Tyto webové stránky přizpůsobujeme na míru vám. Na základě vašeho chování na webu personalizujeme jeho obsah a zobrazujeme vám relevantní nabídky a produkty a také analyzujeme vaše chování na webu, abychom mohli zlepšovat naše služby nebo pro vás připravovat služby nové. Toho docilujeme užíváním souborů cookies a dalších síťových identifikátorů, které mohou obsahovat osobní údaje. My a partneři máme k těmto údajům na vašem zařízení přístup nebo je ukládáme. Kliknutím na tlačítko „Souhlasím“ vyjádříte svůj souhlas s užitím souborů cookies a s užitím a předáním údajů o chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech našich partnerů. Nastavení cookies, personalizace a reklamy si můžete změnit kliknutím na tlačítko „Upravit“. Více informací o zpracování údajů a našich partnerech naleznete na této stránce.
EIFFEL OPTIC E-SHOP VÝPRODEJ Pro ženy Pro muže

Nový nález Ústavního soudu ve věci náhrady regulovaného nájemného

Publikováno od Daniel Macek

V červenci roku 2017 jsme již psali o přelomovém rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), kterým tento určil výši náhrady za omezení vlastnického práva regulací nájemného (https://www.maceklegal.cz/ceska-republika-ma-zaplatit-majitelum-bytu-miliony.html). Významnost rozhodnutí spočívala v dvou základních bodech. Jednak ESLP označil konkrétní období trvající od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2006 za tzv. právní vakuum, za nějž náleží majitelům bytů náhrada a za druhé určil navzdory vnitrostátní judikatuře výši náhrady, která majitelům bytů za předmětné období náleží jako rozdíl mezi volnotržním nájemným a nájemným, které mohl vlastník na základě tehdy účinné právní úpravy vybírat či které skutečně vybíral. Přiznal tak majitelům náhradu v příznivější výši než vnitrostátní soudy, které místo ceny obvyklé ve volnotržním prostředí užili jako kritérium výši nájemného, kterou za byt mohl vlastník vybírat podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného.


Závěr ESLP ve svém novém nálezu TZ 11/2018 z 30. 1. 2018 zohledňuje Ústavní soud, který jím vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, rozsudek Městského soudu v Praze a usnesení Nejvyššího soudu. Důvodem bylo porušení práva stěžovatele na ochranu vlastnického práva garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato rozhodnutí totiž a zcela pochopitelně nezohledňovala aktuální posun ve věci náhrady regulovaného nájemného, projednávané před ESLP. Ústavní soud v odůvodnění výslovně odkazuje na rozhodnutí Čapský a Jaschkeová proti České republice a Heldenburgovi proti České republice, které se stalo pravomocným 3. 7. 2017. 


Podstatným rysem nálezu ÚS je jeho závaznost pro další rozhodování ve věci samé a precedenční působení pro rozhodování obecných soudů v obdobných případech. V českém právním řádu se jedná o tzv. kvaziprecedent, jelikož precedent tak jak ho známe z anglosaského práva, není v česku pramenem práva. Tento kvaziprecedent se vyznačuje určitou mírou závaznosti pro soudy nižší instance a může zahrnovat určitý závazný postup, kterým se mají tyto soudy řídit. 


„Obecné soudy jsou tak povinny při rozhodování o výši náhrady za omezení vlastnického práva regulací nájemného v období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2006 vycházet jako z primárního kritéria z rozdílu mezi obvyklým (tržním) nájemným v daném místě a daném čase a nájemným, kterého mohl dle právní úpravy vlastník dosahovat či kterého skutečně dosahoval. ESLP však připouští („mimo jiné“), že nemusí jít o kritérium jediné. Obecné soudy tedy mohou vzít v úvahu další okolnosti případu, přičemž odchýlení se od shora uvedené základní metody stanovení náhrady musí být založeno na věcných důvodech směřujících ke spravedlivému řešení věci a opřené o přesvědčivou a racionální argumentaci.“

Autorem textu je Michael Kopecký
paralegal at macek I legal
www.maceklegal.cz