módě. Obchodníci se snaží okopírovat konkrétní předměty, ať už jde o zapalovače, telefony nebo oblečení. Přečtěte si pár obecných rad, jak bezpečně poznat, zda se jedná o napodobeninu, tedy takzvaný ,,fake‘‘.   Nad příliš malou cenou je nutné se pozastavit. Ano, kamenné obchody i e-shopy samozřejmě mají přirážku k prodejní ceně, aby mohly případně zlevňovat, ale značková věc, která je vždy precizně vyráběna, se opravdu nedá sehnat za čtvrtinovou cenu toho, co prodává kamenný obchod v Pařížské ulici v Praze, a to ani v USA. Určitě si dobře prohlédněte veškerá loga, přes výšivky až po zipy. Pokud se vám práce nezdá stoprocentní, tak se jedná o padělek. Se švy je to stejné. Kvalita látek a doplňků musí být také perfektní. Nic nemá být z levného materiálu. Stav by měl tomu odpovídat. Většinou platí, že čím těžší matriál, tím je produkt lepší, takže pokud se vám předmět bude zdát moc lehký je to podnět k tomu, abyste si řekli, že je něco špatně. Dalším znakem je hladkost látek. Ty by se neměly mačkat a naopak by měly držet tvar. Zboží by mělo být originálně zabaleno. Je-li například u bot nebo počítače napsáno, že originální krabice chybí, tak v tom případě ihned e-shop opusťte. S největší pravděpodobností se jedná o padělky.  Něco jiného je, když prodejce napíše, že je krabice poškozena. To se stává i těm nejlepším obchodníkům, důvodem může být třeba špatné uskladnění při převozu. Každý produkt musí mít originální visačku. Mimo jiné mají značkové věci obvykle někde uvnitř všitý štítek, na kterém je výrobní číslo, někdy ho nazýváme data code nebo sériové číslo. To pak můžete ověřit kdekoliv u prodejce, který vám sdělí, zda se opravdu jedná o jejich kabelku. Někdy také značka vkládá kartónový štítek s informacemi, jako například kde byla kabelka vyrobena a z jakého je materiálu. Visačky a cedulky by měly být pevné, nezničitelné, zatavené, nemělo by se jednat jen o kus papíru. Samozřejmě každá značka a konkrétní předmět mají svá specifika. To už pak znamená prozkoumat libovolnou značku, avšak s těmito radami byste měli dokázat vyloučit alespoň ty méně povedené padělky. A ještě jedna rada na závěr. Pokud se chystáte nakupovat přes internetový obchod a pravost si nemůžete ověřit osobně, vyhledejte si recenze obchodu a zjistěte si o předmětu podrobnosti. Nezapomeňte si najít, jak dlouho obchod funguje a zda má na stránkách nějaký kontakt. Módní originály různých značek najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Nejlepší chléb na světe u Vás doma!
  Snídaně je základ dne. Někdo má k snídaní rád ovesné vločky, jiný si rád dopřeje chutný koblížek, ale jsou mezi námi i lidé, pro které je pojem dobrá snídaně synonymem dobrého chleba. Není přeci po ránu lepší pocit, než se zakousnout do čerstvého lehce křupavého chleba, který je potřený máslem a jemně posypaný čerstvou pažitkou. Pro mě, je to nejlepší start dne.   V mnoha knihách se může dočíst, že “chléb je dar od Boha” a vskutku něco na tom pravdy bude. Chléb se dá jíst prakticky ke každé příležitosti a nikdy se ho nepřejíte. Chléb je základní potravina, která provází lidstvo od doby, kdy se z pouhého lovce a sběrače stal člověk, také zemědělcem. Lidé nejdříve konzumovali nejdříve potravu na bázi obilovin, jako byly placky nebo kaše. Později však zjistili, že těsto připravené z mouky, soli a vody lze ponechat přirozeně nakynout působením kvasinek ze vzduchu. Tento ” jev ” byl později spojován se zázrakem a odtud pochází ona věta, že chléb je dar od Boha, který jej seslal na tuto zemi. Působením kvasinek vznikalo pečivo s chutnou kůrkou, ale zároveň bylo velmi lehké a vzdušné. Z obilovin se. ale připravovalo i pivo, které také díky náhodným působením vzdušných kvasinek bylo vykvašené.   Kombinace obou poznatků vedla lidi k použití pivní “usazeniny” pro cílené kypření těsta pro výrobu pečiva. Chléb znali již v Egyptě a z dochovaných nálezů je známo, že chléb byl spolu s pivem určitou formou platidla, které sloužilo jako odměna za vykonanou práci. Obvykle se takto platilo dělníkům a otrokům. Chléb měl pro Slovany významnou roli. O významu chleba ve slovanské kultuře se můžeme často dočíst v knihách, kde Slované vítali své hosty chlebem a solí. Chléb se těšil velké úctě a velké vážnosti, jelikož to byl dar přírody (Boha) a těžké lidské práce. Chlebem se nikdy neplýtvalo a toho kdo by jej cíleně zničil nebo jinak zneuctil čekal přísný rest. Chléb byl znakem pohostinnosti a srdečnosti. Odmítnutí chleba, když byl nabídnut se považovalo se velkou urážku srovnávajíc se s urážkou Boha. Taktéž pokud chléb nebyl hostu nabídnut, také se jednalo o urážku, ale navíc se tento incident rychle roznesl po okolí a na někoho kdo hostu nenabídl chléb se dívali ostatní mezi prsty a odmítali s ním mluvit.Tento krásný zvyk Slovanů se zachoval do dnešních dob a může se Vám stát, když přijedete někam na venkov, že budete uvítání chlebem se solí. Chléb má široké zastoupení v mnoha slovanských přísloví a pořekadel. ” Lepší doma krajíc chleba, než-li v cizině kráva celá.” Jak vidíte chléb má opravdu bohatou historii a pro Slovany i hluboký význam.   V dnešní době však nepotřebujete pole a mlýn, abyste si mohli doma pochutnat na dobrém chlebu. Jistě, žijeme v moderní době a můžete si dojít chléb kdykoli koupit do obchodu. Pekaři každé ráno vstávají v brzkých ranních hodinách, aby nám naservírovali jejich chutné pečivo. Neříkáte si někdy jaké by to bylo, kdybyste si mohli udělat vlastní chléb? Pokud ano, tak pro vás mám dobrou zprávu. Připravit si chutný domácí chléb nebylo nikdy, tak jednoduché. Dnes pro Vás mám domácí nerezovou pekárnu chleba.  Tato pekárna nabízí 12 přednastavených programů pro přípravu těch nejrozmanitějších druhů tohoto úžasného pokrmu. Okouzlete své přátele domácím poctivým chlebem a po vzoru našich předků jim nabídněte chléb se solí. Zajisté rádi ochutnají a patřičně ocení Vaše umění a lásku ke starým tradicím. Chleba se dá konzumovat opravdu skoro ke všemu, je to vhodný parťák ke guláši, polévce, masu  nebo jen k odpolední svačince.  Zakousněte se do křupavého, voňavého chleba, vždy když dostanete chuť.         Domácí pekárnu si můžete koupit zde
Zobrazit článek >
 
Teď už každý den se semínky chia!
Síla. To je překlad výrazu ,,chia‘‘ starých Mayů. Chia jsou velmi drobná semena šalvěje hispánské, byliny z čeledi hluchavkovité. Tato květina, výškově kolem jednoho metru, zbarvená do bíla nebo fialova, roste hlavně ve Střední Americe. Tam se řadí k tradičním potravinám již velmi dlouhou dobu. Znali a užívali ji totiž už Aztékové. Dokonce byla chvíli používána na území Mexika jako platidlo. Samotná semínka chia jsou šedá až černá, velikostně okolo jednoho milimetru.   Proč zrovna chia? Díky své výživové hodnotě jsou semena nazývány ,,runners food‘‘, v překladu jídlo běžců. Podporují větší fyzickou výkonnost sportovců. Pyšní se vysokou schopností vázat na sebe vodu a tím tělu zajištují vyšší hydrataci, která je nutná při jakékoliv fyzické zátěži. Semena chia jsou významným zdrojem tuků, včetně nenasycené mastné kyseliny omega-3 a vlákniny, sacharidů i proteinů. Dále obsahují různé antioxidanty, vápník, železo, zinek, fosfor, draslík a magnézium. Jsou bohatá i na vitamíny, zvláště na skupinu B, které s dalšími složkami pomáhají podpořit důležité lidské funkce. Například pozitivně působí na růst nervového systému, kostní dřeně a trávícího traktu. Z hlediska trávení působí blahodárně hlavně na metabolismus, pomáhají měnit potravu na energii. Podporují množení pohlavních hormonů a redukují hormony stresu. Pokud se chystáte projít detoxikací, měli byste zvolit chia jako její doplněk. Dodají tělu potřebné živiny a podpoří hubnutí.   Nutriční hodnoty chia na 100 gramů: Energie: 333 kcal Sacharidy: 19 g Tuky: 21 g Bílkoviny: 19 g Vláknina: 32 g Nutriční hodnoty nám samy o sobě asi nic moc neřeknou, tak si uveďme pár dalších konkrétních příkladů, proč jíst semínka chia. Obsahují totiž: dvakrát více: proteinů něž jiná semínka, draslíku něž banány, třikrát více: antioxidantů než borůvky, železa než špenát, pětkrát více: vápníku než mléko, devětkrát více: Omega-3 než vlašské ořechy. Na co si při konzumaci dát pozor? Snad i u těch nejlepších přírodních léčiv existuje určitá skupina lidí, která by se potravině měla vyhnout. Chia semínka snižují krevní tlak. Hlavně lidé trpící nízkým tlakem v pokročilém věku by si na ně měli dát pozor. Pokud užíváte léky na ředění krve, měli byste chia konzumovat s mírou. Jak chia jíst, zpracovávat a užívat? Můžete je přidat prakticky do čehokoliv. Mají neutrální chuť, a tak je v jídle pomalu ani nebudete cítit. Velmi oblíbené jsou v jogurtech, salátech, polévkách, vejcích nebo ovesných kaších. Často se přidávají i do drinků. Stačí lžičku semínek rozmíchat ve vodě a na světě máte zdravý elixír. Semínka velmi rychle v tekutině změní svojí tvrdost a do deseti minut takzvaně zgelovatí. Chia semínka můžete jíst denně. Doporučené množství je kolem dvou lžic semínek na den. Jak vyrobit základní olejový semínkový gel? Semínka chia se míchají vždy v poměru 1:9 nebo 1:10. To znamená, že na každou lžičku semínek přidáte devět nebo deset lžiček vody. Čím více chcete směs hustou, tím déle nechte semínka ve vodě odpočívat. Za den dokáží svoji velikost zvětšit až patnáctkrát. V lednici vydrží kolem deseti dní. Vaření s chia je obvyle velmi snadné. Zde jsou další recepty, které stojí za zkoušku: Chia dresing – Smíchejte půl šálku chia s řeckým jogurtem (250 g) a citrónovou štávu (cca ¼ – ½ citrónu). Nyní se rozhodněte, zda budete chtít vyrobit sladký nebo slaný salát. V případě sladkého přidejte do směsi vanilkový cukr nebo med. Slaný dresing osolte, opepřete podle libosti a přidejte vaše oblíbené koření. Nápoj Chia Fresca – Do nádoby nalijte štávu z půlky citrónu, přidejte jednu nebo dvě lžičky medu a promíchejte. Do směsi přilijte nektar z agáve a samozřejmě nasypte chia, stačí dvě lžíce. Směs zřeďte vodou podle chuti a zdravý energetický nápoje je na světě. Semínka chia by zkrátka neměla chybět v žáddné domácnosti. Již po prvním použití si je zamilujete. Chia semínka najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Sirotčinec slečny Peregrinové
Už jste alespoň slyšeli o knize či filmu Sirotčinec slečny Peregrinové? Počet fanoušků této série knih stále přibývá. Pojďme si přiblížit první díl, který nese název Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti.   Autor této oblíbené knihy je Ransom Riggs, americký spisovatel a také filmař. Jeho kariéra začala tvorbou krátkých filmů a blogováním. Riggs svá nejvíce vydařená videa zvěřejňoval na internetu, a tak se taky dostal k práci na příručce The Sherlock Holmes Handbook, jež souvisela s filmem z roku 2009. Ještě více se však proslavil poté, co vznesl v nakladatelsví Quirk Books nápad stvořit obrázkovou knihu z jeho fotografií. Později byla idea upravena a dostal nabídku, aby sepsal příběh, související s těmito fotografiemi. A tak vznikla známá kniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Netrvalo dlouhou a příběh se stal bestsellerem. Chlapec Jacob byl od malička zasvěcen do příběhů svého dědečka. Ten mu vyprávěl historky ze svého dětství v sirotčinci ve Walesu, kde vyrůstal. Dozvídal se o zvláštních dětech s magickými schopnostmi a tajemné nestvůře. Jak Jacob vyrůstal, tak mu věřil čím dál méně. Dědeček mu ukazoval spoustu zajímavých fotografií, jim ale také nepřikládal velký význam. Jakmile však jeho dědeček zemřel podivnou smrtí, začala se Jacobovi zjevovat nestvůra, o které mu vyprávěl dědeček. To byla hlavní záminka pro Jacoba, aby požádal otce a poprosil ho, aby se s ním vydal na ostrov, odkud pocházely všechny dědečkovy příhody. Později po příjezdu zde ale našel pouze ruiny stavby, jež byla zničena za německého bombardování. Jak je tedy možné, že dopisy byly až z dalšího roku po této události? S kým si to dědeček psal? Existují zde opravdu nelidské bytosti? Takovéto a mnohé další otázky si začal Jacob pokládat. Objevil zde i další fotografie nápadně podobné těm, které vídal u dědečka. Příběh nás ještě více vtáhne do děje ve chvíli, kdy Jacob začne pronásledovat přízrak dítěte. Dozvídá se více informací o dětech, které zde před lety žily a seznamuje se s jejich charakterem. Byly to zlé děti? Má se Jacob bát? Jsou to jen přízraky a nebo děti stále žijí? Jacobovy prožitky překračují hranici nemožného. Jacob zkoumá svět o kterém dosud neměl ponětí. Jeho život je zajímavě dělen na dvě části. Dobu před vyprávěním jeho dědečka a dobu po něm.     O překlad knihy Miss Peregrine’s Home for Peculiar Children se postarala Bronislava Grygová. Velkým plusem, který se týká věcné stránky knihy, jsou téměř děsivé a hrůzu nahánějící fotografie, které zdokonalují čtenářský prožitek. Riggs dokázal spojit velmi rozšířené téma holocaustu, židovských dětí a sirotčince s oblíbeným fantasy. Kniha je vhodná téměř pro všechny věkové kategorie. Středoškoláci hltají knihu díky záhadám a milostné zápletce, avšak nenudí se ani dospělí, kteří také ocení záhadu a mystéria. Roku 2011 se v USA stala kniha bestsellerem. V dalším roce jste už ani u nás nepotkali jediného vášnivého čtenáře, který by nepřečetl tento hit. Fanoušci se už dočkali i pokračování. Dalším dílem knihy je Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město. Roku 2016 vyšla třetí kniha, která má podtitul Knihovna duší. Příběh byl na motivy knihy zfilmován. Máte rádi tajemství a záhady a čas od času se pohybujete na kraji toho možného? Zajímá vás, jak se rozuzlí dědečkova životní záhada? Pokud ano, tak je tato kniha přímo pro vás! Přečtete ji jedním dechem a hned po vstřebání příběhu si budete muset pořídit druhý díl. Knihy najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Řekněte STOP chřipce a nachlazení
Chřipka. Virové onemocnění, se kterým se setkal každý z nás. Otravné kašlání a neustálé smrkání. Tomu bychom se nejraději vyhnuli. Blíží se podzim, kdy k nám přicházejí velké návaly bakterií a virů. Lze se proti nim vyzbrojit? Ano, lze a poměrně snadno.   Onemocnět nákazou způsobenou bakteriemi a viry můžete samozřejmě po celý rok. Největší riziko však přichází na podzim, kdy ubývá teploty a sluníčka a přichází deštivé počasí. V sychravých časech si totiž viry a bakterie velmi libují. Jak se bránit? Oblékejte se teple Může se vám zdát, že venku je stále parno. Vzduch ale už chladne. Při zafoukání větru můžete cítit zimu. Na studený vzduch si dávejte pozor. Tělo se aklimatizuje pomaleji, než si myslíte. Změny počasí tento proces ještě zpomalují, a tak můžete venku snadno prochladnout. Otužujte se Po předchozím odstavci přichází lehký paradox. Měli byste se naučit otužovat. Návštěva sauny, čerstvý vzduch, stálé větrání naopak vašemu tělu pomůže, jelikož si lépe zvykne na změnu teplot. Navštěvování sauny minimálně dvakrát týdně vám zajistí dvakrát lepší obranyschopnost a přinese chvíle blaha. Nepřehánějte to ani s teplým oblečením. Vrstev byste měli nosit vždy přiměřeně. Určitě se taky večer moc rádi chumláte do teplých, huňatých peřin. Ty byste ale měli vytahovat jen v té největší zimě. Na podzim by vám měla stačit tenčí přikrývka. Neměli byste usínat v horké místnosti, ložnice by měla být nejchladnější místností ve vašem domě. Doplňte stravu vitamíny a homeopatiky  Jakékoliv bylinné přípravky vám jedině pomohou. Zdraví podpoří i ovoce se zeleninou, které obsahuje vitamíny. Nejdůležitější je stále v těle mít dostatek vitamínu C. Přímo od chřipky vám nejlépe pomůže citron, grapefruit, cibule, česnek a zázvor. Výborným jídlem na chřipku je slepičí polévka nebo jakýkoliv vývar. Uvolní váš krk a odblokuje zacpaný nos. Velký pozor si dejte na sladká jídla a kofein. Tyto suroviny mají naopak moc rády tvořící se bakterie a viry. Pokud máte chutě na sladké více než obvykle, může to znamenat, že nepřátelské bakterie nebo viry právě napadají větší území vašeho těla. Nepodporujte je. Pijte dostatek tekutin Tělo pro boj s nemocemi potřebuje dostatečné množství vody. Pokud budete pít kolem dvou litrů denně, organismus bude hydratován a posílen k bojové akci. Čaj je výborným lékem na chřipku. Nahraďte jím, alespoň v době nemoci, kávu. Teplý nápoj vám zaručeně udělá dobře. Navíc téměř kdekoliv sežene bylinkový čaj přímo na nachlazení. Vybírejte nápoje s heřmánkem a mátou. Pokud nejste milovníci čajů, tak si zkuste namíchat horkou vodu s citrónem. Nepřidávejte do nápojů přebytečný cukr. Nekuřte Věděli jste, že viry pronikají do těla dýchací soustavou? Kouření ji samozřejmě oslabuje, a tak se mu pokuste alespoň zamezit. Řekněte stop alkoholu Sice je pravda, že alkohol vypálí bakterie a ošetří rány, ale velké množství tohoto pití ale déle zadržuje bakterie, které už jsou v těle. Dodržujte odpočinek a pravidelný spánek Odpočinek neznamená jen si sednout k teplému čaji, ale opravdu relaxovat. Je prokázáno, že imunitu posiluje každodenní třicetiminutové ,,vypnutí‘‘ organismu a mysli. Dopřejte si alespoň takovýto kratičký spánek během dne. Kvalitní odpočinek je velmi důležitý, neboť tělo se zbavuje hormonů stresu, které oslabují imunitu. Lépe se pak popere s případnými viry. S touto informací souvisí i zábava. Někdy spánek nahraďte posezením s přáteli v nějakém pěkném podniku. Oddychnete si po těžkém týdnu, dozvíte se novinky o vašich známých a potěšíte smyslové buňky. Stresové hormony už nebudou mít vůbec žádnou šanci vzniknout. A teď už celý podzim bez nachlazení! Lék na podpoření obranyschopnosti organismu najdete zde.  
Zobrazit článek >
 
Nápoj Bohů, který změní Váš život!
    Každý z nás jistě za život, alespoň jednou slyšel o bozích a jejich posvátném nektaru. Nápoj, díky kterému se dalo vyzrát nad samou smrtí, zpomaloval stárnutí, regeneroval organismus a zároveň měl úžasnou osvěžující chuť. Kdo z nás by nechtěl okusit, tento zdroj energie, regenerace a zdraví? Nemusíte být zrovna bohem z Olympu, abyste si mohli tento nápoj dopřát a zamilovat.   Nejsou v tom žádné čáry, žádné “zázračné” chemické přípravky, které Vám “zaručí” jistý účinek. Řeč je o zcela přírodním zdroji minerálních látek, napomáhá hubnutí (ano vyzkoušeno), skvěle hydratuje a navíc úžasně osvěží. Kokosová voda, je takový malý zázrak a to doslova!   Co je  vlastně kokosová voda? Inu kokosová voda (budeme se bavit pouze o čisté kokosové vodě, bez chemické úpravy) je čirá tekutina, která se vyskytuje uvnitř mladých zelených kokosový ořechů, tedy než začnou tvořit bílou dužinu, kterou s oblibou konzumujeme. Hlavní a podstatný rozdíl mezi kokosovou vodou a kokosovým mlékem je v tom, že kokosová voda neobsahuje tuk. Kokosová voda je z kokosu, který zraje na stromě zhruba 6 měsíců.   Proč bychom měli pít kokosovou vodu?  I když jsou lékaři většinou skeptičtí k účinkům, které propagují hlavně celebrity a celosvětová média, tak u kokosové vody se přiklánějí k většině zmiňovaným pozitivním účinkům na zdraví. Když si koupíte 100% kokosovou vodu, tak si můžete být jisti, že neobsahuje žádné přidané látky, jako jsou různé konzervanty, barviva, aromata a cukr. Jedná se tak o čistě přírodní nápoj. Jak jsem již zmínil, tak čistá kokosová voda neobsahuje tuk, cukr ani cholesterol. Naopak je bohatá na minerální látky jako je sodík, vápník, hořčík a hlavně draslík. Draslík, který pomáhá hlavně při léčbě vysokého tlaku je v kokosové vodě obsažen několika násobně více než obsahuje banán a 20x více než běžné sportovní nápoje. Čistá kokosová voda, také skvěle hydratuje a to daleko lépe, než čistá voda, ovocné šťávy nebo některé chemické hydratační prostředky. Někteří odborníci tvrdí, že v případě vážné dehydratace lze ve sterilní formě použít i  intravenózně. Což podporuje i WHO ( světová zdravotnická organizace). Jsou případy, kdy se  kokosová voda používá i pro krmení kojenců, protože obsahuje velmi podobné látky, jako mateřské mléko. Je možné ji použít i jako prevenci proti průjmům. Obsahuje navíc i velké množství vitamínu C a vitamíny skupiny B, čímž přirozeně podporuje imunitu. Stále nevěříte, že se jedná o malý zázrak přírody?   Kokosová voda napomáhá hubnutí! A k tomuto faktu se mohu s čistým svědomím přiklonit, jelikož delší dobu bojuji s nadváhou. Samozřejmě nemůžete očekávat, že když vypijete litr kokosové vody tak do rána máte 5 kilo dole, tak to bohužel nefunguje. Nicméně podporuje metabolismus a urychluje až 2x rychleji spalování. Jako další výhoda je příjemně nasládlá chuť, ale bez žádného cukru a téměř bez žádných kalorií. Respektive obsahuje, tak malé množství kalorií, že si ji můžete dopřávat celý den a stejně nepřiberete ani deko, ba naopak Váš organismus se úžasně pročistí (když k tomu nesníte nějaké výhodné menu z fastfoodu). K hubnutí kokosová voda, tedy pomůže a je to velký pomocník! Nicméně bez spojení s fyzickou aktivitou to nepůjde nikdy! Pak je tu tedy možnost zůstat jen na kokosové vodě a hladovět (pokud se nechcete hýbat), ale to je extrém, který nedoporučuji!!! I když je kokosová voda z 95%  ” jen vodou” , obsahuje mnoho významných látek, které jsem již zmínil. Některé z těchto látek působí, také jako lék při zažívacích a střevních onemocněních. Pokud se chystáte své tělo přírodně detoxikovat, tak zvolte čistou kokosovou vodu. Pomáhá totiž  pročišťovat tělo od toxinů. Navíc zbavuje migrén a urychluje látkovou výměnu tuků. ( Takže dámy, zbavte se bolesti hlavy již  jednou pro vždy) Mnoho vrcholových sportovců, kteří dbají na zdravý životní styl podlehli kouzlu a vlastnostem kokosové vody. Kokosová voda, krom všech účinků, které jsem již zmínil, působí také jako přírodní isotonický nápoj, což je vlastně nápoj, který zajišťuje rehydrataci organismu při fyzické aktivitě a oproti vodě dodává tělu energie, spolu s vitamíny a minerály, které tělo při sportu a fyzické aktivitě ztrácí. Nesmím samozřejmě opomenout, že s pomocí kokosové vody, můžete také připravit zcela osvěžující nápoje na párty anebo na teplé letní večery.   Čistou 100% kokosovou vodu si můžete objednat zde
Zobrazit článek >
 
