EIFFEL OPTIC ESHOPEIFFEL.CZ Pro ženy Pro muže Slevy a akce

Zajímavosti

 
Práva cestujících v MHD
Téma kontrol v městské hromadné dopravě je nekonečný příběh, na který už bylo napsáno mnoho článků a vydáno několik soudních rozhodnutí. Veškerá pozornost je však upřena na práva revizora, nikoliv na práva cestujících, která jsou neméně významná pro pochopení právních vztahů vznikajících během kontroly.    Nejdříve si však připomeňme nejvýznamnější judikaturu ve vztazích v přepravní kontrole. Základním pramenem je rozhodnutí Nejvyššího soudu (1 As 34/2010 – 73), které definovalo povinnost cestujícího prokázat svou totožnost pověřené osobě. Pověřenou osobou může být právě i revizor, tedy osoba kontrolující jízdní doklady cestujících. Z ustanovení § 37 zákona o dráhách vyplývá, že pověřená osoba není oprávněna sama přes odpor cestujícího zjišťovat jeho totožnost. Revizor tedy má právo požadovat prokázání totožnosti a cestující povinnost ji prokázat. Revizor však nemá oprávnění prokázání totožnosti sám vynucovat. To znamená, že vás nemůže za tímto účelem zadržet, jinými slovy bránit vám v odchodu. Jediným, kdo je oprávněn vynucovat prokázání totožnosti je orgán Policie ČR. Kontrolovaná osoba je pak povinna dle zákona o drahách „na výzvu pověřené osoby ji následovat na vhodné pracoviště veřejné správy ke zjištění totožnosti, anebo na výzvu pověřené osoby setrvat na vhodném místě do příchodu osoby oprávněné zjistit totožnost cestujícího“. V případě, že tak cestující neučiní, může dojít k situaci, kdy bude revizor setrvání na místě od cestujícího vynucovat. Setrvání na místě však nemůže být podle rozhodnutí vynucováno nepřiměřeně situaci: „Revizor nesmí použít větší síly než je nezbytně nutné k dosažení cíle jeho zákroku, kterým je ochrana majetkových práv provozovatele. Tohoto cíle dosáhne znemožněním útěku cestujícího a zjištěním jeho totožnosti osobou k tomu oprávněnou. Nutná obrana neslouží a sloužit nemůže vymožení pohledávky provozovatele vůči černému pasažérovi.“ Revizor tak může kontrolovanou osobu zadržet pouze za účelem ochrany majetku svého zaměstnavatele a jen na nezbytně nutnou dobu proto, aby v co nejkratší době byla přivolána Policie ČR. Nelze se ztotožnit s představou, že dojde k zadržení v řádu hodin. Takové jednání už lze vnímat jako trestný čin omezování osobní svobody dle trestního zákona. Je vyloučeno použití násilí či jiného zákonem zakázaného chování vůči cestujícímu během zákroku, který revizor vede. Ten nemůže vést za účelem zjištění totožnosti nebo za účelem vymožení pokuty (takový zákrok je zcela nepřípustný). V takovém případě má cestující právo bránit se proti zákroku ohlášením přestupku proti občanskému soužití dle zákona o přestupcích, který bude ke dni 1. 7. 2017 nahrazen zákonem o odpovědnosti za přestupky (viz níže), případně trestním oznámením o trestném činu ublížení na zdraví. Z výše uvedeného vyplývá, že nejenom revizoři, ale i kontrolované osoby mají svá práva. Například je to právo na přiměřené zacházení, které nepřímo vyplývá z oprávnění revizora zadržet kontrolovanou osobu do příjezdu policie bez použití nepřiměřené síly. V praxi si lze představit situaci, kdy revizor kontrolované osobě láme ruce, pokládá ji na zem nebo ji udeří, jen aby ji zpacifikoval. Takové jednání je nepřípustné, pokud cestující nenapadl revizora jako první. V případě, že se revizor pouze brání útoku, posouvá se hranice přiměřenosti k zákonné definici nutné obrany dle Trestního zákona, kdy tato sebeobrana nesmí být zcela nepřiměřená. Jednoznačně důležitým pro pochopení kontextu je ustanovení § 63 zákona o policii České republiky, který opravňuje vyzvat Policii ČR k prokázání totožnosti cestujícího. Zákon o obecní policii pak v tomto směru hovoří obdobně. Policista je dle tohoto zákona oprávněn požadovat prokázání totožnosti na žádost jiné osoby, která má na prokázání totožnosti právní zájem. Na tomto základě může například i cestující žádat policii o prokázání totožnosti revizora. Cestující bude prokázání totožnosti revizora žádat pravděpodobně v případech, kdy má za to, že se revizor dopustil přestupku proti občanskému soužití (ublížení na cti, ublížení na zdraví z nedbalosti, vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním) nebo přímo trestného činu (omezování osobní svobody, ublížení na zdraví). První si většinou o prokázání totožnosti požádá revizor, načež policista provede ověření totožnosti kontrolované osoby a následně v souladu se zákonem o policii předá osobní údaje revizorovi. O prokázání totožnosti si Policii ČR však nemůže požádat kdokoliv a z jakýchkoliv důvodů. Může dojít k situaci, že si cestujícího revizor splete s někým jiným nebo provádí zákrok z jiného neoprávněného důvodu. Vše samozřejmě za předpokladu, že se celý incident odehrává na veřejném prostranství mimo dopravní prostředek. V tomto směru je zásadní i postavení zákona o ochraně osobních údajů. V praxi tak cestující může policistovi sdělit, že si nepřeje, aby předával jeho osobní údaje revizorovi. Vzhledem k tomu, že o ně revizor žádá z důvodu, že na tom má právní zájem, je třeba, aby takový právní zájem vůbec existoval. Proto by si měl následně dopravní podnik požádat příslušnou služebnu Policie ČR o vydání těchto údajů s doložením právního zájmu.   Autorem textu je Michael Kopecký, paralegal at macek | legal www.maceklegal.cz
Zobrazit článek >
 
