S vášní pro jídlo – rozhovor se spisovatelkou Denisou Bartošovou
Dnešní rozhovor nám poskytla spisovatelka a uznávaná dekor stylistka paní Denisa Bartošová.
Hezký den, paní Deniso, děkujeme, že jste přijala naše pozvání k rozhovoru, ráda bych seznámila naše čtenáře s Vaší kariérou a představila jim blíže významnou a kreativní ženu. Narodila jste se v Praze, na rok se samozřejmě neptám, ale zeptám se, co Vás přivedlo k činnosti dekor designu, byla to touha něco vytvářet už od malička a dětských let? Bylo to třeba tak, že už Vaše maminka byla kreativní žena se smyslem pro krásno? Nebo se tato úžasná vlastnost podědila přes generaci?
Ano, narodila jsem se v Praze (a klidně – v roce 72 ) a vyrostla na pražském Smíchově. Tvoření mě vážně „bralo“ už od malička, bylo tak nějak mou součástí.Od první třídy po celou základní školu jsem navštěvovala Lidušku, obor výtvarný – kresba, malba, keramika. Jako dítě jsem byla deprimovaná, že dostávám dvě vysvědčení místo jednoho . Už jako malá jsem také svým blízkým vyráběla dárky, třeba k Vánocům. Maminka moc kreativní není, ale její tatínek maloval obrazy a napsal knihu. Můj taťka byl ale docela kutil, takže genově jsem si asi něco z rodiny odnesla.
Vystudovala jste nějaký příbuzný obor?
Vystudovala jsem obor Módní návrhářství, takže zlehka asi ano)
Mnoha našim čtenářům je známá knížka – Láskominy Denisy Bartošové, můžete těm ostatním, kdo knihu ještě neznají, přiblížit, kde vznikl její název a co kniha skrývá? Určitou nápovědou nám můžou být Vaše slova: „Láskominy jsou to, co milujete! Láskominy jsou jediný výraz, který dokázal alespoň okrajově pojmout všechno to, co je v knize. Tedy všechno to, co ráda dělám – tvořím, vařím a vymýšlím.” Můžete, prosím, tuto nápovědu rozvinout?
Název knihy Láskominy jsem společně s tehdejší šéfredaktorkou Smart Pressu Adélou Hálkovou vybrala proto, že jsem cítila nutnost propojit název první knihy právě s touto druhou. Beru je totiž jako dvě ségry a tak jsem chtěla, aby názvem i designem byly harmonické a souvisely spolu navzájem. No zbytek vysvětlení už máte z naší anotace…
A jakého ocenění kniha dosáhla?
Má druhá kniha opět vybojovala zlato v mezinárodní soutěži Gourmand World Cookbokk Award za rok 2015. Tentokrát v kategorii pro mě osobně mnohem významnější, i když prestižnější je asi ocenění knihy první za Design. Na první příčce jsem totiž stanula v kategorii Entertaiment/Zábava, což znamená, že moje kniha se stala nejzábavnější kuchařskou knihou pro rok 2015 na celém světě. Velmi úzce to souvisí s mým přáním, aby se čtenář mojí knihy vážně dobře bavil!
My, co máme rádi Vaše nápady a povídání, tak víme, že toto nebyla Vaše první kniha, předcházela jí “Láska prochází kuchyní”, kniha, která VYBOJOVALA v PEKINGU 1. místo v kategorii DESIGN v MEZINÁRODNÍ soutěži Gourmand World Cookbook Awards za rok 2013. Řeknete nám něco bližšího k tomu, jak kniha vznikala? Podílela jste se na ní sama? Je jasné, že si nestačí říci jeden den – vydám knihu…. a kniha je na světě, jak dlouho zrála vaše touha se do knihy pustit a čekala roky v dolním šuplíku? Pomáhal Vám někdo v začátcích s vydáním nebo byl někdo blízký, kdo Vám takříkajíc vedl ruku ?