Jak na tvářenku
Tvářenka by měla být neodmyslitelnou součástí denního líčení každé ženy. Dokáže ještě více zvýraznit vaše rysy a podtrhnout ženskost. Víte ale, jak s ní správně naložit?   Je známo, že každá druhá žena používající tento zkrášlující prostředek přesně neví, kam ho nanášet a nebo nenosí vyhovující odstín. Čtěte dál a dozvíte se, jak by to mělo být správně. Jak nanášet tvářenku podle tvaru obličeje? Kulatý obličej už nám z názvu říká, že na něm moc hran přirozeně nenajdeme. Proto je důležité, aby tvářenka vyvážila poměr ostrých a jemných hran. Nikdy tedy nenanášejte růž do zaoblených tvarů. Pokud chcete váš obličej ještě opticky prodloužit, tak linie co nejvíce zkoste a protáhněte. S hranatým obličeje je tomu přesně naopak. Nebojte se hrany zaoblit a vytvořte menší kruh na každé straně. A v jakém místě? Usmějte se co nejvíce a tam, kde je nejvyšší bod vystouplých tváří, se nachází i střed, odkud budete tvářenku do kruhu nanášet. Nejuniverzálnějším tvarem obličeje je ten hranatý. Nanášení je velmi jednoduché. Naneste tvářenku podél lícních kostí. Pro přísnější pohled vytvořte hrany, pro jemný look hrany zaoblete. U srdcového obličeje postupujte stejným způsobem.     Jak tvářenku nanášet? Nejlepší je pořídit si více štětců. Jeden velký, kterým nanesete požadované množství a také jím finálně doladíte look a vetřete barvu do ztracena. Jeden malý kulatý štěteček, který vám pomůže vytvořit krásně oblé tvary a jeden malý hranatý, který vytvoří naopak ty ostré.   Jak zvolit správnou barvu tvářenky? Nejprve byste se měla rozhodnout, zda si chcete koupit tvářenku krémovou a nebo pudrovou. Ta krémová se hodí na suchou pleť, jelikož na té mastné se ráda rozmazává. U tohoto druhu neplatí pravidlo se štetečky. K nanesení vám stačí latexová houbička a nebo jednoduše váš prst. Pokud máte pleť mastnější, určitě užijte raději pudrovou. S barvou je to tak, že by neměla být výraznější než jak se dokáže vaše tvář zabarvit sama. Byla jste včera běhat? Tak si vzpomeňte, jak vypadaly vaše tváře těsně po výkonu. Další možnost je vybírat dle barevné typologie. Zjistěte, zda jste letní či zimní typ. A pokud vám ani jedna rada nevyhovuje, tak si jednoduše prohlédněte vaše nenamalované rty. Stejnou barvou jako mají ony určitě nic nezkazíte. Pokud vás jedna barva nebudete bavit, tak stále platí to, že na podzim a zimu se nosí barvy tmavší a v teplejších ročních obdobích zapůsobíte s tvářenkou světlejší. Letošní rok je v barvách růžové. Pokud chcete přidat efekt opálení, tak na ni naneste ještě lehký bronzer v barvě vaší pleti. Tvářenky a štetce najete zde.
Zobrazit článek >
 
Aby lak na nehty dlouho vydržel…
Také vás nebaví neustálé lakování a odlakovávání nehtů? Přemýšleli jste, jaké by to bylo, kdybyste nehet hned druhý den nemuseli upravovat? Přečtěte si pár rad, jak vyzrát nad neposedným odlupujícím se lakem.   Ještě než se pustíte do lakování, je třeba mít nehty perfektně čisté. Nejprve upravte lůžko i celé prostředí kolem nehtu. Kůžičku zatlačte dolů. Nikdy ji netrhejte ani nestříhejte. Nyní přichází na řadu odmaštění. Možná vám to přijde zvláštní, ale nehty se opravdu dost mastí. Na perfektní vyčištění a redukci mastnoty užijte nejlépe alkohol. Samotná voda nestačí, jelikož nehet nevysuší, pouze ho očistí. Pokud nemáte k dispozici alkohol, postačí vám mýdlová voda nebo jar. A teď už k samotnému lakování. Ještě předtím než nanesete vámi vybranou barvu, použijte podkladový lak. Je přesně určený k tomu, aby k nehtu přilnul. Jeho složení také pomáhá barevné vrstvě usadit se. Dokonce chrání nehet. Jak? Sytě barevné laky můžou pronikat až do samotného nehtu a tam se usazovat. Pokud myslíte, že vám lak na nehty nepřilne ani díky base coatu, tedy podkladovému laku, tak ještě nehty před celkovým lakováním potřete jablečným octem. Nechte je přirozeně oschnout a pak hned lakujte. Kyselina octová je dobrým kamarádem laků na nehty, ty se teď ještě lépe vstřebají a zapůsobí tak, jak mají. Po nalakování první vrstvy zkontrolujte, zda jste lak dostali do všech stran. Pečlivě ho naneste do všech rohů. Máte tak zajištěno, že se vrstvy začnou olupovat déle.   Dejte si pozor na velké nánosy barvy, nejvíce u hlavního laku, tedy barevného. Naneste pouze jednu vrstvu. Při nalakování silné vrstvy lak nikdy perfektně neuschne a může taky vytvořit bublinky. Nanášejte ho směrem od kořene až ke konečkům. Vždy používejte lak krycí. Prodlouží délku výdrže nehtu, přilne k barevnému laku, takže zabraňuje odlupování a dodává nehtům nádherný lesk. Po nalakování jedné vrstvy vyčkejte alespoň deset minut, než položíte nátěr druhý. Po dokončeném lakování vyčkejte nejlépe půl hodiny. Na začátku jsme si řekli, že alkohol je základ pro čištění nehtů. Ano, to je pravda, avšak je také zlo pro nalakované nehty. Jak už víme, vysušuje je. Vysuší dokonce i lak a ten může popraskat a taky se hned oloupat. Platí to bohužel i u antibakteriálního gelu, který možná denně používáte k lepší hygieně.   A co s nehty, když už jsou vrstvy laku oprýskané? Samozřejmě odlakovat, ale hodně šetrně! Aceton nehtům ubližuje už sám o sobě, a tak je přeci nebudeme ničit ještě více. Naneste prostředek na odlakování na vatový tampon a ten podržte lehce přiložený na nehtu. Snažte se omezit přejíždění a zamezte dření. Přirozeně platí, že čím déle ruce máte ve vodě, tím dříve se vám lak poničí. Voda měkčí nejen kůži, ale i lak. Na úklid, při kterém je voda nutností užívejte rukavice. To by bylo vše k samotnému procesu lakování a k ochraně. Nyní si připomeňme výživu. Každý nehet si zaslouží tu nejlepší péči. Pokud mu každý den dopřejete vitamín E, tak se vám odvděčí svou pevností. Pokud jím budete nehet pravidelně potírat, bude dokonalý a zdravý. Jestliže trpíte na lámavé nehty a stává se vám, že se lak odštípne i s kouskem nehtu, zkuste si pořídit doplňky stravy s obsahem vápníku, hořčíku a zinku. Pomohou nejen nehtů, ale i vašim vlasům. A nyní už dokonalé nehty, které vydrží až týden! Všechny druhy laků na nehty včetně nehtového příslušenství najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Nově odkrytá tajemství pyramid
Pyramidy,  stavby opředené mnoha záhadami, které lákají po všech těch letech stále řadu badatelů, záhadologů, ale také i širokou veřejnost a turisty.  Jejich kouzlo patrně nikdy nepřestane fascinovat svět a lákat k sobě řadu návštěvníků. K čemu, ale skutečně pyramidy sloužily ? Jednalo se opravdu o hrobky pro někoho důležitého? Nebo snad byl jejich význam daleko hlubší?   Nejdříve si řekneme co je to vlastně pyramida. Inu pyramida je z pravidla jehlanovitá stavba, jejíž základem bývá většinou čtyřúhelník nebo trojúhelník, nicméně to však může být prakticky jakýkoli polygon. V překladu to znamená, že pyramida má zpravidla tři nebo čtyři strany a tyto strany musí být trojúhelníkové.  Konstrukčně nejjednodušším řešením je postavit pyramidu na čtvercové základně. Díky tomu nevzniká následně problém spojit stěny do jednoho hlavního bodu. Touto konstrukcí se vyznačuje velké množství starověkých pyramid. Nejznámější jsou egyptské pyramidy a núbijské pyramidy, které byly oproti egyptským znatelně menší. Egyptské pyramidy jsou takřka ukazatelem času, byly totiž budovány od doby vlády panovníka Džosera ze třetí dynastie až do doby prvního krále 18. dynastie Ahmose I. tedy po období čítající téměř 1500 let. Záměr byl vybudovat tyto monumenty jako hrobky králů a později některých jejich významných manželek. Pyramidy byly součástí celého rozsáhlého komplexu náboženských budov. Nicméně i když na první pohled mohl celý komplex působit na někoho malým dojmem, tak tyto komplexy byly vysoce propracované i v podobě tajných průchodů a chodeb, vedoucích  někdy i několik desítek metrů do podzemí. V těchto labyrintech se nacházely různé pasti a a bludné kruhy, aby tak byl ochráněn poklad a mumifikované tělo panovníka. Celkový komplex se vedle pyramidy samotné skládal, také z údolního chrámu, vzestupné cesty, zádušního chrámu a satelitní pyramidy. Stavby se však od sebe mohou značně odlišovat a to hlavně díky silné proměně náboženských představ. V okolí pak vznikaly zejména za Staré říše rozsáhlé nekropole s hrobkami členů královské rodiny a jiných příslušníků společenské elity. Čím blíže byla hrobka hodnostáře samotné pyramidě s panovníkem ( i když to mohlo být klidně i několik kilometrů) , tím byl hodnostář nebo člen královské rodiny důležitější a váženější.   Nicméně pyramidy jsou stále opředeny mnoha tajemstvími. Jsou zde teorie, že díky bezchybnému uspořádání a spojitosti s hvězdami měly pyramidy krom famózních hrobek, sloužit také jako jakýsi satelit pro další civilizace. Nebo, že duše faraona se poté odebere do míst na noční obloze, ke kterým byla pyramida natočena. Podle některých teorií zejména se jedná o teorie zastánců pravěkých astronautů se říká, že pyramidy sloužily jako přistávací rampy pro mimozemská plavidla, tuto teorii jsme mohli vidět i zfilmovanou ve filmu a později i seriálu Hvězdná brána.   Autoři knihy však mají vlastní teorie a hlavně metody, kterými se přibližují k odhalení tajemství pyramid. Autoři přistupují k vyřešení záhady z matematického hlediska a docházejí k zajímavým poznatkům.  Zejména přicházejí s poznatky, že pyramidy nebyly primárně postaveny jako hrobky faraonů, ale jako kamenné učebnice, chrámy poznání a vědění,které přenechala vyspělá kultura lidstvu. Pyramidy v Gize a další pyramidy v okolí Nilu, pak mají zobrazovat hvězdnou mapu naší galaxie a dokonce mají odhalovat i tajemství, ze které části galaxie, kterou nazýváme mléčná dráha tato vyspělá civilizace pochází. Je navíc, zcela nepochopitelné, jak mohou být v pyramidách takřka přesně popsané vzdálenosti Země od Slunce a sousedních planet, poloměr zeměkoule nebo dokonce vlastnosti šroubovice DNA. Ano v dnešní době, už tyto informace známe, ale vezměte v potaz,kdy byly pyramidy postaveny nebo se máme spíše ptát kým byly pyramidy postaveny?     Knihu můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Průvodce po mystických místech světa – Sarah Bartlettová
Člověka už od pradávna láká tajemno. Místa, kterou jsou obehnána tajemnými příběhy, pověstmi a legendami. Taková místa jsou z pravidla staré obřadní jeskyně, kde se prováděly rituály k naklonění si přízně bohů na svou stranu. Hluboké lesy a močály, nebo dávná bitevní bojiště a staré hřbitovy.   Jistě se Vám už stalo, že jste se na nějakém místě cítili nepříjemně, měli jste pocit, že Vás někdo nebo snad něco sleduje. A nebo jste se dokonce setkali s nevysvětlitelným jevem, paranormální situací, která ať chcete nebo ne, nemá logické vysvětlení v souladu s našimi znalostmi? Naše krásná planeta je plná záhad. Někteří lidé si však myslí, že ji máme plně zmapovanou a zcela probádanou. Jsou ovšem místa, kam se lidská noha ještě nedostala anebo spíše bála vstoupit. Určitě jste slyšeli různé báchorky, pohádky nebo legendy o strašidlech, děsivých monstrech, čarodějnicích nebo dokonce, že když půjdete v noci na hřbitov uvidíte tam ducha. Napadlo Vás však někdy, co když tyto příběhy nejsou pouze fikce, ale jsou založeny na něčem skutečném? Jistě, je mnoho jevů a podivných situací, které se dají s chladným myšlením a zcela racionálně vysvětlit. Ale jsou takové, které se vysvětlit prostě nedají, ať se snažíme sebevíc. Nemusíme chodit daleko, pokud se chceme podívat na nějaké děsivé, prokleté anebo mýtické místo. Nedávno jsem zde popisoval knihu Záhady a prokletá místa Čech a Moravy (odkaz zde). Dnes Vám přináším pohled na celý svět. A zde Vám vypíši pár mystických a děsivých míst. Každý se snad někdy bál, být v noci sám na nějakém místě, ač už se jedná o prázdné nemocnice nebo léčebny pro choromyslné, hřbitovy či jenom temné místnosti. Některá místa jsou, ale opředena záhadami, prokletími a jinými mystickými příhodami, díky kterým se tato místa, stala opravdu děsivá. Řada lidí se do nich neodváží vstoupit a někteří dokonce ani mluvit a za zmínku o takovém místě musí někteří lidé i několik hodin odříkávat očistnou modlitbu,jen aby si zachránili čistotu těla a duše. Jedno z těchto děsivých míst je  nechvalně známý ” Ostrov panenek” v originále Isla de las Munecas v Mexiku. Tento ostrov je znám jednou legendou. Mladá holčička se za záhadných okolností utopila v řece. Muž jménem Julian Santana Barrera našel v řece její panenku a na památku této holčičky ji připevnil k blízkému stromu. Od té doby začaly řekou, ve které se dívka utopila připlouvat desítky malých panenek, které Julian věšel na okolní stromy, až do chvíle své smrti. Celý ostrov, je tak doslova posetý tělíčky a hlavami malých panenek, které jsou podle legendy posedlé duchem malé holčičky. Podle některých odvážlivců, když postupujete ostrovem, tak Vás panenky prý bedlivě sledují, dokonce se říká, že se jim hýbají hlavy a oči. Když se na ostrov vydáte na vlastní nebezpečí a přes řadu zákazů v noci, tak je prý slyšet zpěv malých holčiček a náhlý křik a pláč.   Patrně nebude žádné překvapením, když v těchto mystických místech bude les. Tento les se jmenuje Aokigahara, nachází se v Japonsku a je znám svým vysokým počtem úmrtí. Z tohoto důvodů se řada turistů a dobrodruhů vydala na průzkum tohoto záhadného lesa, ale ne všichni se vrátili. V roce 2005 bylo v tomto lese zaznamenáno neuvěřitelných 178 sebevražd. Tento les prohledává každý den speciálně vycvičený tým záchranářů.  Výcvik na záchranáře, který bude pracovat v tomto lese trvá přes 2 roky a pečlivě se testují hlavně psychologické profily každého záchranáře. Na všech stromech jsou navíc vyvěšené cedulky s různými nápisy, které mají odradit případné sebevrahy a povzbudit je. Les je navíc velice hustý a některá místa nebyla dodnes prozkoumána.   Dalším místě, které stojí za zmínku je most Overtoun, který se nachází poblíž vesnice Milton ve Skotsku.  Na tomto místě za záhadných okolností ukončilo svůj život přes 600 psů. Psi začali skákat z mostu dolů v 60. letech a od té doby, se na tomto místě zabije minimálně jeden měsíčně. Nikdo netuší proč, se tak děje. Jsou zaznamenány i případy, kdy pes připoutaný na vodítku se snaží uvolnit a usilovně zápasí se svým majitelem, jen aby mohl skočit dolů a ukončit svůj život.  Podle pověstí, které si mezi sebou vypráví místní lidé. Byl most proklet, když na místního řemeslníka poslal pán své psy, místo toho aby mu zaplatil za odvedenou práci. Řemeslník vyvázl sice bez zranění, ale krve chtiví psi napadli jeho dceru, která na následky tržných ran v nemocnici zemřela. Tato a další místa opředená legendami naleznete v úchvatné knize Sarah Bartlettové. Dočtete se například o upírech, kteří se objevovali už v antickém Řecku. O rituálech voodoo, které jsou dodnes opředeny mnoha tajemstvími. V knize se dozvíme, že duše padlých bojovníků , mohou stále zůstat na bývalém bitevním bojišti a hledat padlé kamarády. Z toho důvodů se může stát, že na dřívějších bojištích, kde bylo prolito mnoho krve, uslyšíme stále zvuky zbraní nebo tajemné zvuky. Třeba se necháte inspirovat a některá tato místa navštívíte osobně, abyste záhadě přišli na kloub     Knihu si můžete zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Harry Potter tak, jak ho neznáte
Fantasy dobrodružství o malém kouzelnickém chlapci Harrym Potterovi a jeho přátelích se stal jedním z nejznámějších příběhů všech dob. Přečtěte si některá tajemství a různé zajímavosti, které byly ve filmu nebo knize tak nějak skryty.   Že J. K. Rowling promítá svůj život do příběhu a povahy postav patří skutečným osobám, které znala, vám asi není takovou novinkou. Víte, se kterou postavou se ztotožňuje sama spisovatelka? Svou povahu a duši částečně vložila do Hermiony. Navíc miluje vydry, a proto je vydra jejím patronem. Svoje narozeniny slaví však ve stejný den jako Harry Potter, 31. července. V tento den je opravdu má i Daniel Radcliffe. Fred a George slaví narozeniny na Apríla. A nyní něco z filmů a knih. Největší věkový rozdíl mezi postavou ve filmu a tou reálnou ztvárňuje Shirley Henderson v roli jedenáctileté Uršuly. Ve skutečnosti jí v té době bylo 37 let. Daniel Radcliffe nejí slaninu. Na záběr, kdy snídají s Ronem ve Velké síni, musel mít za sebe náhradního herce, který tuto křupavou dobrotu pojídal za něj. Když Harry jede s Arturem Weaslym navšívit ministerstvo, tak na telefonu napíše číslo 62442. Když si dáme dohromady písmenka pod čísly, dostaneme slovo MAGIC. Siriusovo tetování je stejné jako tetování mužů ruských gangů. Tento znak si členové gangu nechávají vytetovat po chvíli, kdy jsou chyceni policií a musí do vězení. Mimo filmový štáb byl u natáčení prvních dvou dílů ságy přítomen i zubař. Hrálo zde tisíce malých dětí a doktor musel řešit nekonečně padajících mléčných zubů každý den. Maskéři nakreslili Harryho jizvu skoro šestisíckrát. Počet však obsahuje i kresbu na čele kaskadéů a dublérů. Harry rozbil při natáčení 160 kusů brýlí. Brumbálovo křeslo je imitace trůnu, který najdete ve Westminsterském opatství. Slovo Brumbál, v originále Dumbledore, pochází ze staré angličtiny od slova Bumblebee, což je v překladu velká chlupatá včela. V roli Lorda Voldemorta se vystřídalo šest herců. Za oficiální tvář se povauje Ralph Fiennes. Většina lidí si myslí, že ho hrál jen on. Robbie Coltrane alias Rubeus Hagrid byl úplně první oficiální herec ve filmu. Při letním natáčení, kdy bylo venko přes třicet stupňů Celsia, musel mít na sobě pod kostýmem speciální chladicí oblečení, aby se jeho organismus nepřehřál. Daniel Radcliffe strávil při natáčení třetího dílu pod vodou čtyřicet hodin. Prodělal kvůli tomu velké ušní infekce. Mozkomorové se nerozmnožují tak jako lidé, ale rostou ze země například jako houby. Tento fakt objasnila Rowlingová až po dopsání poslední knihy. Napadlo vás, co znázorňují čtyři bradavické koleje? Zastupují čtyři živly. Nebelvír oheň, Havraspár vzduch, Mrzimor zemi a Zmijozel vodu. Křivonožku nehraje jen tak ledajaká kočka, nýbrž kočkovitá šelma nazývaná maguár. Nyní něco úsměvného. Došlo vám, že Fred a George házeli v prvním díle sněhové koule přímo do obličeje Voldemorta? Sníh totiž dopadal na temeno hlavy profesora Quirrella. Alchymista Nicolas Flamel skutěšně žil v Paříži. Se svou ženou prováděli různé čarovné pokusy. Je po nich pojmenováno několik francouzských ulic. Rukopisy prvího díu byly odmítnuty dvanácti nakladatelstvími. Editor jako poslední pokus zkusil zaujmout malé nakladatelsví Bloomsbury. To mu vyšlo. Všichni autoři Poberova plánku jsou na konci ságy mrtví. Jednalo se o Remuse Lupina (Náměsíčníka), Petera Pettigrewa (Červíčka), Siriuse Blacka (Tichošlápka) a Jamese Pottera (Dvanácteráka). A na závěr jedna informace, která se netýká filmu ani knihy. Když na telefonu vytočíte linku 1(781) 452-4077, tak budete přepojeni do Bradavic. Můžete se na ni pak dozvědět více informací o kouzelnické škole. Tato sága byla přeložena do 69 jazyků. Nyní už hlavní éra Harryho Pottera pominula, avšak stále si obrovské množství dětí přeje, aby jim domů přišel dopis z Bradavic. Ty starší si zase rádi objasňují nevysvětlené scény z filmu a nebo pátrají po méně známých postavách z knihy. Nyní jste se dozvěděli perličky, které se týkaly převážně herců a postav. Přečtěte si v knize s názvem Magická místa z filmu také něco o prostředí, kde se celý příběh odehrává. Některé informace vás budou přímo šokovat! Knihu Harry Potter Magická místa z filmu najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Vyrobte si domácí čokoládovou smetanovou zmrzlinu s ovocem
Léto je v plném proudu, horké dny je potřeba si něčím osvěžit. Co takhle lahodnou domácí zmrzlinou? Již ve starém Egyptě a Řecku si lidé připravovali medem nebo ovocem ochucený sníh a led. Pravá zmrzlina se ale objevila déle. Dodnes nám je otázkou, zda ochucené zmražené mléko přišlo od Mongolů a nebo z Číny. Jisté ale je, že Italové díky svým plavbám dostali zmrzlinu do Evropy. Zpočátku zmrzlinu znala jen šlechta. Zmražené dobrotě říkali scherbet, což znamená sladký sníh. Z tohoto slova vznikl později náš sorbet. Zmrzlina v českých zemích se rozšířila až v počátku 20. století. To už se vyráběla v každé cukrárně. Dávala se do misky nebo se natírala na oplatku. Zmrzlinový kornout se objevil taky až na počátku 20. století a roku 1903 byl patentován. Později vznikly i nanuky na dřívkách. Zmrzlina se dokonce považuje za lék. Při zánětech ústní dutiny a bolestivém polykání je ideální. Je také výborným zdrojem bílkovin nebo vápníku.   Druhů zmrzlin je obrovské množství a pokud trpíte nějakou alergií, tak není problém najít zmrzlinu vhodnou právě pro vás. Již zmíněné sorbety v sobě mají kolem 25 % ovocné složky. Ovocné zmrzliny obsahují nejméně 25 % ovoce. Do žádné z nich se nesmí přidávat tuk. Vodové zmrzliny dokonce nemají tuk vůbec žádný. Když si koupíte mléčnou zmrzlinu, tak musíte počítat s tím, že bude obsahovat minimálně 2,5 % mléčného tuku. Smetanová zmrzlina má tuku přes 8 %. Ani jedna z nich nesmí obsahovat rostlinný tuk. Speciálním případem je pak zmrzlina s rostlinným tukem, v níž ho je minimálně 5 %. Cena zmrzliny je různá. Zajímavé je, že v cizích zemích za ni zaplatíte více, ale dostanete opravdu velkou dávku. U nás toto sladké pokušení stojí opravdu málo, ale porce jsou i třikrát menší. Jak takovou zmrzlinu vyrobíte doma? Je to opravdu jednoduché. Na přípravu a práci vám stačí pár surovin a necelá hodina času. A protože se většina lidí bojí pracovat se syrovými vejci, tak jsem vybrala domácí recept bez nich.     Budete potřebovat: smetanu ke šlehání (150 ml) plnotučné mléko (250 – 300 ml, dle potřeby) čokoládu (100 g, nejlepší je na vaření, můžete vybrat jinou dle chuti) nerafinovaný cukr (50 g, pokud nechcete zmrzlinou sladkou, můžete dát i méně) kakao (30 – 40 g) ovoce (druh dle chuti, cca 100 g) Postup: Cukr s mlékem přiveďte k varu. Potom ihned odstavte a rychle k němu vmíchejte již rozpuštěnou čokoládu s kakaem. Po důkladném promíchání nechte chladnout, můžete ji dát na pět minut do mrazáku. Našlehejte smetanu. Jakmile bude čokoládový krém studený, vmíchejte šlehačku. Na závěr přidejte ovoce. Nejlépe hutná čokoládová zmrzlina s borůvkami nebo banánem. Hotovou zmrzlinu dejte do jakékoliv nádoby a vložte do mrazáku na 15 minut. Poté vyjměte, promíchejte a naplňte zmrzlinou formičky. Můžete ji ponechat i v původní nádobě. Zmrzlinu nechte minimálně 4 hodiny chladnout. Nejíte čokoládu?  Není problém vynechat kakao i samotnou tabulku čokolády. Tyto suroviny nahraďte pudinkem, který smícháte s ostatními položkami stejně tak jako čokoládu. Dochuťte vanilkovým cukrem. K této zmrzlině doporučuji přidat maliny nebo jahody. Jednoduché, že? Tato zmrzlina je opravdu delikátní. A pokud máte v rodině velké ,,mlsouny‘‘, tak raději rovnou vyrobte dvojitou dávku. Kbelík a rýč na zmrzlinu najdete zde Formy na zmrzlinu najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Tajemství zázračných mandal
Přesný překlad slova mandala nás přivede k výrazu magický kruh. Ano, jakousi magii tento útvar v sobě nosí. Pojďme si ho více přiblížit.   Historie mandal se nedá přesně vystopovat. Zda v moc mandal věřil člověk i v paleolitu, kde se obrazce prvně vyskytovaly, už nezjistíme. Mandaly se dnes nachází po celém světě. Z historických dokladů můžeme blíže zkoumat například trojrozměrné mandaly v podobě pyramid (Egypt). Dodnes je taky oblíbené užívaní lapačů snů (Amerika) nebo jen časově omezené tvořní v písku, ve kterém se dnes konají soutěže (Tibet). Pojem mandala k nám přišel z východu. Do světa se dostal díky C. G. Jungovi, švýcarskému lékaři a psychoterapeutovi, který přenesl slovo i do psychiatrie. Z psychiatrického světa byly převedeny mandaly do světové psychologie, kde dodnes léčba probíhá způsobem arteterapie, léčení pomocí náčrtů a maleb. Nyní s mandalami silně pracuje terapeutka Joan Kellogg, která vytvořila takzvaný Velký kruh mandaly. Je to test, který rozděluje mandaly do 12 typů. Každý náčrt odpovídá jedné etapě v našem životě. Pokud vás toto téma zajímá více, obraťte se na brněnské Centrum Mandala. Zde si test můžete vyzkoušet. Mandaly jsou symboly rovnováhy a přirozené jednoty všech národů a každého náboženství. Mohli bychom je nazvat také jako nástroje pro sebepoznání, komunikaci a relaxaci. Lidé, kteří se snaží najít smysl života se obrací na mandaly. Věří, že s nimi bude jejich svět lepší. Ti co se už svou duši našli nebo jen chtějí odpočívat si jsou jisti, že pomocí nich provedou dokonalou duševní očistu. Asi vás napadne, jaké dvě ,,součástky‘‘ mandal jsou nejdůležitější. Je to samozřejmě tvar a barva. Tvar představuje energii ženskou. Mužská energie je zastoupena barvou. Spojením vzniká dokonalý symbiotický celek. Tvoří se harmonie, která se postupně přesouvá z papíru do naší duše. Můžete vytvářet mandaly vlastní, podle předlohy a nebo je jen vybarvovat. Pro začátek je asi nejlepší koupit si knihu, kde jsou již předem vytvořené šablony. Jak vybrat tu správnou? Velmi jednoduše. Zkrátka vezměte tu, ve které se vám, zatím černobílé, mandaly nejvíce líbí. Studování již zhotovených mandal je velmi složité i pro odborníky. Jedna mandala se dá rozebírat hodiny. Vy si doma můžete udělat alespoň malou analýzu pomocí barev. Podívejte se na mandalu a prohlédněte si, jaké barvy jste použili a také prozkoumejte i to, jak barvy vedle sebe kombinujete. Významy barev: Bílá – světlo, čistota, očista, andělé, léčba Žlutá – přátelství, energie, vůle, ušlechtilost, archanděl Gabriel Oranžová – důvěra, silná vůle, sebekontrola, archanděl Uriel Červená – vášeň, síla, zdatnost, energie (mužská), silné zdraví Růžová – láska, mateřství, síla (ženská), důvěra, něha, svůdnost, archanděl Rafael Fialová – poznání, duchovno hloubka myšlenek Modrá – klid, plynutí, ochrana, bezpečí, archanděl Michael Zelená – příroda, klid, uzdravení, přirozenost Hnědá – Země, bohatství, zakotvení, pevné pouto Možná jste slyšeli o procesu ničení mandal. To nemá nic společného s devastací, nýbrž s celým rituálem. Například v Tibetu, kde jsou tvořeny mandaly pískové, se hned obrazce po dokončení mažou. U nás je možno obojího. Mandalu si můžete uchovat v případě, že do ní kreslíte svou duši, nápad nebo ji tvoříte za účelem relaxace. Pokud však do mandaly vnesete něco, čeho se chcete zbavit, tak si ji rozhodně nenechávejte. Nakreslete, případně prohlédněte a pak ihned ji zlikvidujte. Mandaly se nachází všude kolem nás. Proč je taky nevlastnit, když nás uvedou do pohody, že? Vybarvování mandal zklidní duši, podpoří její klid a nastolí tělu rovnováhu. Ještě lépe se budete cítit při poslechu vámi oblíbené hudby a se zapálenou svíčkou. Tvorba mandal stojí alespoň za zkoušku! Mandaly najdete zde.
Zobrazit článek >
 