Podíl ve společnosti ve vztahu k společnému jmění manželů ve světle novely občanského zákoníku
Nedávno přijatá novela tzv. nového občanského zákoníku, který je účinný teprve bezmála tři a čtvrt roku, s sebou mimo jiné přinesla také zpřesnění nahlížení na podíl v obchodní společnosti, akcie a členství v družstvu (pro zpřehlednění bude hovořeno pouze o podílu, ačkoli tím je myšlena i akcie, popř. členství v družstvu), které byly nabyty ze společných prostředků společného jmění manželů. Ustanovení § 142 odst. 3 tzv. starého občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) uvádělo, že „Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“ Toto ustanovení následně Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, zpřesnil tak, že obchodní podíl lze rozdělit na složku majetkovou a složku korporátní, přičemž pouze se složkou korporátní byl spojen výkon práv společníka. Součástí společného jmění manželů se stávala jen složka majetková a nikoli složka korporátní a práva plynoucí z účasti na společnosti, tj. například právo hlasovat na valné hromadě, náležela pouze tomu z manželů, který byl skutečně společníkem. Výjimku tvořila bytová družstva, kde dle shora uvedeného ustanovení mohl i druhý manžel vykonávat práva člena družstva. Do této relativně ustálené a judikaturou vyjasněné situace však takříkajíc „hodil vidle“ nový občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), který s účinností od 1. 1. 2014 zrušil úpravu předcházející a nově tuto otázku upravil v § 709 odst. 3 následovně: „Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví.“ Pročež se pochopitelně rozvířila debata o tom, jak toto ustanovení vykládat a zda je namístě kontinuálně považovat podíl v obchodní korporaci za jaksi dvousložkový institut, či kontinuitu přerušit a vykládat jej tak, že nabytí obchodního podílu, jedním z manželů zakládá druhému z manželů právo využívat práv společníka, resp. akcionáře či člena družstva, takové společnosti, resp. družstva. Novela nového občanského zákoníku účinná od 28. 2. 2017 činí v tomto ohledu jasno, když za konec současné dikce § 709 odst. 3 byla připojena věta: „Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.“ Tím se v podstatě navrací stav, který zde existoval před 1. 1. 2014, tj. rozdělení podílu na složku majetkovou a složku korporátní. S touto veskrze pozitivní změnou je však nyní spojena otázka, jak nahlížet na podíly, které se staly součástí společného jmění manželů mezi 1. 1. 2014 a 28. 2. 2017, kdy nabyla účinnosti novela nového občanského zákoníku. Nadále bude zajímavé sledovat, jak se touto otázkou vypořádají soudy.   Autorem textu je Vít Hruška, advokátní koncipient www.maceklegal.cz
Zobrazit článek >
 