Stvořit, protože v mém případě říct „napsat“ vážně nestačí vlastní knihu měla vlastně jako první moje kamarádka a kolegyně fotografka Alena Hrbková, se kterou jsem také tu první nafotila. Jednou, při focení asi nějakého dekoru pro časopis začala nahlas přemýšlet, že bych měla vydat já svou vlastní knihu. Tenkrát jsem nad tím mávla rukou a smála se jí s tím, ať to klidně zařídí…a pustila jsem to z hlavy… Jenže ona o tom vážně jednala s vydavatelstvím Smart Press a to mělo zájem o návrh knihy, kterou bych chtěla udělat. Došlo na první schůzku, ale pak tento projekt spal v šuplíku ještě asi dva roky. Měla jsem hodně práce a pustit se do něčeho takového bylo bláznovství. Po téhle době jsem jako dekor stylistka spolupracovala se Smart Pressem na knize Sladký design Hanky Rawlings a právě Adéla Hálková, šéfredaktorka SP na mě „udeřila“, kdy už pošlu návrh své knihy, že jí vážně chtějí vydat… No a tak jsem doma sedla, hodila do mailu hrubý koncept a do týdne bylo potvrzeno, že knihu vážně budu dělat.
Co se samotné tvorby knihy týká, bylo to pro mě velice náročné období. Nikdo vám, navíc jako OSVČ, volno na takovou tvorbu prostě nedá… Musela jsem vše stíhat k mojí běžné práci, abych se uživila, což mě stálo veškerý volný čas a to ne jen během dne. Pro první knihu jsem si vážně všechno dělala sama, od vymýšlení receptů, po vaření a balení a vše gradovalo v den focení. Většinou jsem dva dny vařila a připravovala a třetí den dojela fotografka a fotilo se. Celý ten proces trval téměř dva roky. Nedokázala jsem nikde polevit, nejprve psaní, pak testování receptů a opravy. Následně samotná tvorba, focení. Nakonec editace textů, korektury a samozřejmě jsem “kecala” i do grafiky. Jednoduše to, co běžně dělá pro jednu knihu celý tým, tím jsem si já vším prošla sama. Samozřejmě po boku s profíky v oborech. Někteří autoři kuchařek třeba jen předají texty, recepty a zbytek nechávají právě na týmu. To bych já nedokázala. Kniha je pro mě natolik osobní, že potřebuji být naprosto u všeho.
Ruku mi nikdo nevedl, nikdo do mojí tvorby nezasahoval. Řídila jsem se tím, co se líbí mně, vlastně poprvé v tomto oboru jsem tvořila jen sama za sebe. O to to ale bylo těžší… Asi v polovině focení jsem se bála, že dělám děsnou hloupost, že jsem se zbláznila, že tohle nikoho nebude zajímat a sama sebe se ptala, jestli nejsem až moc nafoukaná. Ale jak fotografka postupně posílala hotové fotky a já sledovala reakce rodiny, známých a redakce SP pomalu jsem se uklidňovala. Nadšení bylo velké, dodávalo mi sebedůvěru…Po focení jsem také „rozvážela“ navařené a krásně zabalené jedlé dárky po příbuzných a kamarádech a zpětná vazba mi dodala ten zbytek jistoty, kterou jsem tak moc potřebovala.
Připravujete nějaké knižní pokračování, máme se na co těšit?
Od knižní tvorby bych jen nerada odcházela. Obrovsky mě to baví a naplňuje, nejvíce pak jednotlivé dopisy od čtenářů, které mě vážně až dojímají a chodí mi po celou dobu, co jsou knihy na světě. Takže ano, pokračovat určitě chci a ráda bych začala už tento podzim. Snad vše klapne tak, jak si představuji. V dnešní době je to všechno trošku složité. U knih jsem se už u té první rozhodla nedělat kompromisy. Knih jako takových si velmi vážím, bez knih bych nemohla vůbec existovat. A i když nepíšu žádnou hodnotnou literaturu a možná právě proto chci a potřebuji, aby každá stránka byla vychytaná do sebemenšího detailu. Tím pádem se logicky jedná o poměrně drahé projekty a pro vydavatele je taková kniha velkou investicí a samozřejmě ji musí důkladně zvážit. Kvalitně vyrobená kniha je pak v důsledku na české poměry drahá, čímž se snižuje její prodejnost. Na druhou stranu i obyčejná kniha jako román dnes stojí kolem čtyř set korun a to jsou v ní pouze písmenka i když samozřejmě krásná a hodnotná. Na mojí knize pracuje profesionální fotograf desítky dní, další desítky dní ladíme s ilustrátorkou obrázky, další týdny se řeší grafika, texty a korektury. Nakonec tiskárna a papír, distribuce. Všichni ti lidé, celý tým, chtějí a potřebují samozřejmě za svou práci zaplatit. Tohle všechno si samozřejmě koncový zákazník nedokáže představit a já jsem ráda, že mu mohu takto, v tomto rozhovoru, to, jak kniha vzniká aspoň trochu přiblížit.