S vášní pro jídlo – rozhovor se spisovatelkou Denisou Bartošovou
  Dnešní rozhovor nám poskytla spisovatelka a uznávaná dekor stylistka paní Denisa Bartošová. Hezký den, paní Deniso, děkujeme, že jste přijala naše pozvání k rozhovoru, ráda bych seznámila naše čtenáře s Vaší  kariérou a představila jim blíže významnou a kreativní ženu. Narodila jste se v Praze, na rok se samozřejmě neptám, ale zeptám se, co Vás přivedlo k činnosti dekor designu, byla to touha něco vytvářet už od malička a dětských let? Bylo to třeba tak, že už Vaše maminka byla kreativní žena se smyslem pro krásno? Nebo se tato úžasná vlastnost podědila přes generaci? Ano, narodila jsem se v Praze (a klidně – v roce 72  ) a vyrostla na pražském Smíchově. Tvoření mě vážně „bralo“ už od malička, bylo tak nějak mou součástí.Od první třídy po celou základní školu jsem navštěvovala Lidušku, obor výtvarný – kresba, malba, keramika. Jako dítě jsem byla deprimovaná, že dostávám dvě vysvědčení místo jednoho  . Už jako malá jsem také svým blízkým vyráběla dárky, třeba k Vánocům. Maminka moc kreativní není, ale její tatínek maloval obrazy a napsal knihu. Můj taťka byl ale docela kutil, takže genově jsem si asi něco z rodiny odnesla. Vystudovala jste nějaký příbuzný obor? Vystudovala jsem obor Módní návrhářství, takže zlehka asi ano) Mnoha našim čtenářům je známá knížka – Láskominy Denisy Bartošové, můžete těm ostatním, kdo knihu ještě neznají, přiblížit, kde vznikl její název a co kniha skrývá? Určitou nápovědou nám můžou být Vaše slova: „Láskominy jsou to, co milujete! Láskominy jsou jediný výraz, který dokázal alespoň okrajově pojmout všechno to, co je v knize. Tedy všechno to, co ráda dělám – tvořím, vařím a vymýšlím.” Můžete, prosím, tuto nápovědu rozvinout?  Název knihy Láskominy jsem společně s tehdejší šéfredaktorkou Smart Pressu Adélou Hálkovou vybrala proto, že jsem cítila nutnost propojit název první knihy právě s touto druhou. Beru je totiž jako dvě ségry a tak jsem chtěla, aby názvem i designem byly harmonické a souvisely spolu navzájem. No zbytek vysvětlení už máte z naší anotace… A jakého ocenění kniha dosáhla? Má druhá kniha opět vybojovala zlato v mezinárodní soutěži Gourmand World Cookbokk Award za rok 2015. Tentokrát v kategorii pro mě osobně mnohem významnější, i když prestižnější je asi ocenění knihy první za Design. Na první příčce jsem totiž stanula v kategorii Entertaiment/Zábava, což znamená, že moje kniha se stala nejzábavnější kuchařskou knihou pro rok 2015 na celém světě. Velmi úzce to souvisí s mým přáním, aby se čtenář mojí knihy vážně dobře bavil! My, co máme rádi Vaše nápady a povídání, tak víme, že toto nebyla Vaše první kniha, předcházela jí  “Láska prochází kuchyní”, kniha, která  VYBOJOVALA v PEKINGU 1. místo v kategorii DESIGN v MEZINÁRODNÍ soutěži Gourmand World Cookbook Awards za rok 2013. Řeknete nám něco bližšího k tomu, jak kniha vznikala? Podílela jste se na ní sama? Je jasné, že si nestačí říci jeden den – vydám knihu…. a kniha je na světě, jak dlouho zrála vaše touha se do knihy pustit a čekala roky v dolním šuplíku? Pomáhal Vám někdo v začátcích s vydáním nebo byl někdo blízký, kdo Vám takříkajíc vedl ruku ? Stvořit, protože v mém případě říct „napsat“ vážně nestačí  vlastní knihu měla vlastně jako první moje kamarádka a kolegyně fotografka Alena Hrbková, se kterou jsem také tu první nafotila. Jednou, při focení asi nějakého dekoru pro časopis začala nahlas přemýšlet, že bych měla vydat já svou vlastní knihu. Tenkrát jsem nad tím mávla rukou a smála se jí s tím, ať to klidně zařídí…a pustila jsem to z hlavy… Jenže ona o tom vážně jednala s vydavatelstvím Smart Press a to mělo zájem o návrh knihy, kterou bych chtěla udělat. Došlo na první schůzku, ale pak tento projekt spal v šuplíku ještě asi dva roky. Měla jsem hodně práce a pustit se do něčeho takového bylo bláznovství. Po téhle době jsem jako dekor stylistka spolupracovala se Smart Pressem na knize Sladký design Hanky Rawlings a právě Adéla Hálková, šéfredaktorka SP na mě „udeřila“, kdy už pošlu návrh své knihy, že jí vážně chtějí vydat… No a tak jsem doma sedla, hodila do mailu hrubý koncept a do týdne bylo potvrzeno, že knihu vážně budu dělat. Co se samotné tvorby knihy týká, bylo to pro mě velice náročné období. Nikdo vám, navíc jako OSVČ, volno na takovou tvorbu prostě nedá… Musela jsem vše stíhat k mojí běžné práci, abych se uživila, což mě stálo veškerý volný čas a to ne jen během dne. Pro první knihu jsem si vážně všechno dělala sama, od vymýšlení receptů, po vaření a balení a vše gradovalo v den focení. Většinou jsem dva dny vařila a připravovala a třetí den dojela fotografka a fotilo se. Celý ten proces trval téměř dva roky. Nedokázala jsem nikde polevit, nejprve psaní, pak testování receptů a opravy. Následně samotná tvorba, focení. Nakonec editace textů, korektury a samozřejmě jsem “kecala” i do grafiky. Jednoduše to, co běžně dělá pro jednu knihu celý tým, tím jsem si já vším prošla sama. Samozřejmě po boku s profíky v oborech. Někteří autoři kuchařek třeba jen předají texty, recepty a zbytek nechávají právě na týmu. To bych já nedokázala. Kniha je pro mě natolik osobní, že potřebuji být naprosto u všeho. Ruku mi nikdo nevedl, nikdo do mojí tvorby nezasahoval. Řídila jsem se tím, co se líbí mně, vlastně poprvé v tomto oboru jsem tvořila jen sama za sebe. O to to ale bylo těžší… Asi v polovině focení jsem se bála, že dělám děsnou hloupost, že jsem se zbláznila, že tohle nikoho nebude zajímat a sama sebe se ptala, jestli nejsem až moc nafoukaná. Ale jak fotografka postupně posílala hotové fotky a já sledovala reakce rodiny, známých a redakce SP pomalu jsem se uklidňovala. Nadšení bylo velké, dodávalo mi sebedůvěru…Po focení jsem také „rozvážela“ navařené a krásně zabalené jedlé dárky po příbuzných a kamarádech a zpětná vazba mi dodala ten zbytek jistoty, kterou jsem tak moc potřebovala.     Připravujete nějaké knižní pokračování, máme se na co těšit? Od knižní tvorby bych jen nerada odcházela. Obrovsky mě to baví a naplňuje, nejvíce pak jednotlivé dopisy od čtenářů, které mě vážně až dojímají a chodí mi po celou dobu, co jsou knihy na světě. Takže ano, pokračovat určitě chci a ráda bych začala už tento podzim. Snad vše klapne tak, jak si představuji. V dnešní době je to všechno trošku složité. U knih jsem se už u té první rozhodla nedělat kompromisy. Knih jako takových si velmi vážím, bez knih bych nemohla vůbec existovat. A i když nepíšu žádnou hodnotnou literaturu a možná právě proto chci a potřebuji, aby každá stránka byla vychytaná do sebemenšího detailu. Tím pádem se logicky jedná o poměrně drahé projekty a pro vydavatele je taková kniha velkou investicí a samozřejmě ji musí důkladně zvážit. Kvalitně vyrobená kniha je pak v důsledku na české poměry drahá, čímž se snižuje její prodejnost. Na druhou stranu i obyčejná kniha jako román dnes stojí kolem čtyř set korun a to jsou v ní pouze písmenka i když samozřejmě krásná a hodnotná. Na mojí knize pracuje profesionální fotograf desítky dní, další desítky dní ladíme s ilustrátorkou obrázky, další týdny se řeší grafika, texty a korektury. Nakonec tiskárna a papír, distribuce. Všichni ti lidé, celý tým, chtějí a potřebují samozřejmě za svou práci zaplatit. Tohle všechno si samozřejmě koncový zákazník nedokáže představit a já jsem ráda, že mu mohu takto, v tomto rozhovoru, to, jak kniha vzniká aspoň trochu přiblížit. Všichni víme, jak je těžké se ve světě prosadit, povedlo se Vám to určitě tvrdou prací, za kterou jsou stovky a stovky hodin, potkalo Vás také něco, čemu se říká štěstí nebo náhoda, co by dopomohlo k Vašemu úspěchu? Já to s těmi všemi oceněními zas tak úplně do dneška vlastně nechápu. Bylo a stále je to pro mě jako pohádka o ženské z malinké země, která prvně v životě udělala něco sama za sebe. Je mi to celé záhadou. Možná mám na tohle všechno příliš skromnosti. Faktem, který dokáži uznat je, že to jak knihy vypadají a doufám i působí je asi mimo standart. O to větší poctou mi je ocenění v tak velmi prestižní celosvětové soutěži s mezinárodní účastí. Na druhou stranu je mi poměrně líto, že svět mé knihy dvakrát uznal jako vážně nejlepší, ale u nás se knihy zas tak dobře neprodávají. Ne, že by to byly propadáky, ale u nás prostě prodává „obličej v televizi“. Stále nejprodávanější jsou Polraichové, Dity, Karolíny… Jinak jak přesně knihy porota posuzuje vůbec netuším, to je přísně tajná věc. Na slavnostní ceremonii se vyhlašují pouze tři první místa z nominovaných sedmi až dvanácti knih. Pokud se neumístíte tedy do toho třetího, víc už se nikdy nedozvíte. Každopádně pro mě bylo velkým štěstím se díky knihám podívat tak daleko, cestování mám vážně moc ráda. Víme o vás, že jste také byla spoluvydavatelkou časopisů, přiblížíte našim čtenářům kterých časopisů a zda v této činnosti ještě máte vůbec čas pokračovat ? Celý loňský rok jsem se naplno věnovala tvorbě časopisu Krásný venkov, kterého jsem byla tváří a přispívala do časopisu Nové proměny bydlení jako interiérová designérka vydavatelství Deco Media. Vydávat vlastní časopisy je velmi náročná disciplína. Hodně práce mi nevadí, to naopak, ale bohužel jsem se nedokázala shodnout s redakcí na tom, jak bych chtěla svou práci dělat. Po dlouhém váhání a promýšlení jsem na konci roku ze společnosti odešla jako spoluvydavatelka a nadále spolupracuji s oběma časopisy externě. Byla jsem totiž emočně obrovsky vyčerpaná a tenhle krok mi velmi ulevil. Času mám tedy nyní celkem paradoxně docela dost, ale doufám, že ho budu moct v klidu věnovat právě tvorbě nových knih a také sama sobě, svému domu, zahradě a všem mým chlupáčům a opeřencům  . Asi rok a půl mám nově slepice a stala jsem se tak účastnicí projektu mého dnes už kamaráda Petra Dobrého www.slepicevnouzi.cz. Moc ráda takové projekty podporuji, Slepičky mají propagaci v mé druhé knize. Tým „Slepic v nouzi“ jezdí a rozváží zachráněné slípky v zástěrách, které jsem pro tuhle organizaci navrhla. Obecně si myslím, že tohle má vážně význam. V první knížce jsem pro změnu podpořila kočičí útulek Kočičí domov Sluníčko, kde se aktivně podílí má kamarádka Jana Michlanová. Když mohu, každý takový projekt podpořit, neváhám. Naposledy jsem na Umísťovací výstavě kočičího útulku vedla workshop pro děti a vyráběla s nimi hračky pro kočky. Takže případný další volný čas rozhodně budu i nadále věnovat takto dobrovolnicky. Udělat totiž něco pro někoho, kdo to vážně potřebuje a sám nemůže – právě jako jsou kočky a psi v útulcích nebo třeba právě slepice z velkochovů, jen tak, bez nároku na nějakou finanční odměnu mě dokáže totiž nadopovat energií na několik týdnů do předu. Spousta našich čtenářů ví, že mohou nakupovat na Vašem obchodě Desina Design. Můžeme tam zodpovědně poslat všechny ty, co hledají dárek pro své nejbližší. Najdeme zde inspirativní dárky pro ženy, ale i praktické dárky pro muže a nápadité dárečky pro naše nejmenší. Povíte nám něco bližšího k Vaší nabídce? Dáváte přednost českým výrobcům? Najdeme zde i Vaše výrobky? Nebo pouze Vaše nápady, kdy je realizuje někdo jiný? Původní vize obchodu byla prodávat pouze vlastní výrobky. To se bohužel ukázalo nereálné jak časově, tak finančně. Navíc najít v ČR výrobce, který je ochotný zkusit dělat něco jinak je tedy docela oříšek pro otrlé. Pokud nechcete něčeho rovnou kamion, moc se nechytáte. Pak jsou tu drobní výrobci, ale jejich ceny – pochopitelně – neslibují moc velký výdělek pro vás. Můj obchod je tedy kompromisem. Některé výrobky – jako třeba sezonní dekorace, šperky a pár dalších drobností vyrábím sama. Další, jako třeba soustružené etažéry na dorty, bandasky, litinové smaltované nádobí vyrábím ve spolupráci s českými firmami, které jsou ochotné se domluvit. Svojí lásku k oboru návrhářství si ukájím v navrhování zástěr, které pro mě šije ta nejšikovnější ženská na světě. No a další výrobky pečlivě vybírám, jak u českých výrobců, tak i dovozové. Dokonce jsem letos pro svůj obchod nakoupila i pár kousků v Číně a bylo pro mě vlastně velkým překvapením, že i tam se dají vybrat vážně luxusní a kvalitní kousky. Jenže ty se k nám prostě nevozí. A tak, pro mé zákaznice co nevidět za pár týdnů uvedu tyhle moje úlovky z výletu na trh. Moc se na to těším. Také jsem si dovezla pár kousků výšivek klasických čínských motivů, jako jsou pivoňky a sakury a plánuji limitovanou kolekci zástěr v asijském stylu. Reálné je její uvedení na trh na jaře, kam právě květinové vzory krásně zapadnou. Máte také někde kamennou prodejnu, poradíte nám kde bychom ji našli, kdybychom si chtěli udělat výlet kam byste nás tedy pozvala? Kamennou prodejnu jsem měla u nás v Kostelci nad Černými lesy na náměstí. Po roce a půl provozu se ale ukázalo, že valná většina tržeb pochází z internetového prodeje a tak jsem ve vlastním domě vytvořila malý showroom. Bohužel, ten nyní musel ustoupit stranou z rodinných důvodů a tak v současné době mám pouze eshop, doma sklad, kde je možné si vybrané zboží vyzvednout. Uvidíme, co přinese budoucnost. V plánu původně bylo i malé studio na kreativní kurzy, na které teď nemám prostor, ale nikdy neříkej nikdy. Nakonec je možné, že pár kurzů zkusím uspořádat v mé vlastní kuchyni a uvidí se, jaký bude zájem. Třeba mě to nakonec ještě překvapí! A pro dobrou náladu Vám přinášíme 4 netradiční recepty od Denisy Bartošové. To prostě musíte vyzkoušet !     Knihu Láska prochází kuchyní můžete zakoupit v eshopu Eiffel Optic – zde Fotografie k článku poskytla Denisa Bartošová ve spolupráci s nakladatelstvím Smart Press. Autor: Milena Drtinová
Zobrazit článek >
 