Velký velikonoční speciál – Historie Velikonoc II
Naše historické putování pokračuje. Třetím druhem velikonočních slavností jsou samozřejmě ty pohanské. V některých publikacích byste dokonce mohla najít, že hlavním důvodem, proč se slaví Velikonoce je oslava jara a jarní rovnodennosti. Jsou mezi námi i tací, kteří považují Velikonoce za oslavy plodnosti. Velikonoce však mají a celá léta si nesou náboženský podtext, který však mnoho lidí v dnešní době již nevnímá. S ,,pohanskými Velikonocemi‘‘ Souvisí mnohé symboly od vajíček po velikonoční zajíce. Pojďme nyní prozkoumat i historii jednotlivých velikonočních symbolů. Na úvod bych vás ale nejprve ráda seznámila se samotnou etymologií slova Velikonoce a anglického výrazu Easter. Anglické Easter bylo odvozeno od jedné světové strany, tedy Východu. Bylo symbolem pro svítání slunce a příchod jara. Je vám tedy asi jasné, že tento pojem má původ pohanský. Slovo Velikonoce vzniklo složením pojmenování a jeho přívlastku. Veliká noc, tak byla nazývána noc, kdy došlo ke vzkříšení Ježíše Krista, tento pojem tedy pochází ze staré křesťanské tradice. Neváhejte a překlikněte na další článek, ve kterým se dozvíte mnohé zajímavosti týkající se velikonočních symbolů, o kterých jste jistě neměli ani potuchy. Potěšte své blízké skvělým velikonočním dárkem. Kupte jim třeba zelený čaj ,,Veselé Velikonoce‘‘, který najdete zde. 
Zobrazit článek >
 
Velký velikonoční speciál – Symboly Velikonoc a jejich příběh I
Jak postupně vznikaly jednotlivé symboly? Velikonoční zajíc Zajíc byl již v Bibli popisován jako zvíře moudřejší než nejmoudřejší mudrc světa. Symbolizuje však i skromnost a pokoru, kterou v sobě má každý správný živočich. V Byzantské říši byl zajíc symbolem samotného Krista spasitele. Postupem času ho začali lidé považovat taky za symbol zmrtvýchvstání. Proč? Protože zajíc nemá víčka, a tak vlastně, metaforicky řečeno, nikdy nespí. Zajíc má zastoupení snad v každé velikonoční kultuře. V Americe nebo v Anglii zase dětem zajíc schovává vajíčka. Zde má toto gesto znamenat schopnost obdarování a nelakomosti. Jak máte zajíčka s Velikonocemi spojeného vy? Velikonoční beránek Ten pochází ze Středomoří. Značí tvora, který je členem jakéhosi Božího stáda pastýře, kterým není nikdo jiný než sám Bůh. Ten své beránky chrání svou náručí. V dávných dobách každá žena zabila ve velikonočním období svého beránka. Jeho krví ,,poskvrnila'' dům své rodiny a na mase si všichni členové domácnosti pochutnali. Toto gesto symbolizovalo důvěru v boha a pokoru. Velikonoční svíce Ve středověku se svíce s Velikonocemi pojila ve smyslu vzkříšení. V noci byly do tmavého kostela přinášeny plamínky, aby si lidé připomínali Kristovu záchranu. Svíce byly zdobeny křížem, který značil Kristovy rány a utrpení. Jak plamen hořel a vosk se roztékal, mizel i kříž. Hoření svíce znamenalo postupné Kristovo utrpení, ze kterého se však, po shoření kříže, stalo blaho pro všechen lid. V dnešní době si svíci lidé vykládají jako symbol narození a nového života. Bílá barva je znakem naděje a čistoty duše. Zajímá vás tato tématika více? Ráda byste se dozvěděla mnohé další o našich dvou největších svátcích, jimiž jsou Velikonoce a Vánoce? V tom případě zamiřte do e-shopu, kde můžete objevit CD Vánoce a Velikonoce v úvahách Tomáše Halíka. CD najdete zde.   
Zobrazit článek >
 