Všichni víme, jak je těžké se ve světě prosadit, povedlo se Vám to určitě tvrdou prací, za kterou jsou stovky a stovky hodin, potkalo Vás také něco, čemu se říká štěstí nebo náhoda, co by dopomohlo k Vašemu úspěchu?
Já to s těmi všemi oceněními zas tak úplně do dneška vlastně nechápu. Bylo a stále je to pro mě jako pohádka o ženské z malinké země, která prvně v životě udělala něco sama za sebe. Je mi to celé záhadou. Možná mám na tohle všechno příliš skromnosti. Faktem, který dokáži uznat je, že to jak knihy vypadají a doufám i působí je asi mimo standart. O to větší poctou mi je ocenění v tak velmi prestižní celosvětové soutěži s mezinárodní účastí. Na druhou stranu je mi poměrně líto, že svět mé knihy dvakrát uznal jako vážně nejlepší, ale u nás se knihy zas tak dobře neprodávají. Ne, že by to byly propadáky, ale u nás prostě prodává „obličej v televizi“. Stále nejprodávanější jsou Polraichové, Dity, Karolíny… Jinak jak přesně knihy porota posuzuje vůbec netuším, to je přísně tajná věc. Na slavnostní ceremonii se vyhlašují pouze tři první místa z nominovaných sedmi až dvanácti knih. Pokud se neumístíte tedy do toho třetího, víc už se nikdy nedozvíte. Každopádně pro mě bylo velkým štěstím se díky knihám podívat tak daleko, cestování mám vážně moc ráda.
Víme o vás, že jste také byla spoluvydavatelkou časopisů, přiblížíte našim čtenářům kterých časopisů a zda v této činnosti ještě máte vůbec čas pokračovat ?
Celý loňský rok jsem se naplno věnovala tvorbě časopisu Krásný venkov, kterého jsem byla tváří a přispívala do časopisu Nové proměny bydlení jako interiérová designérka vydavatelství Deco Media. Vydávat vlastní časopisy je velmi náročná disciplína. Hodně práce mi nevadí, to naopak, ale bohužel jsem se nedokázala shodnout s redakcí na tom, jak bych chtěla svou práci dělat. Po dlouhém váhání a promýšlení jsem na konci roku ze společnosti odešla jako spoluvydavatelka a nadále spolupracuji s oběma časopisy externě. Byla jsem totiž emočně obrovsky vyčerpaná a tenhle krok mi velmi ulevil. Času mám tedy nyní celkem paradoxně docela dost, ale doufám, že ho budu moct v klidu věnovat právě tvorbě nových knih a také sama sobě, svému domu, zahradě a všem mým chlupáčům a opeřencům . Asi rok a půl mám nově slepice a stala jsem se tak účastnicí projektu mého dnes už kamaráda Petra Dobrého www.slepicevnouzi.cz. Moc ráda takové projekty podporuji, Slepičky mají propagaci v mé druhé knize. Tým „Slepic v nouzi“ jezdí a rozváží zachráněné slípky v zástěrách, které jsem pro tuhle organizaci navrhla. Obecně si myslím, že tohle má vážně význam. V první knížce jsem pro změnu podpořila kočičí útulek Kočičí domov Sluníčko, kde se aktivně podílí má kamarádka Jana Michlanová. Když mohu, každý takový projekt podpořit, neváhám. Naposledy jsem na Umísťovací výstavě kočičího útulku vedla workshop pro děti a vyráběla s nimi hračky pro kočky. Takže případný další volný čas rozhodně budu i nadále věnovat takto dobrovolnicky. Udělat totiž něco pro někoho, kdo to vážně potřebuje a sám nemůže – právě jako jsou kočky a psi v útulcích nebo třeba právě slepice z velkochovů, jen tak, bez nároku na nějakou finanční odměnu mě dokáže totiž nadopovat energií na několik týdnů do předu.