Versace a čtyři nejoblíbenější vůně této značky
Versace je špičková značka, kterou zná celý svět. Mezi její oblíbené produkty patří hlavně oblečení a parfémy. Přečtěte si o vzniku módního impéria a posuďte s námi, zda jsou zvolené vůně těmi nejlepšími i pro vás.   Gianni Versace, zakladatel této značky, pocházel z chudé rodiny. Spolu se sestrou Donatellou se později stali špičkovými návrháři. Velkým vzorem pro budoucí povolání jim byla jejich matka, která živila celou rodinu. Pracovala jako švadlena. Gianny již jako malý moc rád matce při práci pomáhal. V 70. letech odešel z domova do Milána a začal se hned živit jako návrhář. Pracoval pro značku Genn nebo Callaghan. Vždy byl obdivovatelem kožených materiálů, a tak pro značku Complice navrhl celokoženou kolekci. Roku 1978 založil již známou značku Versace. První butik otevřel v Miláně. Jeho móda byla něčím speciální, jelikož měl jako gay velmi impresivní představivost s erotickým podtextem. Postupem času jeho tvorbu začali vyhledávazt i známé celebrity. O jeho dílo měla zájem například Madonna nebo taky Elton John, Lady Gaga, Halle Berry a další umělci. Oblékal i princeznu Dianu. V 90. letech mu byla diagnostikována rakovina. Podstoupil těžké a velmi náročné chemoterapie. I přes ně dokázal myslet na to nejdůležitější v jeho životě – na vývoj další kolekce značky. Nápady stále přímo zářil. Osud mu však nepřál a roku 2007 byl zastřelen, když se vracel z baru do své vily v Miami. Na jeho místa nastoupila Donatella. Velká část vlastnictví připadla také její dceři. Donatella zpočátku zachovala na počest svého bratra stejnou ideu přehlídek, jako je například skleněné molo nad vodou. Postupem času však přidávala do značky svůj šarm. Dnes se značka specializuje na dámské i pásnké oblečení, doplňky a kosmetiku, dokonce i nábytek. A proč znak medúzy? Motiv má svůj příběh. Medúza značí neobyčejnou ženu s dokonalou krásou, která dokázala svést každého boha. Vybrala si však toho špatného a bohyně Athéna na ni uvalila trest. Její nádherný obličej proměnila v tvář medúzy. Tak vznikl proslulý znak Versace. A jaké jsou nejoblíbenější vůně této značky? Bright Crystal Vůně je vzácným šperkem každé ženy. Tento lehce svěží a květinový parfém dodá vašim dnům sílu, sebevědomí a podpoří vaší krásu. Je velmi líbivá, poměrně univerzální, vhodná jako dárek. Základ: akašové dřevo, ambra, pižmo Srdce: lotosový květ, magnólie, pivoňka Hlava: granátové jablko, yuzu     Versense Versense kopíruje svěžest předchozího parfému, avšak přidává jí ještě větší sílu. Obal vůně připomíná jarní zahrádku. Představte si, že vycházíte ven z domu a vidíte, jak květiny začínají kvést a slunce hřát. Do tohoto pocitu vás vůně vtáhne. Základ: santal, cedr, olivovník, pižmo Srdce: kardamon, fíky, mořská lilie, jasmín Hlava: mandarinka, bergamot Crystal Noir  Tato vůně zase představuje kouzlo magie. Převádí kouzla na smyslnost. Pro změnu vás zavede do exotických a orientálních krajin. Velkým plusem vůně je, že s její silnou sladkostí se prolíná mimořádně jemný tón, který vaše smyslové buňky donese až do ráje. Zajímavé je, že v jejím složení toho moc nenajdete, avšak právě tato střídmost nejspíše podporuje její jedinečnost. Základ: pižmo, ambra Srdce: živá gardénie Hlava: vzdušné tóny   Pour Homme Toaletní voda Pour Home byla vytvořena pro muže i ženy. Verze pro dámy si nezískala oblibu, jelikož v sobě nenese nic zajímavého. Naopak ta pánská na trhu velmi zabodovala. Ačkoliv je vůně velmi lehká, vydrží poměrně dlouhou dobu. Krásná barva flakonu nám naznačuje, že vůně bude mít něco společného s vodou. Její složení to dokazuje, neboť spousta složek pochází od Středozemního moře. Zkuste také přičichnout k této svěží vodní hladině. Pokud přemýšlíte o dárku, zvolte právě tuto vůni, opět platí, že se bude líbit téměř každému. Základ: cedr, ambra, pižmo Srdce: pelargónie, hyacint, šalvěj muškátová Hlava: listy hořkého pomeranče, bergamot, citron A jaký je váš voňavý favorit? Vůně Versace najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Jak vybrat správné náušnice?
Nevíte si rady, při výběru náušnic? Teď už bude koupě jednodušší. Přečtěte si rady, jak si správně náušnice vybrat a jaké typy se k vám hodí. K závěru článku se dozvíte i pár zajímavostí ze světa těchto šperků.   Náušnice podle typu obličeje Tvar obličeje je při koupi náušnic snad to nejdůležitější. Je přece přirozené, že si chceme vybrat ty, které nám budou slušet, podpoří naši krásu a utlumí nechtěné rysy. Kulatý obličej potřebuje opticky prodloužit nebo vyrýsovat. ANO: dlouhé, visací, s ostrými hranami (trojúhelníkové, obdélníkové,..) NE: kruhové, perličky, kapičky Hranatý obličej je přesným opakem toho kulatého. Vlastně si stačí vybrat jakékoliv náušnice, které jsou zakázané kulatému obličeji. ANO: slzičky, kapičky, drobné náušnice NE: velké a honosné, visací, hrany Pokud máte oválný tvar obličeje, tak jste, co se týče náušnic, vyhráli. ANO: všechny typy již zmíněných náušnic NE: visací oválné  S trojúhelníkovým obličejem můžete být také poměrně spokojeni. Vyhněte se spíše menším tvarům, ale ke krátkým vlasům se hodit budou. ANO: spirálky, visací, oblé i hranaté tvary NE: trojúhelníkové s hlavním hrotem mířeným dolů       Barva a styl náušnic Pokud jste typ světlý, zvolte bílé zlato a nebo stříbro. Barevné a zlatavé odstíny budou více slušet lidem s tmavší pletí. Pokud se vám nedaří náušnice sladit se zbytkem šperků, tak nesmutněte. Letošním hitem je kombinace nejen různých barev, ale i stylů. Pokud si chcete vzít náučnise stříbrné a řetízek a prsteny máte zlaté, tak postačí, když si na ruku navléknete o jeden (stříbrný) prsten navíc. A styl roku 2016 je na světě! Větší novinkou je také růžové zlato, které se v posledních letech stává velmi oblíbeným. V módě jsou nyní i vintage šperky. Myslete na to, k jaké příležitosti šperky vybíráte. Okázalé, třpytivé a honosné šperky se hodí na večer. Na běžné nošení vyberte decentní, které nejsou příliš těžké a hodí se ke všemu. Pokud si na jakoukoliv slavnost chystáte vzít večerní šaty s odhaleným dekoltem nebo zády, vyčešte vlasy nahoru a k nim si vezměte dlouhé visací náušnice. Uvidíte, jaký dodají vašemu outfitu ještě větší šmrnc. Dětské šperky Toto téma si zaslouží vlastní odstavec. Každá mladá slečna si přeje nějaké krásné náušnice. Obvykle to taky bývá první šperk, který malé dítko dostane. Je vhodné vybírat ty, které jsou přímo určené pro děti. Pro pohodlné nošení by měly být náušničky lehké. Pokud chcete, aby je vaše dítě nevnímalo, vyberte náušnice s maximální váhou do 2 gramů. Vzhledem k tomu, že si asi přejete vybrat náušnice na delší dobu, měly byste do nich investovat více a vybrat náušnice z pravého zlata. To je velmi šetrné k dětským uším a navíc má nekonečně dlouhou životnost. Dbejte i na zapínání náušnic. Ty by měly obsahovat dětskou brizuru, která náušnice chrání před rozepnutím. Často se tato zapínání umisťují dopředu, pro lepší manipulaci. A pár zajímavostí nakonec. Věděli jste že.. ..lidé ve Starém Řecku a Římě věřili, že diamanty jsou slzy, které vyplakali bohové? V Římě ještě panoval názor, že jsou to hroty šípů Amora. Již v té době zhotovovali náušnice s drahocennými diamanty, protože doufali, že když budou mít ,,kousek boha‘‘ u sebe, tak jim dodá sílu, štěstí a dokonce věčný život. ..nejstarší dochované náušnice (z drahých nerostů) jsou staré více než tři tisíce let? ..je velký rozdíl mezi diamantovými a briliantovými náušnicemi? Každý briliant je diamant, ale ne každý diamant je briliant. Jde totiž o vybroušení diamantu. Pokud chcete koupit briliantové náušnice, tak kupujete ty, které obsahují diamanty vybroušené na briliantovém brusu, jež má 58 faset. ..nejdražší náušnice na světě byly vydraženy v aukční síni Christine’s za 3,96 milionu amerických dolarů? Nesou na sobě dva kolumbijské smarady, které neobsahují žádné inkluze. Váží 13,56 a 12,91 karátů. Diamanty, umístěné nad smaragdy, váží 1,84 a 1,81 karátů. Náušnice všech druhů a barev najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Jak zhubnout? Jde to!
    Většina lidí na světe si zcela jistě minimálně jednou za život řekla, že by mohli zhubnout pár kilogramů. Je jedno, zda před očekávanou dovolenou, svatbou nebo na zapůsobení na opačné pohlaví.   Jak co nejrychleji zhubnout? Klasická otázka, na kterou stále nezná mnoho tazatelů správnou odpověď. Někteří spoléhají na čarovné pilulky, které když si dáte každé ráno, tak Vám dopomohou zhubnout. Tyto „zázračné“ pilulky však stojí mnohdy i několik tisíc korun a spolu k nim dostanete redukční jídelníček, který funguje pouze při správné kombinaci pilulek, chemických přípravků od dané firmy, která Vám tento „zázrak“ doporučila a sestavila Vám k tomu „zdarma“ jídelníček. Ruku na srdce, když někdo bude držet redukční dietu, tak bude hubnout i bez použití těchto chemických, tedy pardon „zaručeně přírodních“ přípravků. Myslím a hlavně doufám, že jste si mohli všimnout, že nepíši nikdy o ničem, s čím nemám vlastní zkušenosti anebo jsem si danou věc nevyzkoušel osobně. Vždy tedy, ať píši o knize, hře, pomocníku do domácnosti nebo bezpečnostní kameře do auta, jsem se s danou věcí seznámil a osobně vyzkoušel (v případě her osobně zahrál, u knih přečetl atd.). A tedy i s hubnutím a redukcí váhy mám vlastní a hlavně dlouholeté zkušenosti. Nebudu lhát, když prozradím, že jsem také vyzkoušel výše zmíněné zázračné pilulky a tajně doufal v onen slíbený zázrak. Výsledkem však vždy bylo ze začátku úbytek pár kilogramů a to zejména díky změně životosprávy a dodržování jídelníčku, ale po nějaké době se vrátil jojo efekt. Dnes bych Vám rád poradil. Jak zhubnout nějaké to kilo bez jojo efektu, ale hlavně zdravě, bez hladovění a s chutí! Mnoho odborníků doporučuje jíst častěji, ale v malých dávkách. Ano je to rozhodně lepší než držet hladovku. Hladovkou si spíše ještě více uškodíte. Tělo je totiž dokonalý „stroj“ a v případě pocitu dlouhodobého hladovění si pak vždy, když dostane, nějaké živiny okamžitě začne vytvářet zásoby „ na horší časy. Nicméně každý člověk je naprostý originál!Tudíž to, co působí na jednoho, nemusí logicky působit na druhého a tak to platí i u tohoto doporučení jíst častěji, ale menší porce.  Z vlastní zkušenosti mohu říci, že u mě to mělo spíše opačný efekt. Místo 3 jídel denně jsem vyzkoušel jíst 6x denně menší porce, při zachování stejných aktivit a výdejů energie. U první varianty jsem se nespravoval, ale ani nehubl. U druhé varianty, tedy jíst více jídel o malých porcích jsem za měsíc přibral 5 kilogramů. A mohu jen říct, že jsem si opravdu nedával k snídani pečený bůček a k večeři dvě pizzy. Jednoduše na každého funguje jiná metoda, musíte tedy při hubnutí nejdříve zjistit, která metoda je pro Vás tou nejvhodnější, abyste si nepoškodili zdraví a neudělali více škody než užitku. Každopádně souhlasím s tvrzením odborníků, že je správné jíst nejdéle 2 hodiny před spaním, ideální jsou 3 hodiny, ale to záleží na Vaší celodenní zátěži. U stravy zůstaneme, když se podíváte na některé odborné weby a diskusní fóra, tak Vám většina zkušených „fitnesáků“ řekne, že strava je základ. Ano je tomu skutečně tak! Pokud chcete zhubnout, vyrýsovat postavu, získat větší svaly a celkově se cítit více fit, tak správná strava je opravdu základ a tvoří 70% úspěchu, zbylých 30% můžeme rozdělit na 20% fyzická aktivita a 10% mysl, vůle a odhodlání. Strava musí být pestrá, vyvážená a musí Vás bavit! Pokud máte sice jídlo vyvážené, bohaté na živiny, ale při pohledu na talíř se Vám bude zvedat žaludek a v hlavě si budete říkat „Bože, ať to mám už za sebou“, tak se na to raději vykašlete a dejte si něco co Vám chutná, protože takhle stejně ničeho nedosáhnete a ještě se budete trápit. Pokuste se, aby se Vám jídlo, které si připravíte, líbilo na pohled a i Vám chutnalo. K pestré stravě stačí opravdu málo, místo fastfoodu nebo jídla, které před tím, plavalo v oleji, si dopřejte třeba libový steak a jako oblohu požijte pár rajčátek, plátek kapie a okurku. Pokud máte chuť na něco lehkého a prostě jen na zaplácnutí, tak nesahejte hned po pytlíků mastných brambůrek, ale dejte si pomeranč, okurku, rajčátko. Jen opatrně s ovocem, ovoce obsahuje i cukr, což může pro osoby trpící diabetem být škodlivé. Nicméně, ani lidé bez diabetu by při redukci váhy neměli konzumovat ovoce na noc a to právě kvůli zmíněnému cukru. Na noc je obecně lepší zelenina, třeba v podobě salátu.     Ano strava je základ, ale nic nejde zadarmo. Tudíž pokud opravdu chcete vyrýsovat postavu, zbavit se faldíků nebo zmenšit velikost oblečení, kterou nosíte, tak to bez pohybu nepůjde. Nicméně půjde, ale bude to opravdu běh na dlouhou trať. Pohyb je dobrý parťák při hubnutí a redukci váhy. A dostáváme se opět k tvrzení některých odborníků, se kterým nesouhlasím. „Běhat, běhat, běhat! Běhání je základ!“ Ano bez pochyby je běhání pro lidský organismus prospěšné a zcela jistě se při něm spaluje mnoho kalorií, ovšem není vhodné úplně pro každého. Pokud jste již v pokročilejším věku, trpíte bolestmi kloubů, hypertenzí nebo máte větší nadváhu, tak pro Vás běhání rozhodně není! Více si tím ublížíte, než pomůžete. A hned Vám řeknu proč. V pokročilejším věku, když nejste zvyklí běhat nebo trpíte, bolestmi kloubů si opravdu, můžete i něco vážného udělat. Pokud trpíte hypertenzí, tak zde není o čem mluvit, pro Vás běhání opravdu není, protože při běhání se razantně zvyšuje krevní tlak, tudíž nějaké rychlostní běhy nebo vytrvalostní běhy při vysokém tempu vám mohou značně poškodit Vaše cévy a celkově se Vám pravděpodobně stane, že budete cítit velký tlak v hlavě, jako kdyby Vám chtěla prasknout. Pokud trpíte větší nadváhou a rozhodli jste se anebo už můžete začít cvičit a redukovat váhu, tak ani Vám běh rozhodně nedoporučuji a to z jednoho důvodu. Musíte si chtě nechtě uvědomit, že Vaše tělo je těžké a tudíž vaše kosti, klouby a celkový metabolismus je již dost vytěžován Vaši samotnou Váhou, teď si uvědomte, že při běhu dochází k daleko větším a tvrdším dopadům na každou nohu, než při klasické chůzi. Tudíž riskujete poškození kloubů a kostí. Co, ale tedy dělat? Nejzdravější a nejpřirozenější cesta, jak začít s redukcí Váh je chůze, zvolte si tempo, které Vám vyhovuje a choďte na procházky. Udělejte si pravidelné okruhy, které střídejte a postupem času zvyšujte vzdálenosti mezi začátkem a koncem. Můžete postupně zvyšovat i tempo chůze anebo střídat klidnou chůzi s ostřejší chůzí. Co, ale dělat když vám pohyb nedělá problém, ba dokonce cvičíte, ale kýžený výsledek se stále nedostavuje? Pak je zde několik možností a jedna z nich je i návštěva lékaře, zda netrpíte nějakou nemocí. Ovšem je zde i celá řada možností proč, to zrovna Vám nejde. Když pomineme stravu, kterou jsem zmínil výše, pak zde může být celkový problém s fyzickým výdejem energie, tedy se samotným cvičením. Než začnete cvičit, tak doporučuji se podívat na internet, jak se daný cvik provádí, případně navštívit posilovnu a přizvat si na pomoc trenéra. Pokud se stydíte a chcete cvičit zatím doma, tak doporučuji nejdříve zvážit Vaše možnosti, pokud trpíte silnou obezitou, tak nedělejte ani dřepy a opravdu začněte zmíněnou chůzí a choďte třeba na večer, aby Vás nikdo neviděl (ale zkuste mi věřit, nemáte se za co stydět, každý spíše kývne hlavou a uzná Vás, že jste se rozhodli se sebou něco dělat). Na internetu existuje mnoho cvičících programů pro začátečníky i s videi a stačí se tedy podívat, které cviky by Vám nedělaly problém a jít na to. Ze začátku se rozhodně nepřetěžujte, ano cvičenci na videu říkají, že cvičí třeba 90 minut nebo dokonce samotné video, kde cvičí, nějaký slavný fitness trenér trvá 90 minut, ale nezapomínejte, že Vy nejste fitness trenér a že každý se musel do své formy postupně propracovat. Tudíž ze začátku Vám bude stačit půl hodina cvičení. Pokud máte doma rotoped tak doporučuji 20 – 30 minut na rotopedu a poté 15 minut cviků jako jsou sed lehy, kde se opravdu podívejte jak je dělat správně, abyste si ještě nepoškodili páteř, nebo klasické střihání nohou jako nůžkami. Můžete dělat i kliky v tomhle si opravdu musíte hlavně říci Vy, co pro Vás bude to nejvhodnější a hlavně Vás to bude bavit. Nepřepínejte se! Nic se nemá přehánět a začněte opravdu pomalu. Vaším cílem není se první den odrovnat hodinovým cvičením a pak měsíc stonat, ale pomalu se dostat na vrchol a zredukovat Váhu a to bez trpělivosti, odhodlání a vytrvalosti opravdu nejde. Důležité je taky před samotným cvičením tělo zahřát. Zahřátí těla je vhodně z několika důvodů. Jedním z těchto důvodů je zahřátí kloubní tekutiny, která je poté připravena na fyzickou zátěž například při běhu, posilování či jízdě na rotopedu Vám tak nehrozí, že si poničíte klouby. Druhým hlavním důvodem je, že tělo spaluje tuky při určité teplotě a tepové frekvenci. K zahřátí těla můžeme využít klasické cviky nebo si můžeme lehce pomoci. Znám mnoho lidí, kteří mají problém se zahřátím těla před cvičením, bohužel nebo spíše se dá, říci samozřejmě včetně mě, protože poslední dobou si myslím, že krom v hubnutí mám snad všechno možné co mi moji snahu, činí značně obtížnější. Nicméně normálně k zahřátí těla do „ spalovacího“ módu stačí zhruba 10 – 15 minut. Některým lidem to trvá značně déle a bohužel v naší uspěchané době, je čas velmi vzácný. Co tedy dělat když patříte k lidem, kteří mají problém se zahřátím nebo prostě chcete začít spalovat tuky co nejrychleji to jde? I když nejsem zastáncem doplňků stravy, tak ze začátku, při začátku cvičení jsem vyzkoušel na radu kamaráda L-Carnitine. Při užití L-Karnitinu se vaše tělo zahřeje rychleji, budete se více potit a při cvičení spálíte i víc kalorií. Každopádně si nejdříve důkladně zjistěte a uvažte, zda je tento produkt pro Vás vhodný. Pokud trpíte vysokým krevním tlakem, máte poruchu se srdcem nebo jiné komplikace nejdříve rozhodně prokonzultujte se svým trenérem a lékařem.   Pokud máte problém se zahřátím organismu, tak si můžete výrobky s L-Carnitinem zakoupit zde
Zobrazit článek >
 