Velký velikonoční speciál – Symboly Velikonoc a jejich příběh II
Kříž Dovolím si na začátek ještě dodat malou specifikaci kříže jako takového. Jeho základní vlastnost se pravděpodobně nezměnila už od starověku. Již staří Řekové i Egypťané považovali tento ornament za symbol setkání a tajemství. Z tohoto důvodu byl umisťován na mnohá důležitá místa. Byl taky nošen na nejvyšší kopce, aby dával najevo spojení nebe a země, Boha a obyčejného lidu. V křesťanské víře byl kříž samozřejmě spojován s již zmíněným ukřižováním, a tak si dodnes nese nálepku něčeho svatého. Velikonoční vajíčko Pro to, čím je vlastně o Velikonocích vajíčko a kde se vlastně vzalo, neexistuje jednotné tvrzení. Asi nejvíce lidí by vám na položenou otázku odpovědělo, že vejce je počátkem života každého tvora. Již od pradávna bylo vejce symbolem plodnosti a taky úrody, proto ho najdeme i v pohanských Velikonocích, tedy ve Velikonocích jakožto oslavách jara. A proč se dnes vajíčka o velikonočních svátcích barví? Tak na tuto odpověď si počkejte v článku o malování vajíček. Velikonoční oheň ,,Opravdu k Velikonocím patří oheň?‘‘ Takto jsem při zjištění o spojení Velikonoc s ohněm reagovala já. A vy? Máte oheň s nimi spojený? Co podle vás tento zdroj tepla a světla symbolizuje? Oheň byl vždy nejen pro křesťany něco posvátného. Oheň oficiálně startuje velikonoční slavnosti o Bílé sobotě. Ve spojení s kostely je v některých městech, i když v této době již spíše pouze v malých vesničkách, stále udržována tradice pronášení světla ulicemi. Průvod vede až do kostela, kde i malý plamínek tmavou místnost rozzáří. Pomlázka a voda Pomlázka je symbolem mladosti a svěžesti. Proto si chlapci vyrábí pomlázky z mladých jarních proutků a všem dívkám předávají pomocí jemné koledy vlastnosti pomlázky, tedy jarního proutí. Děvčata pak mají na oplátku pro chlapce připravená vědra vody, kterými je polévají. Ne vždy však zůstali mokří jen chlapci. :-) Voda jim přinesla takovou malou očistu těla i duše. Čistá studená voda totiž dokázala z člověka vypudit všechny hříchy. Voda byla prospěšná i po zdravotní stránce. Člověk, který byl polit, celý rok údajně neonemocněl. Zajímá vás tato tématika více? Ráda byste se dozvěděla mnohé další o našich dvou největších svátcích, jimiž jsou Velikonoce a Vánoce? V tom případě zamiřte do e-shopu, kde můžete objevit CD Vánoce a Velikonoce v úvahách Tomáše Halíka. CD najdete zde.  
Zobrazit článek >
 
Velký velikonoční speciál – Historie Velikonoc I
Pascha, tak se latinsky nazývá největší křesťanský svátek, který oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ano, hádáte správně jsou to Velikonoce. Velikonocům se bude věnovat řada článků, ve které se budete moci dozvědět něco o jejich vývoji, zajímavých zvycích nebo tradicích. Těšte se, toto téma je opravdu pestré. Seznamte se s tímto svátkem ještě dříve, než dorazí k nám. Nyní společně prozkoumáme velikonoční historii. Slavnosti Velikonoc lze chápat dvojím, někdy i trojím způsobem. Křesťanské Velikonoce se pojí s velkou událostí, která se týkala záchrany Izraelitů z egyptského otroctví. Jejich osvobození bylo však spojováno s mnohem pozdější událostí, se zrozením, životem a samozřejmě i smrtí Ježíše Krista. Ježíš Kristus byl na zem seslán Bohem, aby nejprve šířil tu správnou víru a poté aby se obětoval jako nevinný člověk, vzal na sebe hřích i jeho důsledky, aby vydal svou krev na ochranu všech ostatních. Součástí Ježíšovi smrti, pokud by se tento proces vůbec dal zařadit do koloběhu života, bylo i jeho vzkříšení neboli zmrtvýchvstání. Křesťanské Velikonoce jsou tedy oslavou spásy všech lidí a vzkříšení Krista. V souvislosti s touto tradicí bude možná pro někoho překvapením, že i Židé slaví Velikonoce. Ti se však odkazují hlavně na první událost, kterou jsem již popsala v předchozím odstavci, tedy na záchranu Židů z egyptského otroctví. Lid o těchto svátcích děkuje Bohu, svému Spasiteli, za jejich záchranu. Je vděčný za spásu a zabránění zkázy, která by postupně vyhladila veškeré Židovské obyvatelstvo z povrchu zemského, možná i bez povšimnutí. Potěšte své blízké skvělým velikonočním dárkem. Kupte jim třeba zelený čaj ,,Veselé Velikonoce‘‘, který najdete zde.
Zobrazit článek >
 