Spousta našich čtenářů ví, že mohou nakupovat na Vašem obchodě Desina Design. Můžeme tam zodpovědně poslat všechny ty, co hledají dárek pro své nejbližší. Najdeme zde inspirativní dárky pro ženy, ale i praktické dárky pro muže a nápadité dárečky pro naše nejmenší. Povíte nám něco bližšího k Vaší nabídce? Dáváte přednost českým výrobcům? Najdeme zde i Vaše výrobky? Nebo pouze Vaše nápady, kdy je realizuje někdo jiný?
Původní vize obchodu byla prodávat pouze vlastní výrobky. To se bohužel ukázalo nereálné jak časově, tak finančně. Navíc najít v ČR výrobce, který je ochotný zkusit dělat něco jinak je tedy docela oříšek pro otrlé. Pokud nechcete něčeho rovnou kamion, moc se nechytáte. Pak jsou tu drobní výrobci, ale jejich ceny – pochopitelně – neslibují moc velký výdělek pro vás. Můj obchod je tedy kompromisem. Některé výrobky – jako třeba sezonní dekorace, šperky a pár dalších drobností vyrábím sama. Další, jako třeba soustružené etažéry na dorty, bandasky, litinové smaltované nádobí vyrábím ve spolupráci s českými firmami, které jsou ochotné se domluvit. Svojí lásku k oboru návrhářství si ukájím v navrhování zástěr, které pro mě šije ta nejšikovnější ženská na světě. No a další výrobky pečlivě vybírám, jak u českých výrobců, tak i dovozové. Dokonce jsem letos pro svůj obchod nakoupila i pár kousků v Číně a bylo pro mě vlastně velkým překvapením, že i tam se dají vybrat vážně luxusní a kvalitní kousky. Jenže ty se k nám prostě nevozí. A tak, pro mé zákaznice co nevidět za pár týdnů uvedu tyhle moje úlovky z výletu na trh. Moc se na to těším. Také jsem si dovezla pár kousků výšivek klasických čínských motivů, jako jsou pivoňky a sakury a plánuji limitovanou kolekci zástěr v asijském stylu. Reálné je její uvedení na trh na jaře, kam právě květinové vzory krásně zapadnou.
Máte také někde kamennou prodejnu, poradíte nám kde bychom ji našli, kdybychom si chtěli udělat výlet kam byste nás tedy pozvala?
Kamennou prodejnu jsem měla u nás v Kostelci nad Černými lesy na náměstí. Po roce a půl provozu se ale ukázalo, že valná většina tržeb pochází z internetového prodeje a tak jsem ve vlastním domě vytvořila malý showroom. Bohužel, ten nyní musel ustoupit stranou z rodinných důvodů a tak v současné době mám pouze eshop, doma sklad, kde je možné si vybrané zboží vyzvednout. Uvidíme, co přinese budoucnost. V plánu původně bylo i malé studio na kreativní kurzy, na které teď nemám prostor, ale nikdy neříkej nikdy. Nakonec je možné, že pár kurzů zkusím uspořádat v mé vlastní kuchyni a uvidí se, jaký bude zájem. Třeba mě to nakonec ještě překvapí!
A pro dobrou náladu Vám přinášíme 4 netradiční recepty od Denisy Bartošové. To prostě musíte vyzkoušet !
Knihu Láska prochází kuchyní můžete zakoupit v eshopu Eiffel Optic – zde
Fotografie k článku poskytla Denisa Bartošová ve spolupráci s nakladatelstvím Smart Press.
Autor: Milena Drtinová
Přemýšlíte, že se svými
blízkými vyrazíte na divadelní představení
nebo se svými přáteli na hudební koncert?
Široký výběr vstupenek na kulturní akce
můžete pořídit ZDE