Znáte druhy servírovaných káv?
Pijete rádi kávu, ale zůstáváte stále u jednoho druhu, protože si nejste jisti, že by vám jiný druh vyhovoval? Podívejte se na ty nejznámější, podávané v České republice. Po přečtení tohoto článku se stanete odborníky na kávu.    Espresso Tento druh kávy je naprostá klasika. Připravuje se do malých šálků ve vysokotlakovém kávovaru, který funguje na bázi protlačení devadesátistupňové vody přes kávu. Při procesu působí tlak o velikosti 9 barů. Správná porce espressa je tradičně v poměru 7 g kávy na 25 – 30 ml vody. Doba průtoku vody by se měla pohybovat okolo 20 vteřin. Pro lepší představu – do espresso šálku se vejde maximálně 60 – 90 ml tekutiny. V České republice je taky oblíbené espresso lungo, které obsahuje předepsané množství kávy, tedy 7 g, avšak nedodržuje správný poměr. Tato káva může pojmout nad 80 ml vody. Správné espresso by mělo vonět po oříškách, karamelu, čokoládě, květinách nebo ovoci. Kyselost, sladkost ani hořkost by neměla převažovat nad ostatními chutěmi, jelikož všechny chutě by měly být vyvážené. Pro výrazné aroma byste espresso měli vypít co nejdříve. Pokud chcete udržet pěnu, která vzniká u hladiny, tak si na kávu připravte co nejvíce zaoblené hrnečky, v nich se totiž pěna nejdéle vydrží. Původní espresso s malým objemem vody se u nás nazývá Ristretto. Dvojité esspresso, tedy s dvojitou dávkou kávy, nese název Doppio. Cappuccino Správné italské cappuccino se vyrábí ve třetinovém poměru, tedy 1/3 espressa, 1/3 mléka a 1/3 mléčné pěny. Připravuje se do šálků, do kterých se vejde kolem 150 ml nápoje. Konzistence kávy by měla být velice jemná, obzvláště pěna, která by neměla obsahovat příliš velké bublinky. Základem přípravy správného cappuccinového nápoje je nalít první espresso a až poté dolévat mléko, zahřáté na více než 60 stupňů, a nakonec pěnu. Baristé často vytvářejí na hotové pěně obrázky. Toto ,,umění‘‘ se nazývá café art. Caffé macchiato Caffé macchiato často bývá zaměňováno s kávou café latte, avšak to je velký omyl,  jak se za chvíli dozvíte. Tento druh kávy není nic jiného, než klasické espresso s trochou mléka nebo mléčné pěny. Caffé latte Pokud vám při kávě nejde příliš o intenzitu, nýbrž o velké množství, tak latte macchiato je přesně pro vás. Připravuje se z lunga, mléka a našlehaného mléka jako cappuccino. Co se týče množství jednotlivých složek v porovnání s cappuccinem, tak mléka a kávy obsahuje více a mléčné pěny méně. Latte macchiato Pokud jste milovníci velké kávy a hlavně mléka a našlehané pěny, zvolte latte macchiato. Káva krásně vypadá, jelikož střídá barvy. Při nalití kávy do připraveného mléka dosáhnete tříbarevného efektu. Latte macchiato se vždy podává ve skle. České kavárny se dopuští pro Italy nesmazatelného hříchu, protože často přikládají do kávy brčko. Velmi oblíbená je kombinace tohoto druhu kávy s příchutěmi. Můžete využít techniky latté art a nechat si kávu nazdobit například oříškovou polevou. Frappé Tato káva pochází pro změnu z Řecka. Prvním výrobcem byla firma Nestlé, která na světovém veletrhu předtavila tento nápoj jako kávu pro děti. Tradičně se připravuje s velkou dávkou mléka, cukrem a ledem. Alžírská káva Alžírská káva se připravuje z filtrované kávy, která se po přelití do hrnečku nebo sklenice zdobí velkým množstvím šlehačky. Na tu se ještě nalévá vaječný koňak, který volně stéká do kávy a pomalu se s ní mísí. Coretto Zůstaňmě ještě na moment u alkoholu. Tato káva je méně známá, ale v zahraničí je velmi oblíbená. Považuje se spíše za slavnostní nebo večerního pití. Skládá se z klasického espressa, do kterého se přidává celý panák likéru, nejčastěji Baileys. Vídeňská káva Druhá káva zeměpisného názvu se možná může plést s tou první. Ano, jsou téměř stejné. Rozdíl je jen v alkoholu. Této kávě nepřísluší vaječný koňak. Na šlehačku se sype pouze kakao. Pokud byste chtěli šlehačku ke kávě zvlášť, nikoli přímo v kávě, řekněte si o kávu s názvem Panna. Turecká káva Turecká káva se připravuje ve speciální nádobě, takzvané džezvě. Pár lžiček dobře namleté kávy se zalévá studenou vodu a pak jen čekáte, až se tekutina dostane až na okraj nádoby. Pro lepší chuť kávy můžete postup opakovat vícekrát. Tato káva bývá nejčastěji připravována v domácnostech. Tak jaká káva to bude dnes? Zrnkovou kávu najdete zde. Kávové soupravy najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Rozhovor s etnografem Prácheňského muzea panem Mgr. Janem Koubou – o tom, co přinese letošní podzim
Dobrý den a děkuji Vám, pane Kouba, že jste přijal moje pozvání k rozhovoru o Prácheňském muzeu Písek.    Po prázdninách chystáte jistě spoustu zajímavých akcí, kam můžeme naše čtenáře pozvat? Tak určitě největší akcí, na kterou spolupracujeme s Národním muzeem v Praze a s Naturhistorisches Museum ve Vídni, je mimořádná krátkodobá výstava jednoho z největších archeologických pokladů u nás, který byl roku 1858 nalezen právě nedaleko Písku. Ve dvou hrobech z doby zhruba 500 let před Kristem se nalezla řada věcí, které mají svůj původ až v daleké Etrurii. Našly se náramky, náušnice, mísy, ale unikátem je hlavně etruská konvice s motivem antické pěvkyně Sirény. Poklad se po svém nalezení rozdělil, nyní bude u nás po více než 150ti letech poprvé znovu pohromadě. Máte určitě nové přírůstky ve sbírkách nejen výtvarných, budou někde v prostorách muzea samostatně vystavovány a případně kdy? Tak výstavy, ve kterých představujeme přírůstky za posledních několik let, se konají celkem pravidelně, i když nejčastěji se jedná právě o novinky z oblasti výtvarného umění. Taková výstava proběhla nyní v červenci a v srpnu. Na své si ale popravdě přijdou především Písečtí, protože se většinou jedná o tvorbu místních výtvarníků či sochařů. Novinky z ostatních oborů vystavujeme zhruba tak jednou za pět let, to hlavně proto, aby lidé, kteří do muzea věnují nějaký unikát, viděli ten svůj předmět na výstavě a nemuseli čekat na přestavbu stálé expozice. Ty se totiž mění tak jednou za 20 až 30 let. Pokud má někdo ve vlastnictví starožitný exponát, který by chtěl muzeu věnovat, kam ho může donést a u koho se hlásit? Nejjednodušší je určitě kontaktovat přímo muzeum, kde příslušný pracovník vyhodnotí, zda onen předmět muzeum obohatí a zaslouží si tedy zapsání do centrální evidence sbírek Ministerstva kultury. Zapsáním do sbírek získává předmět status „doživotní“ ochrany a musí mu být poskytována odpovídající péče. V Písku žije několik světoběžníků a cestovatelů, pořádáte s nimi pravidelně také besedy? Nedávno jsem se zúčasnila přednášky a promítání pana Vladimíra Vlasáka o cestování po Bolívii a bylo to velmi poučné a zajímavé. Jen málokde má přednášková tradice takovou popularitu jako v Písku, přednáškový sál praská občas ve švech. A máte pravdu, zvláště cestovatelské přednášky patří mezi ty vůbec nejoblíbenější. Podařilo se Vám sehnat pro Prácheňské muzeum orchestrion, můžete nám sdělit něco bližšího k tomuto historickému skvostu? Jak se Vám podařilo ho pro muzeum získat a z jaké je doby a jakou má historii? Orchestrion, který po století těšil návštěvníky v pošumavské hospodě Pod Zeleným hájem ve Zlešicích, byl asi jediným takovým nástrojem, který v nějaké jihočeské hospodě vydržel až do 21. století. A to přitom před sto lety byl orchestrion poměrně běžným vybavením v pohostinství. Když se před několika lety provoz hospody ukončil, měli jsme jako muzeum o nástroj eminentní zájem, do Zlešic ho totiž tehdy dodal písecký výrobce hudebních nástrojů Jan Huml. Díky velkorysému přístupu současných majitelů máme nástroj po dobu pěti let vypůjčen, věnujeme mu maximální péči, aby se mu u nás líbilo, a on nám to vrací svými melodiemi, které potěšily již tisíce návštěvníků. Rozhodně se stal jednou z největších atrakcí našeho muzea. Zdroj: magazin.ceskenoviny.cz Letní měsíce utekly jako voda, máte již jistě nějaké plány na podzim a zimu letošního roku, na co se můžeme těšit? Z výstav bych určitě jmenoval hlavně ty vánoční. Chystáme jich totiž hned několik. Zajímavá bude určitě výstava největšího chlebového betlému v Čechách, který byl před několika lety vystaven v katedrále svatého Víta v Praze a nyní bude u nás v Rytířském sále. Vyrobili ho studenti jedné českobudějovické střední školy. Hlavní adventní výstava bude ale v naší Galerii, kde provedeme návštěvníka 20. stoletím a ukážeme mu, jak se v průběhu těchto sta let změnila podoba našich Vánoc. Uděláme zhruba desítku různých „koutů“ s vánočním stromečkem, dárky, papíry, ozdobami z jednotlivých etap minulého století. Bude to hodně retro, náročné aranžování, mnoho zápůjček, hodně předmětů, spousty práce, ale osobně se již moc těším, doufám, že to bude hodně líbivé a originální. Víme o Vás, že jste úspěšný včelař, nenapadlo Vás někdy uspořádat pro milovníky včelařství přednášku o historii tohoto ušlechtilého koníčku? Vím ze svého okolí, že vášnivých včelařů je velmi mnoho, které by jistě přednáška zaujala. Tak to Vás musím zarazit, o nějakém úspěšném včelaření nemůže být řeč, čím déle včelařím, tím méně toho o včelách vím, snažím se jim jenom jejich dílo moc nekazit, nechat je tvořit a pak za jejich práci, kterou si přivlastním, jenom co nejlépe poděkovat kvalitním zázemím, podmínkami a co největším klidem. Na začátku mého včelaření stojí zase muzeum, tenhle koníček jsem totiž začal provozovat poté, co jsem byl kurátorem výstavy o historii píseckého včelařství. A tak dlouho jsem výstavu připravoval, až jsem z toho chytil včely…  Mám na Vás tedy poslední otázku. Před lety jste napsal společně s panem Františkem Cacákem velmi úspěšnou a žádanou knihu, která již dlouho chybí na knižním trhu- Jak vzniklo a co skrylo Orlické jezero. Neuvažujete o dotisku? Nebo případně o přednášce se vzpomínkami, jak kniha vznikla? Pan Cacák se rozhodl vydat mojí diplomovou práci, která se právě Orlickou přehradou zabývala, konkrétně 50. léty, kdy se budovala hráz a zároveň v zátopovém údolí bouraly domy a kácel les. Ta atmosféra místa v té době mi alespoň na základě vyprávění pamětníků učarovala. Pan Cacák bohužel před vydáním knihy zemřel, knihu pak vydala jeho žena a během krátké chvíle se celý náklad rozběhl po světě. Lidé tuto oblast Čech mají velice rádi a velmi dobře ji znají. Já jsem pak objížděl obce okolo přehrady a na přednáškách jsem promítal obrázky a povídal o zaniklých obcích, plavcích, přehradářích a dalších povltavských fenoménech. Jenomže muzejní práce mi nutí skákat z tématu na téma a tak mi bohužel nyní na mou milovanou přehradu moc času nezbývá. Pane Kouba, děkuji Vám za Váš čas, který jste našemu rozhovoru věnoval, bylo mi potěšením Vás osobně poznat.     Rozhovor s etnografem Prácheňského muzea panem Mgr. Janem Koubou vedla Milena Drtinová
Zobrazit článek >
 
Rozhovor se spisovatelkou a novinářkou Petrou Pospěchovou – nejen o outdoorovém vaření
Dnes přijala pozvání k rozhovoru paní Petra Pospěchová, jejíž tvorba je nabízena na e-shopu Eiffel Optic v podobě knih Outdoorová kuchařka a Regionální kuchařka- Všechny chutě Čech, Moravy a Slezska Dobrý den, paní Petro. Vím o Vás, že jste se narodila v Olomouci a první vzpomínky máte z Vizovic, jsou jistě úzce spjaty s Vaší rodinou. Tam jste prvně oddělila žloutek od bílku a byla to právě babička, která Vás uvedla do tajů vaření? Máte pro nás nějakou úsměvnou příhodu z Vašich úplných kulinářských začátků? To by si asi vzpomněly obě babičky, které na mě u válu nebo u kastrolů dohlížely, ale bohužel už se jich nemůžu zeptat. Babičky byly ty, co mě učily vařit i péct, později v pubertě jsem vaření brala i trochu jako vzdor, protože naši mámu to tehdy v kuchyni moc nebavilo. Babička Vizovická, Marie, byla taková ta echtovní venkovská kuchařka, chvíli vařila i v hospodě a taky v závodce místního družstva papučářů. Lidi, co tam pracovali, na její jídlo dodneška vzpomínají, když se potkáme. Druhá babička, hanácká, byla spíš kuchařka městská, taková ta vzdělaná dáma, co uměla pět jazyků a mezitím jen tak levou zadní pekla skvělé koláče a božsky vařila. Vystudovala jste sociologii, ale začala jste psát. Co bylo impulsem k tomu, že se z Vás stala spisovatelka/novinářka? Psala jste do Lidových novin, MF, vydala národopisnou Regionální kuchařku, Outdoorovou kuchařku, na co jsem ve Vaší tvorbě neupozornila, či dokonce pozapomněla? Novinařina byla jasná volba od konce roku 1989, kdy se mně coby jedenáctileté dostal do ruky revoluční studentský časopis Přetlak. Hleděla jsem okouzleně na ty namnožené a svázané stránky, kde se na rovinu a chytře psalo o všem, co se zrovna dělo a bylo mi jasné, že až budu velká tak… Na gymplu už jsem si psala sešity zalomené do trojsloupce, což dovádělo k šílenství část učitelů, kteří chtěli mít spořádaně nalajnované zápisky. No a hned po maturitě, když mě napoprvé nevzali na vysokou, jsem se šla přihlásit do místních novin o místo. Vzali mě do kulturní rubriky a já jsem neohroženě sypala recenze na takové velikány jako Marian Varga, což bych si dneska už netroufla. Pak si pamatuji nějaké články o nacistech, což bylo v devadesátých letech dost aktuální téma – třeba když kamenem vystřelili oko cestující ve vlaku z Olomouce na Ostravu. Nebo zabili afrického studenta. O muzice jsem pak psala ještě v Brně, během studií na vysoké. Když jsem končila sociologii, dostala jsem možnost dělat ve svých prvních pražských novinách. S jistotou, kterou mají jenom štěňata, kterým jsem tehdy z novinářského pohledu byla, jsem odjela do velkého světa a učila se za pochodu. Skvělé pak bylo jak první angažmá v Týdnu, tak později v domácí rubrice Hospodářek, kde tehdy šéfoval Jindra Šídlo. No a odtamtud už mě draftovali na místo food writera na plný úvazek pro všechny přílohy Hospodářek. Outdoorová kuchařka ? Přeložíte nám tento název? Znamená to něco v tom smyslu – najdi zde recept, který spojíš, se zážitkovým programem – uvař si v terénu? V téhle knížce objevíte recepty na vandry, treky i jednoduché výlety s dětmi. Svoje si v ní najde ten, kdo chce děcka trochu zabavit na jednodenním výšlapu i drsný horolezec, který se chystá zdolat sedmitisícovku v Karakoramu prvovýstupem. Každý, kdo rád vyráží do přírody a chce mít lehký batoh s výživnými a rychle uvařitelnými ingrediencemi, tam má dost receptů, které ho můžou inspirovat a vést k chutnému jídlu v polních podmínkách.     Co se ve Vašich knihách můžeme dočíst zajímavého, co jinde nenajdeme? Regionální kuchařka je unikátní v tom, že je kombinací etnografického spisu zaměřeného na všechny staré národopisné regiony Čech, Moravy a Slezska a výběru receptů z daných krajů. Těch nejtypičtějších posbíraných od babiček a taky ze starých národopisných knížek a od etnografů. V jednom kusu tohle jinde nenajdete. Outdoorová kuchařka je v našich končinách nezvyklým žánrem, něco podobného jsem objevila jen ve Spojených státech, ale tam vaří mnohem méně úsporně, pokud jde o čas, váhu surovin – čeští trekeři by nad jejich stylem ohrnuli nos. Na Outdoorovou kuchařku od nich mám zatím reakce veskrze pozitivní, asi nejvíc mě potěšil jeden starý tramp ze Slovenska, profesí kuchař, který mi napsal dlouhý dopis, že se bál, jaká snůška vygooglovaných blbin to bude, ale že smeká klobouk a Outdoorovka ho dostala. Kluci z našeho lezeckého oddílu mi ji pochválili s tím, že neví, zda podle ní budou vařit pod skalami, ale takovéhle věci by mohly minimálně obohatit jejich domácí jídelníček, byť zatím vařili nejvýš čaj. Napadlo Vás někdy, že by z Vás byla skutečně výjimečná kuchařka a pořídila jste si vlastní restauraci? Vařím a peču ráda a hodně, ale už jsme prošla tolika kuchyněmi svých kamarádů a viděla tolik únavy, zklamání a taky pár krachů, že do téhle branže budu vždycky fušovat spíš z dálky. Baví mě vařit pro blízké, péct quiche (francouzský slaný koláč pozn. redaktora)  pro přátele, udělat třípatrový dort k celorodinným narozeninám, ale na to, abych stála celé dny od rána do večera u sporáku, na to mám moc neklidnou povahu. Četla jsem o Vás, že když zrovna nejste v redakci, či v kuchyni, tak je Vaše záliba lezení po horách. Berete si s sebou svačinu nebo Vás láká udělat si ohýnek jako za dětských let a odpočinek spojit se zážitkem něco vlastního si upéci či uvařit na rozpálených kamenech? Valašský hruškový frgál by se pekl asi složitě , ale co třeba valašskou kyselicu? Ale bez zelí by to asi také nebylo ono, že? Co Vám v přírodě chutná nejvíce? Jsou to právě bramborové placky jako za dětských let, kdy se Vám spojují s vůni, rodiči a dětstvím? Když jsme venku, bereme buď plynové vařiče nebo chystáme jídlo klasicky po vandrácku: na ohni. Teď jsme byli s klukama v Rumunsku a na Ukrajině a myslím, že některá jídla, co se během těch dní otočila v ešusu, by si spousta lidí dala i doma. Pohanka se špekem a opečenými praváky, kuskus se sušenými rajčaty a pestem, polenta s pečenými klobouky bedel… Kombinuji vždycky to, co zrovna roste v přírodě se skladnými a lehkými ingrediencemi sbalenými doma. Prozradíte našim čtenářům, zda chystáte nějaké další překvapení v podobě nového knihy? Mám pár nápadů, ale jsem trochu pověrčivá: nechte se překvapit, zahálení mi nikdy dlouho nevydrží. Děkuji pěkně za rozhovor a přeji mnoho krásných lezeckých výletů, dobrých nápadů a šťastných zážitků. Na závěr ještě 4 recepty z Outdoorové kuchařky.     Petra se narodila v roce 1978 v Olomouci, první vzpomínky má ale z Vizovic, odkud pochází část její rodiny a kde ji babička odmala nechala míchat tvaroh se žloutkem a vykrajovat cukroví. Vystudovala sociologii v Brně, od osmnácti let pracuje v novinách. O gastronomii začala psát v Týdnu, psala pro Hospodářské noviny a v současnosti píše pro MF Dnes, Reportér a Lidové noviny. Zbožňuje poctivou domácí kuchyni, zejména tu valašskou. Když zrovna není u počítače ani v kuchyni, chodí a leze po horách. Outdoorovou kuchařku můžete zakoupit v eshopu Eiffel Optic – zde Fotografie k článku: nakladatelství Smart Press. Autor: Milena Drtinová
Zobrazit článek >
 
Můj dům, můj hrad!
  „Všude dobře, doma nejlépe“.  Jistě mi dáte za pravdu, že jedno z nejoblíbenějších míst, kde trávíme většinu svého volného času, je náš domov.  Místo, kde se cítíme bezpečně, můžeme zde odpočívat, bavit se a zároveň, také místo, které nás naplňuje určitou energií a pocity.   Pro každého je domov samozřejmě něčím výjimečným a není to zajisté jen stanice na přespání, která je lepší než lavička v parku nebo papírová krabice u popelnice. Určitě se shodneme na jedné věci a to, že doma se nám musí hlavně líbit. Je jedno, zda bydlíte v bytě, přízemním baráčku, rozsáhlé vile anebo v karavanu. Máte svůj domov a do jistě míry sním, jste zcela jistě spokojeni a jednou za čas určitě zauvažujete jak si svůj malý hrad trošku vylepšit. Buď prakticky, třeba novou poličkou nebo jen vkusným módním doplňkem na oživení a osvěžení prostředí. Někteří lidé si vybavují dům či byt novými doplňky a dekoracemi zcela záměrně, ale ne však pro potěchu svojí, nýbrž aby udělali dobrý dojem na své hosty, okouzlili návštěvy nebo aby vzbuzovali úžas, že si danou věc vůbec mohou dovolit. Jak se říká „ v umění se meze nekladou“ a to samé by se dalo říci o bytových doplňcích. Když, tedy pomineme fakt, že by se vybavení našeho domova mělo v první řadě líbit hlavně nám samotným, tak si můžeme v dnešní době vybavit a vylepšit dům prakticky čímkoliv co neporušuje zákon. Shodneme se zcela jistě na jedné věci. Bytové doplňky a bytový textil patří v interiéru k těm prvkům, které zcela zásadně ovlivňuji atmosféru daného místa a zároveň nám i prozrazují něco o lidech, kteří v tomto prostředí žijí. Správně zvolené doplňky mohou zpříjemnit každodenní činnosti i samotný odpočinek. Věnovat zvláštní pozornost doplňkům v bytě znamená věnovat pozornost i sobě samému. Bytové doplňky zahrnují celou škálu větších či menších drobností, z nichž některé si pořizujeme „jen“ pro radost a některé protože je ke správnému chodu naší domácnosti zkrátka prakticky potřebujeme. Je přitom na nás samotných jaký styl si pro svůj byt zvolíme, jedná se přeci o náš byt, náš domov, náš hrad.  Někdo dává přednost klasickému retro stylu, jiný má zase rád klasické doplňky sestavené z moderních technologií nebo se najdou stále zastánci klasického dřeva. Vzhledem k tomu, že máme již září, i když to dle teplot zatím nevypadá, tak se nám pomalu blíží podzimní a zimní období, při kterých trávíme doma znatelně více času. Atmosféra jakou byt vytváří, tak získává na své důležitost a co teprve když nastane čas Vánoc. Nechci si zde samozřejmě hrát na Vánoce a začít stavět a zdobit stromeček, jako začínají pomalu některé obchodní řetězce. Které nám již začátkem září vnucují své vánoční nabídky a akce. Já si při tom vždy často v duchu klepám na čelo. Nicméně bez ohledu na každoroční vidinu vánoc (a jiných svátků či období) bych Vás rád pozval na návštěvu internetového obchodu  eshop.eiffeloptic.cz, kde naleznete v sekci bytové doplňky celou řadu krásných dekorací pro Váš domov. Vzhledem k tomu, že tento článek byl spíše takový úvod, tak v budoucnu Vás zcela jistě budeme informovat o těch nejzajímavějších bytových doplňcích, které jsme si sami pořídili a otestovali je pro Vás.   Vše výše uvedené najdete zde
Zobrazit článek >
 