Jak otevřít láhev vína bez vývrtky?
Potřebujete na oslavě otevřít láhev vína, ale ztratila jste vývrtku? Žádný problém, s tímto návodem žádný otvírák nepotřebujete! Prvním způsobem je úkon, který začíná zavinutím láhve ručníkem. Pevně víno uchopte a přiměřeně s ním udeřte do hladké vertikální plochy. Pokud se vám podaří udeřit správně, korek z láhve vyleze hned ven. Při užití této metody si dejte pozor, abyste neudeřila do stěny moc a láhev by se nerozbila. Při malém úderu se zase s láhví přirozeně nic nestane. Bohužel se však nic nestane ani se zátkou. Asi budete muset začít pít víno často, abyste si tento úkon natrénovala. :-)  Další, trochu méně riskantnější, metodou je sevřít láhev mezi stehna dnem vzhůru. Tlačte současně oběma nohama proti sobě a následně udeřte do dna lahve pěstí. Po několika ránách by se měl korek z lahve uvolnit a vy byste ho měla lehce vyndat prsty ven. Pokud doma najdete nějaký delší šroub, máte taky vyhráno. Bude stačit, když se vám povede zarazit ho do dostatečné hloubky korku a následně ho můžete kleštěmi i se zátkou vyndat. Pokud nemáte kleště, pomozte si například vidličkou. U jídelního příboru ještě chvíli zůstaňme. Pokud se ve vaší domácnosti nenachází ani šroub, který by nedržel obraz ve zdi, tak budete muset použít ostrý nůž. Ideální by byl například nůž filetovací, pokud ho obsahuje vaše kuchařská sbírka. Krouživými pohyby ho opatrně tlačte do zátky a postupně se ji snažte nožem vytahovat. Silnější nůž do korku pouze zatlačte a poté ho jedním tahem vytáhněte. A teď už žádný problém s otevřením jakékoliv lahve! Pokud by vás zajímaly i návody na to, jak otevřít konzervu, zamiřte do našeho oddílu pro muže, kde najdete odpovědi. Vývrtku ve tvaru láhve najdete zde.   
Zobrazit článek >
 
Historie pikniku
V jednom z předchozích článků jste si mohla přečíst něco o pikniku obecně. Nyní přejděme již k samotné historické stránce. Slovo picnicue pochází z francouzského jazyka, vznikl někdy na začátku osmnáctého století. Za počátky pikniku by se daly považovat svačiny lovců, kteří během celého dne měli několik loveckých přesnídávek, o kterých si dávali do nosu. Tradičními jídly, které při této příležitosti pojídali, byly například kuřata s chleby, švýcarské sýry nebo rokfór. Vše zapíjeli lovci kvalitním vínem. Čím výše postavený lovec byl, tím byla jeho svačina bohatší. Pokud šlo o královský hon, tabule byla opravdu pestrá. Mohla byste na ní najít například i zákusky či exotické ovoce, nechyběla ani paštika nebo nakládané pochoutky. Tato záležitost prvopočátku pikniku neboli přesnídávky byla čistě francouzská záležitost. Víte jak to vypadalo v Anglii? V Anglii byl piknik pořádán nejprve královskými hodnostáři, poté se ho naučili provozovat i měšťané. Od devatenáctého století byl piknik neodmyslitelnou součástí letních radovánek. Britové si pochutnávali nejraději na roastbeefu, šunce, holubech nebo humrech, taky na kandovaném ovoci či pudinku. Jejich nápojový lístek byl též velmi pestrý. Skládal se z vín, šampaňského, sherry i piva. U nás, tedy na území dnešní České republiky, se pikniky pořádaly také. V devatenáctém století byl dokonce 13. červenec nazýván dnem pikniku. Po poledních modlitbách všichni Pražané vyráželi do blízkého lesa, aby si v něm našli pohodlné místo, kde mohou roztáhnout ubrus a začít obědvat. Krmnými pochoutkami byly nejčastěji pečeně a koláče. K nim blo podáváno víno i pivo. Po hlavním aktu došlo taky k radovánkám - zpívalo se a tancovalo až do noci. Mimo to taky děti trávily volné chvíle po jídle různými hrami. Oblíbená byla například hra na slepou bábu nebo obyčejná schovávaná. I míčové hry měly na piknicích své místo. Pokud byste se chtěla vrátit v historii a prožít takový piknik, jaký běžně podnikali lidé ve středověku, můžete se zúčastnit jedné ze speciálních akcí, které se zaměřují na historické pikniky. Co třeba Historický piknik v dobách Karla IV, kde se dozvíte něco o historii, ochutnáte tradiční karlovské pochoutky a taky strávíte den plný přírody a slunce. Tato akce je každoročně pořádána na Krušnohorsku, historické pikniky však taky objevíte i v Praze. Při stolování se vám rozhodně bude hodit piknikový set, který najdete zde.  
Zobrazit článek >
 
Aprílová historie
První dubnový den patří Aprílu. Co víte o tomto ,,svátku‘‘? Napadne vás, jak vznikl a jaké události jsou se vznikem spojeny? Pojďme prozkoumat historii tohoto speciálního dne. Aprílový den funguje tak jako dnes již od šestnáctého století. Už v té době se lidé snažili do světa vypouštět kruté žertíky. Jedním z nich byly například žerty novinářů, kteří publikovali tento den nesmyslné články, kterým však mnoho lidí věřilo. V některých kulturách se Apríl slaví poslední den v březnu. V obou případech má pravděpodobně vítat tento den jaro. Křesťané ještě jako důvod vzniku Aprílu udávají to, že se tento den narodil známý biblický Jidáš. Proto v tento den nemá nikdo nikomu důvěřovat, jelikož tvrzení každého člověka může být nepravdivé. Do České republiky přišel aprílový den z ciziny. První doklad o Aprílu u nás pochází z konce sedmnáctého století. Pochází z písemného dokumentu, který byl napsán Bartolomějem Chrystelliem z Prahy. V těchto dobách se o aprílovém dni lidé snažili sehnat nesehnatelné. Pomocnice dostala například za úkol donést domů červené hřebíky, zaječí peří nebo polštář naplněný vodou. Zpestřete si svůj aprílový den bohatým nákupem. Co třeba novými kuchyňskými doplňky? Najdete je zde. Zajímá vás aprílová tématika? Pokud ano, určitě zamiřte do naší sekce Pro muže, dozvíte se v ní spoustu vtipných a nejodvážnějších aférek v historii celého aprílu. 
Zobrazit článek >
 
Pár faktů o ženském těle, o kterých ani vy sama nevíte I
Jak se liší ženské tělo od toho mužského? V čem máme my ženy navrch? Seznamte se se zajímavými fakty, o kterých třeba ani vy sama nemáte tušení. Většina údajů bude uvedena s těmi mužskými, abyste si lépe mohla hodnoty porovnat. A protože zajímavostí, které se týkají nejen ženského těla, je mnoho, článek jsem rozdělila do dvou částí. Srdce ženy bije o něco rychleji než to mužské. Vlasy žen bývají až dvakrát slabší než ty mužské. S častým česáním tento údaj nesouvisí. Ženy se s tenčími vlasy už rodí. Ženský imunitní systém je silnější než ten mužský. Ženy si přes den řeknou nejméně dvojnásobek slov ve srovnání s muži.   Ženy mají mnohem více chuťových buněk. Myslíte si, že si jakékoliv jídlo vychutnáme lépe? Díky tomu taky ženám nedělá problém rozeznat příchutě různých sladkostí. Ženy taky lépe cítí jakékoliv pachy. Se smyslovými buňkami to máme zkrátka na jedničku. Kromě lepšího čichu a lepší chutě mají taky ženy mnohem lépe vyvinuté periferní vidění. Ženy bohužel spálí méně kalorií než muži. Pokud však u žen dojde k omezení a redukci jídelníčku, změna se na nich projeví dříve než u mužů. Ženy mrkají dvakrát rychleji než muži. (Svůdné pomrkávání na vyvoleného muže se do počtu nepočítá.:-)) Udělejte si radost něčím zvláštním. Zpestřete si váš den pořádnou relaxací. Masážní prostředky, příslušenství k aromaterapii a další vynikající doplňky najdete zde.  
Zobrazit článek >
 