Za sousedy do Vysokých Tater
Vysoké Tatry jsou největším pohořím na Slovensku. Bývají nazývány jako nejmenší velehory světa, jelikož jsou dlouhé pouze 26 kilometrů a jejich šířka se blíží k 17 kilometrům. Přestože rozloha Tater není velká, najdeme zde 26 vrcholů s výškou větší než dva kilometry. Nejvyšším bodem Vysokých Tater a zároveň Slovenska je Gerlachovský štít. Pozoruhodná horská krajina stojí za návštěvu. Pojďme se podívat na pár zajímavých míst, na které byste při výletu do Tater neměli zapomenout.   Kriváň Kriváň je jedna z těch známějších a vyšších hor v Tatrách a zároveň tím nejzápadnějším vrcholem. Je turisticky přístupná a horaly velmi oblíbená. Nepatří k těm úplně jednoduchým, co se týče výšlapů, jelikož musíte zdolávat různé nezpevněné cesty. Místy procházíte blátem a po chvíli zase přelézáte velké kameny. Nejprve se musíte dostat na Malý Kriváň a z něj potom přejít až na hlavní horu. Čím více vyjdete kilometrů, tím máte přirozeně lepší výhled. Téměř nahoře se můžete kochat kouzelným pohledem na zbarvené Kriváňské Zelené pleso. Nahoře na Kriváni vás jistě potěší kruhový výhled. Pokud plánujete tuto horu zdolat, vydejte se na cestu dostatečně brzy a vybavte se turistickými potřebami od holí až po teplé bundy. Cesta je opravdu náročná, ale cílový výhled se rozhodně vyplatí. S touto horou se pojí i zajímavé báje a mýty. Slováci věří, že největší poklad Slovenska, obrovské množství zlata a drahokamů, se ukrývá někde v této hoře. Studený potok a vodopády Kolem vodpádů můžete naplánovat příjemnou oddechovou procházku a nebo se přímo k nim dopravit podzemní lanovkou, která vyjíždí ze Staréhho Smokovce. Vodopády, dlouhé kolem kilometru a půl, jsou kaskádovitě tvořené. Krásná vyhlídka na ně je ta z mostu, který vede na Studený potok. Víte, že Velký vodopád, jeden ze čtyř vodopádů tvořící zmíněnou kaskádu, je vidět ve filmu Jak se krotí krokodýli? Zubačka Takzvaná ozubnicová železnica patří také mezi vyhledávané turistické atrakce na Slovensku. Doveze vás ze Štrby přímo až ke Štrbskému plesu. Jezdí tudy už přes 119 let. Štrbské pleso Typické morénové ledovcové jezero navštívil nejen každý Slovák, ale i kdejaký cizí turista. Kraj Štrbského plesa je největší oblastí cestovnícho ruchu Tatrách. Oblast Štrbského plesa je nejvýše položenou tatranskou osadou a pyšní se obrovským areálem pro zimní sporty, kde jsou pořádány různé světové soutěže. Fauna i flóra zde má taky svou zvláštní atmosféru a místní i zahraniční botanici se právě do těchto míst jezdí často vzdělávat a objevovat krásy přírody. Více než 130 let zde podnikatelé provozují půjčovny lodiček a člunů, kterých turisté moc rádi využívají. A aby té romantiky u vodní hladiny nebylo málo, kousek od samotného plesa se nachází Jezírka lásky, kde si zamilovaní vyznávají lásku. Popradské pleso Pokud vám procházka kolem nejznámějšího plesa na Slovensku nestačí, vydejte se ještě k plesu Popradskému. Procházka k němu vám nezabere více než dvě hodiny. Cestpou budete mít výhled na obří skokanské můstky. Toto pleso určitě stojí za prozkoumání. Můžete se projít dokola kolem jezera a taky přes lávky, dokonce se i v teplých dnech můžete v jezeře smočit. Cesta není náročná, avšak při přelézání velkých kamenů uprostřed cesty s propastí na pravoboku si užijete jistý adrenalin. Polské Tatry Pokud máte k dispozici auto, vydejte se na výlet do Polských Tater, přesněji do města Zakopane, které se kromě bohatých turistických tras pyšní termálními parky a také známým aquaparkem, který nabízí velké množsví skluzavek i saun. Zkrátka si zde celý den užijí děti, ale i dospělí, kteří přijeli na dovolenou relaxovat. Areál funguje po celý rok. Pokud jste do Tater přijeli vlakem, ale také byste se rádi do tohoto centra podívali, stačí se dostat do Popradu. Odtud se dostanete vlakem asi za hodinu do centra. Ať už se rozhodnete vydat kamkoliv, rozhodně se vám vyplatí vlastnit turistického průvodce a mapu. Nezapomeňte si je před cestou pořídit. Průvodce Vysoké Tatry najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Feng-shui – Cesta k lepšímu bydlení a dokonce i životu?
Feng-shui (také Feng-šuej), v češtině vítr a voda, je velmi staré čínské tradiční učení, které se zaměřuje na vztah člověka a prostoru. Jedním z hlavních cílů učení je vytvořit šťastný domov nebo celkově lepší prostředí pro člověka, který se v něm pohybuje.   Jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují Feng-shui, je čas. Ukazuje nám, že svět je v neustálém pohybu a náš život se skládá z různých časových cyklů. Tyto myšlenky se prolínají se samotnou kosmologií. Původní předpoklady a cíle tohoto učení se hodně lišily. Docházelo ke střetům názorů. Škol, které se zabývaly myšlenkami Feng-shui byly stovky. Každá propagovala podobné názory, avšak ne totožné. Dnešní učení stojí na pilířích celkem sedmi původních škol, které dodnes odborníci po celém světě užívají. V naší kultuře preferujeme nejvíce čtyři, zvláště dvě hlavní, školu kompasu a školu formy. Za vedlejší by se dala považovat škola intuitivního Feng-Šuej a škola Pa-Kua a pěti prvků.     Už název první školy nám může naznačit, že se učení soustředí na světové strany. Techniky využívají znalosti světových stran a jejich energetického potenciálu. Nejznámější technikou školy je Bagua, která propojuje čtyři strany a vše, co obsahují, s nejdůležitějšími honotami jako je zdraví a rodina. Škola formy bývá někdy nazývána jako škola tvaru. Myslitelé tvrdí, že každý předmět má svou jistou energii, kterou působí na okolí. My přijímáme toto působení také, a to na vědomé i nevědomé úrovni. Techniky se soustředí na uspořádání věcí a vzniklá energeticky silná místa.   Pilířů Feng-shui je hned několik. Asi každý, kdo Feng-shui doma ,,provozuje‘‘, ví, že se toto učení zaměřuje na plynutí energie čchi, která se soustředí na samotné bytí. Enerie čchi je všudypřítomná. Funguje díky polaritě Jingu a Jangu, složkám, které ovlivňují naše zdraví a jistý životní náboj. Síla, která působí je velmi dynamická, jelikož velmi různé energie Jing a Jang na sebe narážejí. Učení dále pracuje se schématem Pa-Kua, které se soustředí na problémy lidí a na příčiny jejich vzniku. Díky této metodě dokáží odborníci identifikovat naše duševí stavy, problémy a nemocná místa v těle. Nejprve proběhne průzkum postavení předmětů na určitém místě, následně dojde k vytvoření schématu a pak už se zamíří k rozboru ,,vnitřku‘‘ člověka.   O celkovou harmonii konkrétní osoby se stará takzvaný živlový pentagram. Nejvíce poslouží při léčbě nemocí. Udává životní element člověka. Soustředí se na nejdůležitější živly a materiály, tedy na vodu, zemi, dřevo, oheň a na kov. Pro pochopení celkového propojení pentagramu existuje spousta dokonalých vysvětlení a schémat. Vše propojuje faktor času, který byl vysvětlen již v úvodu. Odborníci, kteří se léta zabývají Feng-shui, zvládnou díky našemu setsavení nábytku, uspořádání dekorací, či naaranžování zahrádky poznat a pochopit naše rodinné vztahy. Můžou prozkoumat zdraví jedince nebo se naučit rozumět cizí duši. Následně se pokusí o nápravu všeho zlého. Zdá se to až magické. Studium tohoto učení zabere poměrně dlouhou dobu a vyžaduje minimálně pár let studií.   Feng-shui se v poslední době hodně rozšířilo. Spousta domácností využívají služeb Feng-shui, jelikož chtějí pro svou rodinu vytvořit dokonalý a harmonický domov bez problémů. Pokud vám také záleží na tomto učení a rádi byste přetvořili vaši domácnost, pořiďte si knihu, která vám poví, jak na to. Najdete v ní dokonalé vysvětlení, jak pracovat s nábytkem a celkovým prostorem. Nezapomeňte potom pozorovat, zda se díky této malé rekonstrukci budete cítit lépe, svěží a plní pozitivní energie. Knihu Feng-shui od A do Z najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Čistíte správně a dostatečně svoji pleť?
Přemýšlely jste někdy na tím, zda se své pleti dostatečně věnujete? Pleť dotváří vaši osobnost, važte si jí a dávejte jí dokonalou péči.   Po celý den (ale i noc) se na vaší pleti usazuje spousta nechtěných mikročástic bakterií a prachu. Měla byste ji pravidelně zbavovat odumřelých buněk a zbytků make-upu nebo nejrůznějších krémů. Čištění pleti by se mělo provádět maximálně dvakrát za den. Večer potřebujete pleť očistit od veškerých nánosů. Přes noc pleť vykonává největší aktivitu. Obnovuje nové buňky a hlavně vylučuje nečistoty, které se dostaly až do kůže. Možná je pro vás novinkou, že velké množství bakterií nasbíráte přímo na vašem polštáři. Neměla byste tedy zapomínat na ranní čištění, které provedete samozřejmě před jakýmkoliv líčením. Pokud si myslíte, že stav pleti vylepšíte častějším čištěním, jste na omylu. Pokožku budete zbavovat potřebného mazu a ta provede obranou reakci a do dalších dnů se vyzbrojí tím, že začne produkovat dvakrát více mastnoty něž předtím, což si určitě nepřejete. Nemáte k dispozici mýdlo určené k mytí pleti? Raději omyjte kůži jen vodou. Klasické mýdlo nedělá pleti dobrotu, jelikož složky mýdla nejsou tak šetrné ke kůži. Před celkovým čištěním je důležité, abyste si řádně umyla ruce. Zbavíte je tak bakterií. Na čištění užijte nejlépe vatové tampony. Pokud si nejste jista s jejich počtem, zkrátka stírejte z pleti nečistoty, dokud nebude poslední tampon zcela čistý. K čištění můžete užívat i žínky, které se obvykle nahřívají nebo houbičky či kartáčky. Nikdy pokožku nedrhněte silou, čištění by mělo probíhat velmi jemně. Veškeré potřeby pravidelně umývejte. Bakterie se na nich zachycují stejně tak jako na vaší pleti. A pozor, pokud nejste nalíčená, čistění je také nezbytné. Sice se nepotřebujete zbavit make-upu, ale zmíněný prach s bakteriemi na ni bude stále. S čištěním nezapomínejte na krk včetně dekoltu, který vyžaduje stejnou péči. Při řádném čištění se nežádoucí známky stárnutí budou projevovat déle. Zvláštní typ čištění je takzvaný peeling. Tímto procesem obrousíte pokožku, kterou tak zbavíte mrtvých buněk a necháte dýchat buňky nové. Peeling podporuje i prokrvení kůže. Pozor ale na toto, že není určen k dennímu užívání. Při každodenním nanášení peelingů akorát budete opotřebovávat buňky nové a pokožka se nedokáže zregenerovat. Mastná pleť by měla peeling užívat cca jednou týdně, suché klidně jednou za čtrnáct dní. Starých odumřelých buněk se zbavovaly už ženy, dokonce i muži, ve starém Egyptě. Užívali na očištění pleti nejrůznější přírodní receptury. Můžeme se jimi inspirovat. Podívejme se na regenerační masku a peeling, na jejichž výrobu vám stačí pár klasických domácích surovin. Maska z ovesné mouky na čištění pleti Na tuto masku budete potřebovat pouze ovesnou mouku a vodu. Smíchejte tyto dvě přísady dohromady. Poměr vody a mouky by měl být takový, aby maska zcela netekla. Naneste ji na obličej a nechte působit, dokud nepopraská. Nejenže dokonale hydratuje a očistí vaši pleť, ale stáhne i póry. Pokud máte problém s černými tečkami, přidejte do masky nenašlehaný vaječný bílek. Ten vytáhne tečky ven. Tuto masku můžete používat třeba i jednou za dva dny. Peelingová kůra z krystalek cukru Pokud dáte raději přednost peelingové kůře, tak smíchejte olivový olej s hnědým cukrem. Jestliže trpíte mastnou pletí, tak olej nahraďte bílým jogurtem. Přisypat můžete ještě krupici. Peelingový efekt bude stejný. Obě kůry užívejte jednou týdně. Hned po prvním užití si můžete všimnout, jak se vaše pleť rozzáří. Přípravky na čištění pleti najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Základní kniha parapsychologie – Milan Rýzl
   Stalo se Vám někdy, že jste zažili situaci nebo se stali svědkem události, která se vymyká pochopení a odporuje základním pěti smyslům? Gratuluji, pak jste se setkali s paranormálním jevem.  Paranormální jev je označení pro skutečnosti, které není známo nebo prozatím možno racionálně vysvětlit.   Paranormální jevy jsou často pro svou iracionální složku kontroverzním tématem a předmětem diskusí mnoha uznávaných odborníků. Mezi snahy a pokusy o vysvětlení paranormálních jevů se řadí například lidská halucinace, která může být způsobena působením daného místa na člověka, například opuštěný dům, starý hřbitov nebo hrad.   Všem těmto jevům, tedy jevům, které odporují racionálního myšlení a nedají se tedy logicky odůvodnit, se věnuje parapsychologie, dříve nazývána též psychotronika. Tato disciplína se zabývá především otázkami mimosmyslového vnímání a telekineze. Badatelé této disciplíny se, ale většinou věnují dalšímu spektru sounáležitých vědních disciplín jako je například lékařství. Samotný termín parapsychologie vznikl ke konci 19. století, kdy se někteří vědci začali záhadnými jevy zabývat a postupně se snažili e při spiritistických seancích vysvětlovat mimosmyslovým působením.  Vůbec první parapsychologická společnost byla založena roku 1882 v Londýně a nesla název „Society for Psychical Research“, záhy se začaly budovat speciální parapsychologické laboratoře a dokonce se začaly vydávat i parapsychologické časopisy.  Samotný název parapsychologie pochází od německého filozofa Maxe Dessoira, který jej uvedl v roce 1889. Tento název byl však oficiálně přijat, až po konání mezinárodního kongresu v červenci 1953. Na tomto kongresu došlo, také hlavně ke sjednocení názvu disciplíny, který byl do té doby nazýván různorodě, což působilo pro mnoho lidí značně matoucí. Vyústěním tohoto kongresu bylo i založení první evropské katedry parapsychologie na univerzitě v Ulterchu. Studium parapsychologických jevů mělo zprvu charakter vědecké disciplíny, která se snažila experimentálně tyto jevy potvrdit a zároveň prokázat existenci síly „psi“. Například hýbání předměty na dálku, hádáním tažených karet nebo ovlivnění náhodných čísel psychickým působením. Experimentální výzkum, který měl umožnit mimosmyslové kontakty, se hojně rozšířil zejména v době studené války, kdy se o tyto metody značně zajímala vláda USA.   V knize najdete kapitoly, které se věnují mimosmyslovému vnímání, psychokinezi nebo dokonce prekognici. Kniha zároveň shrnuje výsledky a poznatky, k nimž dospěl parapsychologický výzkum v průběhu posledních 100 let. Vydejte se do tajů parapsychologie a odhalte její tajemství a působení každodenních jevů, kterých si kolikrát ani nevšimnete.   Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Pověsti staré Prahy – Magdalena Wagnerová
  Praha byla založena podle legendy v 8. století českou kněžnou a věštkyní Libuší a jejím manželem Přemyslem, který byl zakladatelem dynastie Přemyslovců. Podle legendy vyšla Libuše na skalnatý útes, který byl vysoko nad Vltavou a prorokovala „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat“. Posléze na místě nařídila vystavět hrad a město nazvala Praha.   Jedno z velmi důležitých kultovních míst se stal ostroh nad řekou Vltavou, kde nechal kníže Bořivoj postavit ke konci 9. století druhý křesťanský kostel v Čechách, který byl zasvěcený Panně Marii. Na počátku 10. století v době vlády Bořivojova syna Spytihněva I. Byla celá plošina ostrohu obehnána branným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly v podstatě položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se centrem rodícího se českého státu. Není tedy divu, že Praha se za svou dlouhou existenci stala také rodištěm mnoho pověstí a legend, které přetrvávají do dnes. Kdo by neznal bájného Golema, kterého stvořil rabbi Löw. Pověst o pražském golemovi znají po celém světe a mnoho dobrodruhů a hledačů tajemství ročně přijíždí do Prahy, aby se vydali po stopách této tajemné pověsti. O Golemovi byla navíc zfilmována celá řada filmů, mezi nejznámější zcela jistě patří „Císařův pekař – Pekařův císař“. Mezi klasické pověsti patří i ta o vodníkovi, který prý dodnes žije na Pražském hradě. Pravidelně se prochází po Pražském hradě s podivným úsměvem a vždy, když ho chtěl, někdo sledovat zmizel mu v náhle se objevující mlze. Ovšem některé pověsti jsou založeny na skutečných nálezech, jako třeba ta o škrtícím kostlivci. Tato pověst se údajně zakládá na skutečných nálezech dvou koster ve Strahovském klášteru. Kostry tu byly nalezeny ve zvláštní pozici, kdy klečící kostru škrtila ležící kostra na hrobce. Na tomto místě byl pohřben hrabě Lažanský, který cítil vinu za to, že na Bílé Hoře Zabil člověka. Jeho kosti poté byly složeny pod chodbou do sakristie. Roku 1648, kdy Švédové drancovali Prahu, došlo i na samotný klášter. Vojáci vykrádali hroby, brali cínová víka rakví, zlaté prsteny a další cennosti.  Došlo i na hrobku v níž se nacházela kostra Lažanského. Jeden Švéd, který se vloupal do hrobky, byl náhle zavalen kamenem a kostra Lažanského ho začala škrtit, až do jeho smrti. Duše Švéda od té doby nemá klid a za chmurných nocí prochází chodbami kláštera a chytá se za kostnatý krk. Nejen tyto, ale i jiné pověsti naleznete v knize Magdaleny Wagnerové – Pověsti staré Prahy. Kniha tvoří soubor třiceti Pražských pověstí a legend, které dodnes fascinují návštěvníky Prahy. Není tedy divu, že tato místa lze dodnes navštívit a kniha se, tak stává atypickým a zábavným průvodcem, který rozhodně stojí za to vzít s sebou na procházku po krásné Praze.     Knihu zakoupíte zde
Zobrazit článek >
 
Tyto houby nesbírat!
Blíží se hlavní houbařská sezóna, a tak by bylo přínosné seznámit se s houbami, jejichž sběru byste se měli vyhnout. Jedovatých hub je oproti těm jedlým o dost méně, ale bohužel neexistuje pravidlo, podle kterého byste je bezpečně poznali. Musíte se naučit rozeznávat konkrétní druhy hub. V tomto článku najdete houby, které jsou nejedlé nebo dokonce smrtelně jedovaté a nejvíce se podobají těm, které sbírá každý laický houbař.   Hřib satan je asi pro lidi nejznámější jedovatou houbou. Je podobný ještě dalším druhům hřibů. Některé z nich jsou taky jedovaté, ale když je tepelně opracujete, jed se z nich vytratí. Nechutnejte tedy houby za syrova. Jak vypadá: Má bílý velmi světlý klobouk a červený třeň. Dospělá houba velmi zapáchá, připomíná hnijící jídlo. Oproti jiným hřibům je mohutná. Ačkoliv si to spousta lidí myslí, hřib není hořký. Lidé si ho pletou s jinými poddruhy, které vám sice zkazí smaženici, ale špatně vám po nich nebude. Tento hřib, když odmyslíme palčivou vůni, chutná velmi sladce. Klobouk má 15 cm, třeň je dlouhý do 15 cm. Kde roste: Vyskytuje se v teplých oblastech, na vápenitém podloží v listnatém lese, spíše vzácně. Co způsobuje: Způsobuje dehydrataci a zvracení. Nakažení není smrtelné. Zotavíte se pravděpodobně hned následující den.   Ryzce smrkového si snadno můžete splést s ryzcem kravským. Jak vypadá: Zatímco ryzec smrkový je hladký, někdy až lesklý, ryzec kravský je hrubý a chlupatý, nejvíce po obvodu klobouku. Celá houba je načervenalá a míhají se na ni výrazně světlé pruhy. Výška houby je do 10 cm a šířka může dosahovat 12 cm. Dobrým poznávacím znakem může být i čistě bílé mléko, které houba roní. Kde roste: Najdeme ho v listnatých lesích, v hodně podmáčených oblastech. Roste nejčastěji na podzim v poměrně hojném množství. Co způsobuje: I když sníte velké množství těchto hub, v ohrožení smrti se určitě neocitnete, jen si poměrně dlouhou dobu posedíte na toaletách. Pavučinec plyšový je další jedovatou houbou, ještě více zákeřnou než houby předchozí. Je totiž smrtelně jedovatý. Do poloviny 20. století byla houba považována za jedlou, jelikož způsobená otrava má velmi dlouhou inkubační dobu. Jak vypadá: Klobouk je hnědý, průměr nese okolo 3 až 8 cm. Třeň dorůstá do délky maximálně 10 cm. Je válcovitý, dole se zužuje. Houba je celá lesklá, hladká a hodně pevná. Kde roste: Roste v listnatých lesích, ale vyskytuje se vzácně. Houba se před pár lety začala řadit mezi ohrožené druhy. V České republice se naštěstí objevuje ještě méně často než v cizině, nejvíce u Polska a Německa. Co způsobuje: Příznaky otravy se mohou dostavit od dvou dnů až po tři týdny. Dochází k poruchám trávení, přichází nečekané zvracení a průjmy. Kromě toho látky v houbě totálně zničí vaše ledviny. Při snědení velkého množství těchto hub je nutné provést okamžitou transplantaci ledvin. Nemějte ale obavy, pokud se vám jedna tato houba vmíchá mezi ostatní, tak se dostaví jen trávící potíže. Více nebezpečná je pro děti, jelikož dětské tělo přirozeně snese méně. Hlíva olivová je nápadně podobá oblíbeným liškám obecným. Jak vypadá: Většinou se houba vyskytuje v trsech. Málokdy najdete jednu osamocenou hlívu. Její klobouk má nálevkovitý tvar a barva houby je hnědá až zlatá. Dužina je výrazně žlutá. Její výskyt je velmi hojný. Kde roste: Na rozdíl od předchozích hub roste hlíva v jehličnatých lesích. Velkým rozlišovacím znakem je její růst. Hlíva nikdy neporoste v zemi. Vždy ji najdete na pařezech nebo kmenech. Může porůstat i listnaté stromy. Co způsobuje: Nejhůře vám hrozí lehčí otravy. Žaludeční potíže přijdou velmi rychle, ale také za krátkou dobu odezní. Toto jsou čtyři houby, na které můžete poměrně snadno narazit a mohou vám připomínat známou jedlou houbu. Jediné obecné pravidlo, které si můžete zapamatovat je to, že pokud najdete houbu, o jejíž pravosti nejste přesvědčeni, tak ji raději v lese nechte ležet. Tím nci nezkazíte a vyhnete se případné otravě. Pokud se chcete dozvědět o dalších druzích, pořiďte si knihu o houbách. I příležitostnému sběrači hub se tyto znalosti vyplatí. Ottovu encyklopedii hub najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Deodorant, antiperspirant nebo něco přírodního? Pryč s nepříjemným zápachem!
Pocení je úplně přirozená věc. Je to důležitý proces, který slouží k termoregulaci organismu, k tvorbě antibakteriálního filmu kůže a k vytváření ochranného pláště pokožky. Produkuje také látky pro látkovou výměnu. Tělesný pach k pocení bohužel patří také. Je způsoben bakteriálním rozkladem potu. Naštěstí na redukci pocení i pro potlačení nepříjemného zápachu máme v dnešní době nekonečné množství přípravků.   Rozlišujeme několik typů deodorantů dle místa užívání. Nejčastějšími a nejvyhledávanějšími jsou ty do podpaží. Druhým typem jsou deodoranty určené k redukci zápachu nohou a další možností, ačkoliv méně užívanou, jsou deodorantové přípravky určené do oblasti genitálií, které užívají hlavně ženy. Nyní se zaměřme na klasické deodoranty do podpaží. Rozlišujeme dva druhy přípravků. Již několikrát zmíněné deodoranty a taky antiperspiranty, které tvoří podskupinou deodorantů. Antiperspiranty díky účinným látkám brání nejen vzniku pachu, ale také redukují pocení. Reagují na vlhkost v podpaží. Zužují horní části potních žláz, takže pot nevychází ven a nebo se ven dostává pouze omezeném množství. Vše se děje díky sloučeninám hliníku, které jsou doplněné mikročásticemi stříbra, jež nese antibakteriální účinky. Nevýhodou antiperspirantů je to, že jejich běžný základ, složka INCI, reaguje s potem tak, že vytváří na oblečení žluté skvrny. Nebezpečí antiperspirantů? Asi už jste o něm slyšeli. Parabeny a sloučeniny hliníku jsou podezřívány z toho, že zvyšují riziko rakoviny. To však nebylo vědecky prokázané. V dnešní době výrobci redukují tyto sloučeniny na minimum, avšak hliník je právě ta složka, díky které je účinnost deodorantů tak silná, a tak alespoň v malé míře, zde svůj prostor hliník má. Každý deodorant je však testován a kosmetické firmy kontrolují jejich reakce. Na trh se dostanou pouze ty, které jsou zcela bezpečné, takže byste neměli mít obavy. Pokud s potem nemáte problémy a nepotíte se příliš, tak užijte přípravek pouze na redukci tělesného zápachu, tedy deodorant. Jeho výhodou je, že neobsahuje žádné zmíněné sloučeniny včetně hliníkových solí. Bohužel i deodoranty můžou zanechávat skvrny na oblečení. Pokud se jim chcete vyhnout, vezměte si při výběru deodorantu na pomoc kus černé látky. Deodorant naneste kamkoliv na pokožku a po třiceti vteřinách ho setřete látkou. Objevila se na ni bílá stopa? Pak sáhněte po jiném. Roll-on nebo klasický sprej? Roll-ony můžete znát taky pod názvem kuličkové deodoranty. Účinnost by měla být stejná, záleží spíše na značce a hlavně na tom, co vám lépe vyhovuje. Kulička se obvykle nelepí a deodorant pak rychleji zasychá. Když však otevřený roll-on užíváte jen nahodile, může se stát, že vám začne vysychat. A pokud byste chtěli vyzkoušet něco zcela nového a 100% přírodního, vyrobte si vlastní domácí deodorant. Jeho výroba je velmi jednoduchá a zvládne ji naprosto každý. Budete potřebovat: Kokosový olej – 7 lžic Jedlá soda – 20 lžic Kukuřičný škrob – 20 lžic Příprava: Smíchejte spolu jedlou sodu a kukuřičný škrob. Poté přidejte kokosový olej a ,,těsto‘‘ vyšlehejte mixérem. Hmota by měla dostat pevnou konzistenci. Pokud se tak enstane, stačí přidat ještě několik lžiček kukuřičného škrobu. Tuhou směs ponechte minimálně pět minut v mrazícím boxu. Konzistence se zchladí a zůstane pevná, pak už směs můžete používat jako klasický deodorant. Možná vás překvapí, že tento domácí produkt vystačí pro jednu osobu cca na půl roku. Pokud užíváte jakoukoliv formu deodorantu a stále vás trápí přebytečné pocení, zkuste dodržovat pár těchto zásad: Sprchujte se vícekrát denně. Neužívejte příliš teplou vodu. Zbavíte se nejen tělesného pachu, ale i osvěžíte tělo. Pijte šalvějový čaj. Šalvěj v boji proti pocení bude stát na vaší straně. Pokud můžete, vynechávejte alkohol, kávu a ostrá jídla. Noste vzdušné oblečení a hlavně látky z přírodních materiálů. Stres je špatný pro každého a navíc velmi zvyšuje pocení. Vyhýbejte se stresovým situacím, jak jen můžete. A teď už žádné ,,koláče‘‘, že? Deodoranty najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Luxusní kabelky, pro každou příležitost.
    Snad každá slečna či dospělá žena, se někdy zakoukala do výlohy na krásnou kabelku. Zasněný pohled a touha si do sbírky koupit další vzácný kousek. No ruku na srdce dámy, která z Vás by to neznala.    Co je to vlastně kabelka? Inu kabelka je středně velké příruční zavazadlo, které je v dnešní době spíše bráno, jako módní doplněk. Ženy jej používají, především k uschování osobních předmětů denní potřeby, které ženy potřebují mít stále po ruce anebo k celkovému uschování menších cenností. V kriminálním prostředí se kabelky velmi často používaly hlavně jako předmět, který sloužil k pašování různých materiálů, především drog, falešných dokladů nebo různých cenných dokumentů. Jsou opravdu zaznamenány případy, kdy se našla kabelka s druhým dnem a dotyčná na první pohled nenápadná žena se snažila propašovat i několik kilogramů drog.  Kabelka, se stala pro ženy nedílnou součástí dnešní doby. Neodmyslitelná a milovaná společnice každé ženy, tedy kabelka plní opravdu celou řadu důležitých funkcí. Jedna z hlavních funkcí je do zajisté úložný prostor pro Vaše věci, to z kabelky činí velice praktickou věc. Kabelka se však dá využít i pro osobní obranu. Není nic snazšího než Vaší plnou kabelku v případě hrožení „majznout po kebuli“ případného neodbytného a podnapilého nápadníka, který se z příjemného doprovodu změnil v oplzlého zoufalce. Samozřejmě nemohu opomenout pro ženy patrně ten nejdůležitější úkol kabelky, kterým je zcela jistě módní doplněk. Určitě se Vám již stalo, že jste se viděla s kamarádkou nebo kolegyní a dopálilo Vás, že měla dle Vašeho názoru hezčí, dražší anebo prostě vhodnější kabelku, která by s kombinací s Vámi působila mnohem lépe. Takovéto pocity měla do zajisté každá žena, korunu tomu potom samozřejmě nasadí jiná kamarádka nebo kolegyně, která dotyčné kabelku nahlas obdivuje a ještě říká jak je skvělá a jak to dané ženě s kabelkou sluší. Při výběru kabelky je však hodně důležité vhodně ji sladit s oblečením, která má žena na sobě. Zásada, která platila v dřívějších dobách, jasně říkala, že kabelka má ladit s opaskem či botami. Nemám teď na mysli, aby měla zvolená kabelka stejný odstín jako Vaše boty nebo pásek, ale aby se dané věci k sobě jakýmkoli způsobem vkusně hodili a doplňovali se navzájem. A můžete mi věřit, že krom Vašich kolegyň, kamarádek nebo třeba závistivé sousedky se na tento fakt zaměří i muži. A v hlavě se jim jasně prožene věta, která říká, že to ženě opravdu „sekne“ po všech stránkách. I když barva hraje samozřejmě velkou roli, tak to není jen o zvoleném odstínu. Velkou roli hraje, také samozřejmě styl kabelky. Je rozdíl si vybrat kabelku do divadla, na koncert, sportovní utkání nebo jen na posezení s kamarádkou u kávy. To samozřejmě i vysvětluje otázku mužů „ proč sakra máš tolik kabelek?“, zde máme pánové odpověď, protože žena touží se za každé situace líbit a být prostě šik. Musí žena, tedy mít více kabelek a brát je podle příležitostí a vhodných situací, na které se daná kabelka hodí. V dnešní době, není potřeba kvůli výběru vhodné kabelky trávit celé hodiny v nákupním středisku. Není nic jednoduššího než se podívat na e-shop, kde si můžete kabelku v klidu vybrat a objednat. A pokud budete chtít dostat Vaši vysněnou kabelku, třeba k narozeninám nebo pod stromeček. Není nic snadnějšího, když zapomenete zavřít prohlížeč a Vaše drahá polovička si dozajisté kabelky všimne a při troše iniciativy Vám ji zakoupí. Vy dostanete hezký dárek, který jste si sama vybrala a víte, že z něj budete šťastná, ale muž navíc bude mít skvělý pocit, že Vám vlastně kabelku vybral on. Takže všichni budou spokojeni.     Mnoho skvělých kabelek, které si  vybrat a objednat  najdete zde
Zobrazit článek >
 
Popáleniny a opaření – Jak se jim vyhnout a jak se v případě úrazu léčit?
Jedním z nejčastějších úrazů, které vznikají přímo v našich domácnostech jsou popáleniny. S nimi souvisí také opaření. Sami někdy ani netušíme, jak se nám úrazy tohoto typu stanou. Stačí trocha nepozornosti a nepříjemnost je na světě.   Po takovémto poranění místa ztrácí postižená tkáň nejen svůj tvar, ale taky funkci. Nepleťte si rozdíly mezi spálením, popálením a opařením. Spálí vás vždy slunce. Popálit se můžete vždy o suchý předmět. Pokud dojde k poranění vodou či horkou párou, říká se tomu opaření. Popálení je nutné stále ochlazovat studenou vodou nebo obkládat ledem. Ten však obalte v ručníku nebo jiné tkanině, aby příliš nedráždil kůži. Poté, co řádně popálené místo zchladíte, tak popáleniny zakryjte. Postačí vám k tomu sterilní obvaz, větší náplast nebo kapesník. Nikdy nepřikládejte na ránu vatovou hmotu. Bolavé místo nevystavujte slunci ani přílišnému mrazu. Snažte se postiženým místem ničeho nedotýkat a ránu o nic netřít. Samozřejmě pokud je popálení příliš velké nebo jeví známky nakažení infekcí, dojděte si ihned k lékaři, který ránu patřičně ošetří. Pokud se opaříte, postup je téměř stejný. Místo stále zchlazujte. Pokud rána nebude velká, nezalepujte ji, ani neobvazujte, aby alespoň chvíli dýchala. V opačném případě raději vyhledejte lékařskou pomoc. S obojím poraněním souvisí princip chlazení, který už byl naznačen. Nejlepší způsob je takový, kdy vložíte popálené místo pod tekoucí vodu, která není nijak výrazně studená. Měla by mít okolo 25°. Ránu chlaďte nejméně minutu po takovouto teplotou a až pak začněte teplotu vody snižovat. Pokud si nejste jisti, zda byste skutečně měli vyhledávat odborníka, tak si zapamatujte pár těchto znaků, které vám řeknou, že je odborník skutečně třeba: Popálenina přesahuje rozměr 5 cm nebo je hlubší více než 4 mm. Postiženým místem je krk nebo jakákoliv část dýchacího či trávicího ústrojí. Kolem popáleného místa se objevuje neobvyklá reakce nebo místo výrazně oteče. Poranění může být někdy až tak silné, že se začnou tvořit veliké puchýře vyplněné plazmou, které budou silně bolet, jelikož dojde k poškození podkoží. Takovéto popáleniny nazýváme popáleninami druhého stupně. K dermálním, nejhlubším popáleninám naštěstí v domácnostech při klasických pracích nedochází. Následný den po poranění nezkazíte nic tím, že ránu začnete regenerovat a ošetřovat přírodními léčivy, která zkrátí čas léčby. Na popáleniny je výborný šípkový olej, který spolehlivě zabrání pronikání infekce do tkáně a pomůže rychlejšímu hojení. Pravidla ochrany proti nepříjemným podrážděním či zničením kůže se týkají převážně vašeho kuchyňského koutu, jelikož tam tyto nepříjemnosti nejčastěji vznikají: Nikdy neopouštějte kuchyni, jestliže máte hrnec na plotně. Pokud vyndáváte jakýkoliv předmět, ve kterém se vařilo nebo peklo, tak se ujistěte, že už je vychladlý a nebo užijte jednoduchou pomůcku, která vás ochrání proti horkým předmětům, například utěrku nebo ,,chňapku‘‘. Hrnce nebo pánve, pokud je to možné, vždy mějte na té plotně, která je více vzdálena od vašeho těla. Hrozí pak menší riziko poranění. Nemusím snad ani připomínat, že v oblasti horkých předmětů byste neměli nechat skotačit malé děti. Možná už vědí, že to v kuchyni občas pálí, ale ne vždy si to včas uvědomí. S dětmi souvisí ještě informace ohledně jejich koupání. Tělo dítěte je mnohem více citlivější, než je tělo dospělé osoby. Voda, ve které se dítě koupe by neměla přesáhnou 39°. Pokud nemáte při ruce teploměr, nevadí, ale vždy raději nejprve vodu otestujte sami. Co z toho vyplývá? Při každé manipulaci s horkými předměty je třeba dávat na sebe pozor. Když dojde na poranění, dbejte na první pomoc, jelikož ta je obvykle nejdůležitější a eliminuje další s tím spojené potíže. BIO Extra šípkový olej najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Základní povely pro vašeho psího kamaráda
Naučte svého psa alespoň základním povelům, které se vám rozhodně budou hodit. Každý pes by měl zvládnout alespoň základy výcviku, který je důležitý jak pro něj samého, tak i jeho majitele. Přečtěte si, jak na to.   Povel ,,Sedni!‘‘ je asi tím nejzákladnějším cvikem, který by se váš pes měl naučit. Není ani nijak náročný a pes by si ho měl zapamatovat (oproti ostatním povelům) velmi rychle. Dejte si psa před sebe tak, aby koukal čelem k vám a nebo k vámi zvolené noze. Pak bude pozorovat stejnou stranu dění, jako vy. Za obojek připněte kratší vodítko. Vyslovte povel a zatlačte na psa v místě trojúhelníku zadních nohou a ocasu. Důležité je držet vodítko napnuté, abyste psovi zabránilo si lehat. Opakujte několikrát a vždy se snažte povolovat stisk, dokud nebudete moci ruku sundat z pejska úplně. Pokud se váš pes bude této metodě bránit a začne se vzpírat na předních packách, zkuste to na něj s pamlskem. Držte pamlsek hodně vysoko a oddalujte ho tak, aby se pes musel zaklonit. Jakmile už mu to bude nepříjemné, tak si sedne, aby se mohl prohnout ještě dál. ,,Lehni!‘‘ je rozkaz, který se vám také může hodit. Pokud pes už umí bezpečně sedět, je čas ho naučit něco nového. Posaďte svého psa. Jakmile bude připraven ve správné poloze, tak vyslovte váš povel a podsuňte psovi tlapky a na zádech ho opět tlačte dolů. Tento cvik si psi obvykle oblíbí. Pokud se stane, že se pejskovi nebude chtít cvičit, tak opět přivolejte na pomoc psí dobrotu. Tu položte na zem před psa. Jednou rukou mu držte tělo a tou druhou odsouvejte pamlsek. Uvidíte, že pro polapení dobroty, udělá cokoliv. Někdy se nedoporučuje učit tyto dva popsané povely hned po sobě, jelikož pejskovi se rády pletou. Pokud zpozorujete, že pes střídá polohu lehu a sedu, zaměřte se pouze na jeden cvik a druhý ho začněte učit až o pár dnů později. Mezitím můžete začít s úplně jiným, který se nijak nepodobá povelu ,,Sedni!‘‘. Když pes už slyší na jméno, je dobré ho naučit povel ,,Ke mně!‘‘. Pokud pes přiběhne už na zvolání jména, tak máte vyhráno. Spousta psů však volání ignoruje. Pokud bude váš pes taky takový, vybavte se dlouhým vodítkem. Zavolejte na psa a za ním vyslovte požadovaný povel. Pokud se pes nerozejde směrem k vám, zatáhněte za vodítko a zkrátka ho donuťte přijít. Věřte, že váš mazlíček za chvíli pochopí, co se po něm chce. Psů, které rozptýlí skoro kterýkoliv podnět je obrovské množství. Je tedy třeba začít trénovat někde v klidném prostředí, kde psa nebude nic rušit. Až tento povel bude ovládat, začněte trénovat venku. Pamatujte si, že pokud pes uteče někam dál, i když mu to nebylo dovoleno a nakonec k vám dorazí, nikdy ho nesmíte za jeho špatné rozhodnutí potrestat. Pokud tak učiníte, pes se bude bát k vám chodit, jelikož si pomyslí, že až přijde, bude následovat trest. Čtvrtým důležitým heslem je povel ,,Zůstaň!‘‘. Hodí se v mnoha situacích a váš pes by ho měl ovládat. Nejlépe se učí z lehu, jelikož tato poloha je náročnější pro vstávání. Pokud však trváte na učení ze sedu, tak se připravte na to, že budete mít zprvu se psem více práce. Vyslovte povel polohy, do které chcete, aby se pes připravil. Jakmile pes rozkaz provede, vyslovte příkaz ,,Zůstaň!‘‘ a vzdalte se kousek od psa. Pokud se vám to nebude vést a pes za vámi stále bude běhat, tak zkuste kolem psa nejprve kroužit. Pejsek si zvykne na to, že mu nikam neutečete. Ke psovi se po tom, co na vámi vybraném místě určitou dobu setrvá, můžete vrátit a nebo ho zavolat k sobě povelem ,,Ke mně!‘‘. Právě jste se informovali o tom, jak psa naučit čtyři nejzákladnější cviky poslušnosti. Nebylo zmíněno nic o odměnách po vyvedení cviku. Nezapomínejte psa po každém úkonu odměnit a řádně pochválit. Pamatujte si také, že každý pes je jiný. Jeden pejsek se může povel učit den, druhý zase týden. Mějte se svými mazlíčky trpělivost. Opakujte cviky. Bez stálé rekapitulace je pes velmi snadno zapomene. Cvičte pouze chvíli, aby to pro psa byla zábava. Při cvičení si určitě užije zábavu pes i jeho ,,páníček‘‘.
Zobrazit článek >
 