Pár faktů o ženském těle, o kterých ani vy sama nevíte II
A pokračujeme! Co jste ještě o sobě nezjistila? Třeba toto? Do druhé části článku jsem uvedla i pár zajímavostí, které se netýkají pouze našeho těla.  Pro muže je modrá prostě modrá. Sotva rozliší, zda jde o barvu tmavou nebo světlou, rozhodně se nepárají s pojmenováváním barev jako je nebeská modř, královsky modrá nebo tyrkysová. Tak úplně za to nemohou. Muži mají geneticky dáno, že jejich schopnost rozlišení barev nebude tak dokonalá. Je to kvůli menšímu počtu chromozomů X. Že ženy dokáží dělat více věcí najednou asi moc dobře víte. Proč tomu tak je? Mají totiž mnohem silnější kalózní tělísko neboli vazník, jehož nervová vlákna spojují obě hemisféry mozku k sobě. Zastoupení nervových vláken v tomto místě je až o 30% větší než u mužů. Ženy jsou pružnější než muži díky většímu množství kolagenu a elastanu. Tyto látky se nenachází nikde jinde než ve svalech a vazech. Tato statistika vás asi zaskočí. Napadlo by vás, že průměrná žena pláče minimálně třicetkrát do roka? Do čísla šedesát je to pro ženy stále standart. U mužů číslo stejného aktu nepřesáhne sedmnáctku. Ženský krk je mnohem pohyblivější než mužský. Zatímco muži jsou někdy nuceni otáčet se na zavolání celým tělem, ženám bohatě stačí naklonit či otočit hlavou společně s krkem. Ženy jsou schopné slyšet zvuky ve vyšších frekvencích než muži. U dětí je tomu přesně naopak. Ženy mají problém nejen s navigací, ale i s orientací v prostoru. To je taky důvodem toho, proč si ženy nevybírají paralelní parkoviště. Udělejte si radost něčím zvláštním. Zpestřete si váš den pořádnou relaxací. Masážní prostředky, příslušenství k aromaterapii a další vynikající doplňky najdete zde.        
Zobrazit článek >
 
Muzeum HISTORICKÝCH KOČÁRŮ
Vydáme-li se z Prostějova směrem na Konici, projedeme Kostelcem na Hané a odbočkou do prava se dostaneme do Čech pod Kosířem. Je to nemalá vesnice, kde nalezneme spousty turistických zajímavostí. Nově můžeme obdivovat zámek, dále můžeme navštívit rozhlednu, nebo se pokochat exponáty ve dvou muzeích. Jedním z nich je Hasičské muzeum a to druhé, o kterém se více zmíním, je Muzeum Historických kočárů. V tomto muzeu můžeme shlédnout mnoho krásných zrestaurovaných historických kočárů, saní a luceren. Hlavním restaurátorem a zakladatelem muzea je Václav Obr. Muzeum se pro veřejnost poprvé otevřelo dne 11. července 2009. Citace Václava Obra: "Myšlenka vybudovat muzeum kočáru se rodila několik roků, byla ideou, která se stala skutečností. Již od dávných dob, snad z doby Jana Husa a Jana Žižky byla Česká a Moravská zem tou největší kolébkou řemeslníků. Po celá ta staletí tito mistři svého řemesla byli utlačováni. Až v době Rakouska - Uherska někteří z nich zakládali výrobny až továrny na výrobu vozů a kočárů. Byly to těžké doby a mnohé to stálo většinu života. Po uplynutí staletí upadli v zapomnění, což je velká chyba. Postupným restaurováním pozůstatků vraků kočárů vzniklo nenapodobitelné muzeum, které je odkazem řemeslné práce našich předků a odkazem pro další generace, aby vyzdvihlo vše, co upadlo v zapomnění. Muzeum kočárů bylo postaveno po mnohaletém hledání na místě bývalé továrny na hasicí stříkačky, založené Antonínem Smekalem r. 1820. Z celého komplexu budov továrny zůstala pouze jedna budova, kde je dnes hasičské muzeum. Muzeum kočárů jsem začal budovat vlastními silami, tudíž svépomocí a financoval ho z celoživotních úspor a z vykonávané práce, neboť jsem byl a stále jsem řemeslník. Bylo to velmi náročné, jak po stránce finanční, tak i fyzické. V roce 2008 mě došly veškeré finance, ale nikoliv síly. Úctyhodné je, že mne a tuto myšlenku - zbudovat muzeum kočárů - která se každou chvílí stávala skutečností, podpořili obec Čechy pod Kosířem, Olomoucký kraj, Evropská unie a mnoho dalších, kteří jsou na věčné časy vytesáni do žulové desky u vstupu do muzea, aby se toto dílo mohlo dokončit. Muzeum kočárů je unikátní dílo, které vzniklo díky silné víře, je pomníkem a zároveň symbolem i pro další generace." Turistická sezóna pro tento rok začíná 1. dubna 2017. Otvírací doba: Út - Ne od 9:00 do 17:00    
Zobrazit článek >
 