Dioptrické brýle – jejich vývojová cesta směrem k dnešní dokonalosti
Ani v úvodu není třeba popisovat brýle jako takové, jelikož ty každý dobře zná. Nebylo by to pro vás asi ani nijak zábavné. Jejich vývoj je však o něco zajímavější a občas i velmi fascinující. Pojďme se na něj podívat.   ,,Kouzla‘‘, která vznikala s pomocí sklovitého předmětu, založená na interakci ohně a primitivního zrcadla, prováděl už prý Archimédes, který před 250 lety př. n. l. takto zapálil nepřátelské lodě. To je ale jen stará báje. Pravdu už dnes asi nezjistíme. To, co je ale jisté, je fakt, že již v dobách starého Egypta nebo taky Řecka bychom mohli najít pozůstatky horských krystalů šikovně vybroušených tak, že jejich vrchol lámavosti byl až +10 dpt (dioptrií). Tyto nerosty měly obvykle čočkovité tvary. Proslulý římský stoický filosof Seneca zase prý četl císaři Nerovi poučky z knih a své výchovné poznatky pomocí koule naplněné vodou, jelikož jeho zrak byl prý velmi bídný. Féničanům můžeme poděkovat za to, že přišli na zázrak přeměny písku ve sklovitý materiál. Díky obchodníkům se takto vyráběné sklo dostalo až do Itálie, kde vědci prozkoumávali skelný materiál dopodrobna a začali ho užívat jako zvětšovací předmět. Přestože jsou tyto objevy velmi zajímavé, skutečná nutnost vzniku přibližovacího předmětu byla až s vývojem světa knih, jelikož číst knihy bylo čím dál více obvyklejší a znalost nejrůznějších textů čím dál více nezbytnější. Nyní se tedy posuňme o pár let dál. 11. století už bylo dobou, kdy zvětšování písmenek v knihách bylo pro studia i samotnou četbu nezbytné, a proto se anglický mnich Roger Bacon rozhodl, že jedním z jeho životních cílů bude vyzkoumat, jak toho nejlépe docílit. Provedl rovinný řez skleněné koule a vynalezl tak lesestein, pro nás asi více známý pod heslem čtecí kámen (čtecí oko). Tento předmět od té doby nosil každý správný vědec při sobě, obvykle na krku. Hmotným důkazem čtecího kamenu nám je socha Hippokrata, nejslavnějšího starověkého lékaře, z počátků 13 století. Vyhotovený exemplář muže totiž jednou rukou připravuje léky a druhou drží oko. Tato socha je také nejstarším známým vyobrazením tehdejších brýlí. Roku 1268 byla vynalezena skelná čočka, která se už dala zasadit do ,,dnešních‘‘ obrouček. Ty však nebyly pevné. Otázku, jak udržet obroučky na obličeji si lidé pokládali více něž 350 let. Kdy přesně začali lidé nosit brýle na obličeji, nevíme. První evropský důkaz máme až ze 17. století, kdy se k obroučkám, které lemovaly skla přichytávaly stužky z hedvábí. Ty se pak zavazovaly za ušima. Díky misionářům se tento vynález dostal do Číny a tam došlo k inovaci. Látka byla nahrazena za pevný materiál. O pár let později se opět dostala k nám. Skutečné neohebné obroučky tak, jak je známe dnes, vyvinul Eduard Scarlett. Jemu už brýle bez zavazování držely samy za ušima. James Ayscough se postaral ještě o menší renovaci. Brýle se dostávaly velmi rychle do celého světa. Částka za brýle byla velmi vysoká, nositelé brýlí za svůj nový klenot platili kolem 200 dolarů. Posledním důležitým průlomem ,,brýlové vědy‘‘ byl vynález bifokálních čoček Benjamina Franklina. Zjednodušeně šlo o brýle, které slouží k lepšímu vidění na blízko a zároveň i na dálku. Byly ovšem velmi nevzhledné, a proto nebyly tak často užívány. Až na počátku 19. století Borsch dvojitá skla spojil do jednoho. Zajímavosti: Slovo brýle (bril) je odvozeno od hesla beryl, které značí materiál čoček. Dnešní rozlišení plusových a mínusovýchbrýlí nepochází z dob dávných. Ještě nedávno se totiž užívaly termíny staré a mladé brýle, které souvisely s věkem pacientů a náchylností na zrakovou vadu. Brýle na jedno oko, s názvem monokl, které často můžete vidět například v historických filmech pochází z Německa. Byly vyvinuty na domácí používání a také pro ty, kteří neměli finanční prostředky na brýle pro obě oči. Lorňony jsou brýle, které sloužily ženám jako módní doplněk. Dámy je obvykle nosily na krku. Skládaly se ze dvou skel a rukojeti. Určitě vás napadá i otázka, jak to bylo se samotnými kontaktními čočkami a jejich vývojem, avšak toto téma je opět na delší povídání, tak se mu budu věnovat zase někdy příště. Brýlové obruby té nejlepší kvality, všech stylů a barev najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Po stopách českého Krtka
Krtečka Zdeňka Milera zná snad každý Čech, ať už malý nebo velký. Obyvateli naší republiky však seznam lidí, kteří alespoň o slavném Krtkovi slyšeli, nekončí. Krtek je tradičně spojován s naší zemí. Stal s jedním z ,,klenotů‘‘ České republiky.   Jak už bylo v úvodu řečeno, byl to právě Zdeněk Miler, český režisér a výtvarník, který Krtečka stvořil. Narodil se v roce 1921. Své umělecké schopnosti propagoval až po studiích, kdy začal pracovat ve zlínských ateliérech. Ty po čase opustil a roku 1945 získal pracovní pozici v barrandovském ateliéru Bratři v triku. Ve studiu, kde docházelo k vytváření animovaných filmů. Sám pan Miler se postaral o design loga studia. Jeho prvním samostatným dílem byla pohádka s názvem O milionáři, který ukradl slunce. Skutečně se proslavil až seriálem o Krtkovi. Dále jeho dílo můžete poznat z krátkých animovaných filmů o Cvrčkovi. Je stvořitelem pohádky Modrý kocourek a dalších. Podílel se také na ilustraci dětských knížek. V roce 1957 získal náš umělec ocenění Benátského lva, o rok později také cenu na festivalu Montevideo. Největší jeho pýchou mu ale bylo ocenění z roku 2006. Mohl se totiž pochlubit Medailí Za zásluhy I. stupně, státním vyznamenáním České republiky. V roce 2011 Zdeněk Miler zemřel. Pohádky O Krtkovi jsou volné série animovaných filmů z období let 1957-2002. Dnes má seriál 49 dílů a ty jsou obvykle vysílány v pořadu Večerníček. První filmy vznikaly velmi pomalu. Prvotní díl, Jak Krtek ke kalhotkám přišel, byl vytvořen v již zmíněném roce 1957. Druhý díl, který nese název Krtek a autíčko přišel na svět až v roce 1963. Pauzy mezi jednotlivými díly se postupně zmenšovaly. Co se týče délky, tak nejkratší film je dlouhý 5 minut a ten nejdelší z nich má minut 29. Jedním z těch delších a oblíbených je například Krtek ve městě. Milerovy filmy s Krtkem jsou nemluvené. Jako zvukovou stopu užívá pouze melodický podtext. Jsou zde užity pouze citoslovce, které značí údiv, zvuk předmětu a podobné. Jako zvuková stopa jsou zde užity namluvené záznamy Milerových dcer Kateřiny a Barborky. Jedinou hlasovou výjimkou je úplně první díl, který je celkově mluvený. Po smrti umělce nastoupila na pozici hlavního tvůrce Kateřina Milerová, dcera Zdeňka Milera, která spolu s otcem již dříve vytvářela sérii filmů. Drží tradici Krtka, avšak prostředí si dotváří po svém. Přichází tím do sporů s Milerovou vnučkou Karolínou. Ta tvrdí, že její teta by v díle neměla pokračovat, jelikož se jí nevede úplně identické zachycení prostředí ani samotného Krtka. Karolína však v Milerově díle taky pokračuje. Podepsala smlouvu s Čínskou televizí, kde tvoří úplně nové díly Krtka. Filmy jsou vytvářeny 3D technologiemi a dokonce se v nich mluví. Se slávou Krtečka došlo kromě dalších filmů k vytvoření také knih, audioknih, deskových i počítačových her nebo plyšových hraček. S hračkou souvisí zvláštní kuriozita, kterou je Krtek ve vesmíru. Nejedná se o název jedné série filmu, nýbrž o hračku plyšového Krtečka, která byla součástí velké mise raketoplánu Endevaour. Neživý proslulý Krtek byl přizván na palubu na návrh astronauta A. J. Feustela, jelikož jeho manželka měla české předky. Tato plyšová hračka se úspěšně podívala do vesmíru. Proč se stal Krtek tak originálním a jen tak nezmizel? Zkrátka pan Miler vybral originálního hlavního zvířecího hrdinu, o kterém do té doby nevyprávěla žádná pohádka. Krtek se stal tradicí, která jen tak nevymizí. Knihy, hračky a další předměty s Krtkem najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Pět teplých nápojů, které musíte ochutnat
Slunečné dny se pomalu ale jistě mění v dny chladnější a větrné. Pomalu na sebe začínáme navlékat další vrstvy oblečení. Co se takhle zahřát nejen teplým svetrem, ale i horkým nápojem? Spolehlivě zafungují proti zimě a taky potěší vaše chuťové buňky. Pojďme se podívat na výběr těch pěti nejlepších.   *Množství surovin je vždy potřebné na jeden nápoj. V případě přípravy pro více osob si vynásobte dávky.  Pomerančové pokušení se zázvorem a citronovou kůrou Budeme potřebovat: Pomerančový džus (200 ml) Zázvor (1 cm) Čaj (1 sáček nebo 1 lžička) Med (1 lžíce) Pomeranč (1/4) Citron (1/2) Postup: Nejprve přivedeme k varu vodu, ve které vylouhujeme čaj spolu se zázvorem. Po chvíli vyndáme sáček čaje, případně i zázvor (není nutností) a přilijeme džus. Opět vaříme. Po chvíli přidáme med. Do sklenice si mezitím připravíme nakrájený pomeranč a citron. Směs zalijeme vařícím punčem a nápoj je na světě. Bylinný čaj pro detoxikaci těla Budeme potřebovat: Bobkový list (1 ks) Fenykl (semínka, 1 lžička) Majoránku (0,5 lžičky) Tymián (1 lžička) Kmín (celý, 0,5 lžičky) Postup: Smícháme všechny suroviny a zalijeme je vodou, kterou ihned poté přivedeme k varu. Nápoj necháme na plotně kolem sedmi minut vařit. Přecedíme a můžeme si dopřávat detoxikační kůru. Pijte ji nejlépe horkou. Nápoj nejen zahřeje, ale pročistí také váš organismus. Kmín povzbudí ledviny a spolu s fenyklem taky trávící trakt. Tymián posílí vaši obranyschopnost. Mléčný sněhový sen Budeme potřebovat: Mléko (200 ml) Smetanu (100 ml) Vanilkový pudink (1/2 sáčku) Med (2 lžíce) Vanilkový prášek (1 sáček) / Vanilkový cukr (1 sáček) Postup: Zahřejeme mléko spolu s medem a vanilkovým práškem. Místo prášku můžete použít i vanilkový cukr. V tomto případě omezte dávku medu. Ve druhé nádobě smícháme smetanu s vanilkovým pudinkem a vlijeme ji do již ohřátého mléka a přivedeme k varu. Jakmile nápoj zhoustne, tak ho odstavíme a nalijeme do připraveného hrnečku. Necháme tři minuty stát a pak ihned podáváme. Na tomto nápoji si zaručeně pochutnají i děti. Můžete do něj přidat i kakao a ozdobit ho šlehačkou. Domácí pečený čaj *Tato směs vyjde na 20 hrnečků čaje. Jelikož je příprava poměrně náročná, je výhodné připravit si dávek více. Budeme potřebovat: Ovoce (nejlépe směs, dle chuti, 0,5 kg) Cukr (pískový, 600 g) Citron (1 ks) Skořice (1 lžíce) Hřebíček (cca 4 ks) Badyán (dle chuti) Postup: Všechny suroviny smícháme dohromady. Pozor si dejte na sladké a kyselé přísady. Přidávejte je s ohledem na typ ovoce. Směs vložíme do vyhřáté trouby na 220 stupňů a pečeme ji čtyřicet minut. Ovoce by za tu dobu mělo pustit šťávu. Jelikož chceme, aby nám směs nějakou dobu vydržela, nalijeme ji do zavařovacích sklenic a řádně zavřeme víčkem. Sklenici otočíme na půl hodiny dnem vzhůru kvůli konzervaci ovoce. Na jeden nápoj (200 ml) stačí smíchat tři lžičky směsi s horkou vodou. Otevřené sklenice uchovávejte v lednici, těm uzavřeným stačí pokojová teplota. Irská čokoládová mňamka pro dospělé Nebyla by to zima bez horkého alkoholického nápoje. Kromě rumu, griotky a svařeného vína vám nyní ukážu ještě jiný výborný hřích. Nebude to ani italské bombardino, které je v posledních letech k dostání na každé sjezdovce. Tento nápoj se ještě mezi širokou veřejnost nedostal. Budeme potřebovat: Mléko (300 ml) Hořko čokoládu (25 g) Baileys Irish Cream / Baileys Chocolat Luxe (50 ml) (Šlehačku) Postup: Mléko přivedeme k varu. Poté ho rozdělíme na polovinu. Do jedné přidáme nalámanou hořkou čokoládu. Po rozpuštění přilijeme Baileys a zbytek mléka. Směs našleháme, aby byla ještě krémovější. Šlehačka není nutnostní, ale k tomuto nápoji se výborně hodí. Na ni můžete přidat hoblinky čokolády. Pro ještě intenzivnější čokoládovou chuť můžete klasické Baileys vyměnit za Baileys Chocolat Luxe. Nemáte v práci možnost k přípravě teplých nápojů nebo vám připravené nápoje neudrží požadovanou teplotu? Nesmutněte. Nejsnadnějším řešením je koupě termosky, ve které vydrží drinky až 24 hodin teplé. Termoska k zimě neodmyslitelně patří a stane se vaším nejlepším přítelem. Termosku najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Sbírka o trestu a vině. Kytice
 „Spíš má panenko nebo bdíš, hoj má panenko tu jsem již. “, „Hnáty křivé, hlas vichřice podoba“   Kdo by neznal dnes, již legendární sbírku od Karla Jaromíra Erbena. Děti ji měly (možná stále mají), jako povinnou četbu ve škole a dospělí ji znají především z různých filmových zpracování. Kytice, je stěžejní dílo Karla Jaromíra Erbena a je jedinou ucelenou sbírkou básní, kterou kdy tento slavný spisovatel vydal. Polovina básní byla napsána a otištěna před souhrnným vydáním, nejstarší pak z těchto básní je Polednice z roku 1834, která byla vydána roku 1840. Podle stáří pak následuje Poklad z roku 1837, vydán 1838. Následuje Zlatý kolovrat, Štědrý den a Holoubek. Ostatní balady vznikly a byly vydány v rozmezí let 1851 – 1852. Kytice nesla původně název „Kytice z pověstí národních“. Sbírku „Kytice z pověstí národních“ vydal poprvé roku 1853 pražský nakladatel Jaroslav Pospíšil. Sbírka nebyla ilustrována a obsahovala 13 básní. O druhé vydání z roku 1861 se postaral opět nakladatel Jaroslav Pospíšil, dílo bylo rozšířeno o baladu Lilie. Toto vydání bylo již ilustrované, o ilustraci se postaral dřevorytec František Richter starší. Třetí vydání vyšlo po autorově smrt roku 1871, bylo jím však ještě připraveno. Jak jsem již zmiňoval, sbírku tvoří balady, nicméně sám Erben toto slovo nevyžívá, proto vychází z lidové nebo spíše slovanské tradice. V tomto ohledu se jedná o dílo, které je typickou sbírkou ohlasovou a projevem folkloristicky orientovaného romantismu. Ke každé básni jsou připojeny poznámky (poznamenání), kde autor uvádí údaje o původu či o jiných slovanských variantách. Pro Erbena je příznačné, že v hlavních rolích se objevují zvláště ženy. Je zaměřen na otázku lidských vztahů, ve kterých ho nejvíce zajímá problém a samotný dopad viny a trestu. Podle Erbena vznikají konflikty v lidském životě, především narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi. Za každou vinu, či prohřešek přichází často velmi přísný trest. V podání Erbena je pak samotný člověk bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují. Nutno dodat že některé básně byly inspirací pro Antonína Dvořáka a sedm nejznámějších básní vedlo ke zfilmování celovečerního filmu z roku 2000. Film nese název Kytice a zahráli si v něm přední čeští herci jako Karel Roden, Bolek Polívka, či Zuzana Bydžovská. Film se natáčel v Čechách a například onu kapličku, v níž se schovává mladá dívka v díle “Svatební košile”  můžete nalézt na Pražském Břevnově. Film a Kniha se navzájem skvěle doplňují, pokud patříte mezi fanoušky pěší turistiky, tak se můžete na ona místa, kde se filmování uskutečnilo vydat. Když ono místo pak navštívíte a začtete se knihy, poznáte zároveň částečně samotnou mysl autora. Vydejte se do úžasné sbírky o vině a trestu, kde vše má svůj začátek a konec. Každý musí být schopen nést následky svých činů.   Sbírku si můžete zakoupit zde  
Zobrazit článek >
 
Voňavý svět Dolce & Gabbana
Módní značka Dolce & Gabbana (D&G) byla založena v Miláně roku 1985 módními návrháři Domenicem Dolcem a Stefanem Gabbanou. Dolce chtěl už v mládí navázat na své rodiče, kteří se zabývali módou, a tak se rozhodl pro studium na sicilské škole módního designu. Gabbana vystudoval grafický design. Dostal nabídku k práci jako asistent v ateliéru v Miláně. Zde se budoucí podnikatelé poprvé setkali.   Do tří let od setkání si založili vlastní módní studio, ve kterém šili veškeré šatstvo. Roku 1985 předvedli svou první kolekci. Nebyla perfektní, ale svým netradičním stylem zaujala. Postupem času se Dolce a Gabbana dostávali na vrchol. Úspěch měli i v Japonsku, kde také otevřeli svůj první butik. Nyní mají nespočetné množství klientů. Mezi ně patří například Madonna nebo D. Backham. Jejich kolekce jsou dodnes okouzlující a sexy. Pokud byste se ptali, který návrhář nebo společnost by vyhráli v soutěži o nejkrásnější šaty, mohla by to být právě značka D&G, která je často také nazývána nejtřpytivější značkou. Už z názvu můžete tušit, že tvůrci značky D&G se mohou pyšnit také skvělým talentem na kombinaci přísad do parfémů. Po pár úspěších ze světa módních přehlídek přišel Dolce s nápadem rozšířit kolekci oblečení a doplňků o vůně, které okouzlí nebo překvapí něčím zvláštním. Parfémy jsou založeny na ,,staré‘‘ klasice a od ní jsou odlišovány něčím moderním nebo zajímavým. Všimněte si sami v popisu složek vůní. Pokaždé v nich najdete přísadu, na kterou v jiných parfémech jen tak nenarazíte. Nabídka vůní je velice rozšířená, zahrnuje široké spektrum pánských i dámských vůní. Již roku 1933 získali Dolce a Gabbana jedno z nejprestižnějších ocenění z voňavého světa. Pojďme se podívat na ty nejoblíbenější parfémy a toaletní vody. Light Blue Vůni jsem zařadila na první místo, jelikož právě tento modře a jemně působící kvádřík tvoří naprostou špičku ve světě vůní. Můžeme ho zařadit mezi deset nejtradičnějších a nejpoužívanějších vůní, jelikož lidé u tohoto elixíru moc rádi zůstávají. Asi nenajdete člověka, který by měl negativní názor na tuto toaletní vodu. Již při prvním nádechu dodá radost do života. Nadchne vás svým elánem a svěžestí. Základ: pižmo, cedr, ambra Srdce: bambus, jasmín, bílá růže Hlava: zelené jablko, zvonek, sicilský citron Anthology L’Imperatrice 3 Toaletní voda Anthology je opět velmi specifická. Dalo by se říci, že se hodí na všechny příležitosti. Není tak silná, aby se nedala vzít do práce, ale není ani nevýrazná, takže se dá použít i jako vůně večerní. Hlavní aroma parfému tvoří exotické ovoce v propojením se smyslnými růžovými květy. Je vhodná na každou roční dobu, jelikož dokáže zahřát i příjemně osvěžit. Základ: santalové dřevo, pižmo, citron Srdce: jasmín, cyklámen, meloun Hlava: rebarbora, růžový pepř, kiwi   Rose The One Do slavného tria nesmíme zapomenout zařadit parfémovou vodu Rose The One. Vůně je zaměřená na moderní ženu. Dá vyniknout přirozené ženskosti. Přijde mi, že její aroma je v neustálém pohybu. Na první dojem zapůsobí velmi sladce, poté se po navoněném místě projdou čerstvě utržené růže, které navodí romantickou atmosféru a závěrečná tečka se vrací ke sladkým okamžikům s jinými květinami mávajícími nám v pozadí. Základ: jantar, vanilka, pižmo Srdce: konvalinka, růže, pivoňka, lilie Hlava: grapefruit, liči, mandarinka, černý rybíz   A jaká vůně je ta vaše? Produkty D&G najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Mateřství, dar života.
  Ve většině kultur v dávných dobách, byly ženy chápány jako spojení mezi „ životem a smrtí“ anebo mezi „ Bohem a samotným životem“. Je to zejména díky daru, který ženy mají a to dar, dát nový život. Díky tomu se můžeme v různých kulturách dočíst o pradávných rituálech, kterým se ženám vzdával hold. Byly dokonce dochovány a posvátných půdách, kam mohly vstoupit pouze panny anebo ženy, které už daly život. Není proto divu, že bylo i mnoho božstev plodnosti, které si každá žena chtěla naklonit. Pokud byla žena v očekávání, nechyběla pravidelná modlitba danému božstvu, jako poděkování a zároveň prosba o ochranu ještě nenarozeného života. Lidské tělo a celkový lidský organismus se může z jednoho uhlu pohledu zdát jako „nechutný“, když si vezmeme v potaz, co všechno se v našem těle odehrává, ale když se podíváme na druhou stranu mince, není to přeci důkaz opravdové dokonalosti a určitého zázraku? Jak je lidský organismus dokonalý, schopný provádět tolik operací a funkcí a zároveň samotný život. Jak jsem řekl, schopnost žen dát nový život je popisována v mnoha náboženstvích, rituálních knihách a dochovaným pergamenech. Jak je to ale se samotným mateřstvím? Jako každá část našeho života a každá naše životní role, i role matky ukrývá své krásné, ale i stinné stránky. Věci, o kterých ženy příliš nemluví. Jsou to hlavně jejich vlastní pocity, které v nich mohou vyvolat i nepříjemný ostych. A právě proto, že jsou některé tyto pocity i v dnešní době stále tabu, ženy nevědí, že jsou zcela běžné a není třeba se kvůli nim cítit provinile. Mateřství se v ženách začíná formovat již v těhotenství. V důsledku hormonálních změn ve spojení s myšlenkami, které se ženám honí hlavou, je vedou k pochopení, že vlastně začíná nová sociální role. Žena si všimne, že je náhle považována za jinou ženu, než za kterou byla zvyklá. Žena začne být chápána a oslovována jako „maminka“.  Víte, ale co ono oslovení opravdu obnáší? Říká se, že těhotenství, je jedno z nejkrásnějších období života každé ženy, některé a troufám si tvrdit, že většina těhotných s tímto tvrzením, tak úplně nesouhlasí. Hlásí se totiž časté nevolnosti, nateklé nohy a obličej, prudké změny nálad, kterou se mohou lehko zvrtnout i v domácí hádku (tady bych rád apeloval na muže, zkuste se, alespoň psychicky vcítit do role ženy s kterou čekáte miminko, není to zas tak úplně jednoduché, pokuste se nevyčítat a spíše pochopit). Budoucí maminky prožívají v tomto období také strach. Krom toho, že se obávají výsledků screeningových vyšetření a obecně o zdraví a život svého potomka, tak pociťují hlavně úzkost. Samy sebe se ptají, zda jsou pro svého partnera stále přitažlivé, při pomyšlení na samotný porod mají obavy, aby vše proběhlo v pořádku a bez zranění. Všechno začíná porodem. Tímto okamžikem přichází na svět človíček, který má celý život před sebou. A je pouze na rodičích, jaký tento človíček bude mít život. Ženy si však kolikrát těžko dokáží vysvětlit, že právě tento človíček s nimi prožil čtyřicet týdnů života a byl prakticky jejich nedílnou součástí. V těchto okamžicích se může u maminky objevit náhle celá řada myšlenek a hlavně otázek. Zejména pak o bezpečí a zdraví svého potomka a zároveň i celá řada otázek týkající se partnerského života, výchovy malého človíčka dopřání mu jen to nejlepší co v ženách je. Maminky potřebují vedle praktických rád, jak se postarat o dítě, především podporu. Potřebuji projevit uznání, pochválit a to zejména od svých nejbližších. Pokud bude žena jen poučována, že takhle se určitá věc nedělá, ještě více znejistí a znatelně se to bude odrážet na její psychice. Právě v okamžicích, kdy přijde, první kritika si většina žen teprve uvědomí, že se toho dost změnilo. Nyní už nejsou zodpovědné pouze za svůj život, ale především za život svého dítěte. Pokud si žena sama raději vezme suchý chléb, aby mohla dopřát svému dítěti to nejlepší anebo sama, raději spí na zemi, jen aby děťátko bylo v teple a pohodlí, pokud je připravena se v případě nutnosti porvat s celým světem, pak je to opravdová maminka s velkým M. Dovolím si citovat jednu moji kamarádku, kterou nebudu jmenovat „Být matkou je ta nejkrásnější věc v životě, miluješ neuvěřitelným způsobem a dává ti to ohromnou sílu zvládat úplně všechno“ Pokud máte otázky týkající se mateřství, doporučuji si přečíst některou z těchto knih, které si můžete zároveň ihned objednat.
Zobrazit článek >
 
Pročistěte svůj organismus přírodní formou!
Detox organismu je jakási forma očisty těla zevnitř. Každé tělo provádí tento proces samo, avšak stále více odborníků se shoduje na tom, že bychom mu měli trochu pomoci – provést detoxikaci námi ovlivněnou, vypuštěním některých surovin z našeho jídelníčku nebo se v časovém rámci omezit pouze na některé výživné látky.   Pokud máte stálé zdravotní potíže, které se k vám neustále vracejí, trápí vás pocity těžkosti, ale i únava, pak je pro vás detoxikace organismu to pravé. Pročištění vám také pomůže v budování dokonalé postavy a linie. Forem detoxikací je obrovské množství. Můžete ji držet tři dny nebo taky týden. Každá by měla působit trochu jinak. Je rozdílné, když pročišťujete organismus pouze vodou, než když přidáte zeleninu, ovoce a mléčné výrobky. Nedá se říct, která je nejlepší. Každá očista působí na tělo individuálně. Pokud byste pátrali po nějaké univerzální, která by měla svědčit každému člověku, tak hledat nemusíte. Zde najdete kompletní doporučení týdenního jídelního programu, jehož vyzkoušení vám akorát prospěje. Zcela vyjměte z vašeho jídelního a nápojového plánu cigarety, alkohol a kávu, nejlépe i černý čaj. Dodržujte pitný režim. Každý den byste měli vypít minimálně jeden a půl litru vody a při detoxikaci organismu dokonce dvojnásobek! Eliminujte přísun cukru, hlavně toho bílého a veškerých sladkých nápojů (Vyhněte se i těm se se sladidly!). S tím souvisí vyřazení veškerých průmyslově zpracovaných potravin – výrobků s konzervanty, barvivy a aromaty. Snižte také přísun soli. Pokud dbá vaše tělo na jódu, zařaďte ho do jídelníčku ve formě ryb. Vyhněte se mastným potravinám a veškerým nezdravým tukům. Nezapomínejte však na Omega-3 mastné kyseliny a další důležité podobné látky. Mléčné výrobky a vejce zcela nevyřazujte, ale konzumujte je v přiměřeném množství. (Průměrně jedno vejce a sklenice čerstvého mléka denně by vám měla bohatě stačit.) Zamezte také kontumaci mouky. Pokud v denním příjmu potřebujete mít alespoň kousek pečiva, sáhněte po nějakém z celozrnné mouky. Pokud máte o detoxikaci zájem ve větší míře, tak si opatřete například čaj. Směs zázračných bylin vám zajistí ještě lepší pročištění a nebo pomůže vašemu organismu osvobodit se od negativních látek, i když nebudete dostatečně dodržovat doporučený přehled potravin a nebo vás budou lákat zakázané suroviny. Čaj BIO Detox pijte každý den. Můžete pít čaje téměř stále, avšak je dobré dělat po měsíci například týdenní pauzy. Lepší variantou je krátkodobé pročištění organismu. Pijte tři až šest šálků denně po dobu pěti až sedmi dní, nikdy však více. Jedná se o zcela přírodní formu detoxu, kterou vám zajistí dlouho vybírané a testované složení bylin, samozřejmě bez jakéhokoliv druhu kofeinu. Ve většině čajů se jedná o kopřivovou nať, kořen smetánky lékařské, mátu peprnou, skořici, citrusovou kůru a další složky. Ty dokáží vytvořit dokonalou kompozici, která bude mít jenom pozitivní účinky pro vaše tělo. Uvidíte sami, že jak po vyzkoušení čaje, tak i po změně jídelníčku, se budete cítit ještě lépe, než se cítíte teď. Čaj Bio Detox najdete zde.
Zobrazit článek >