Pečení: Chinois
Recept: Chinois - francouzský máslový koláč Ingredience: 400 g hladká mouka 50 g cukr 90 g máslo 100 ml mléko 15 g droždí 2 vejce špetka soli Krém 3 žloutky 500 ml mléko 50 g hladká mouka 100 g cukr vanilka Postup: Na těsto si připravíme nejprve kvásek - do vlažného mléka přidáme trochu cukru a mouky, necháme cca 15 minut vzejít, poté smísíme se zbylými surovinami a důkladně vypracujeme hladké těsto. Poprášíme moukou a necháme v teple alespoň hodinu kynout (déle je lépe). Pomoci nám v přípravě těsta může i domácí pekárna, v tom případě dáme na dno tekuté, navrch sypké suroviny. Mezitím si připravíme krém: Utřeme do pěny žloutky s cukrem a přimícháme prosátou mouku. V kastrolku si zahřejeme mléko s vanilkou (použijeme buď zrnka z 1 vanilkového lusku nebo několik kapek vanilkové esence, v krajním případě i vanilkový cukr), až mléko začne vřít, sundáme z plotny a za stálého míchání jej tenkým pramínkem vlijeme k žloutkové směsi. Poté celou směs postavíme na plotnu a na mírném ohni za stálého míchání přivedeme k varu a vaříme do zhoustnutí. Hotový krém necháme vychladnout, občas promícháme. Připravíme si dortovou formu (vymažeme, vysypeme). Z vykynutého těsta oddělíme asi třetinu a vyválíme do velikosti dna dortové formy a vložíme kolo těsta dovnitř. Ze zbylých dvou třetin vyválíme veliký obdélník a potřeme jej krémem. Poté obdélník zarolujeme a nakrájíme na asi pěticentimetrové šneky. Ty naskládáme vedle sebe do formy na plát těsta, který nám tvoří spodek. Potřeme bílkem a necháme v teple ještě hodinu kynout. Rozehřejeme troubu na 180 stupňů a do vyhřáté dáme péct koláč na 35 minut. (respektujte vlastní troubu). Hotový koláč necháme zchladnout ve formě, poté uvolníme okraje a koláč vyjmeme. Vychladlý můžeme ještě potřít glazurou z moučkového cukru rozmíchaného v troše vody a posypat krystaly cukru.
Zobrazit článek >
 
Istrie: Motovun
MOTOVUN leží v centrální oblasti Istrie. Je vybudován na vrcholu strmého kopce a jeho okolí připomíná italské Toskánsko. Pod kopcem, kde Motovun leží, teče řeka Mirna. Tato oblast je bohatá na lanýže, kteří zde patří mezi místní specialitu a každoročně se zde pořádají soutěže v kulinářské přípravě této dobroty. V letním období se daří více tzv. černým lanýžům a na podzim se sběr zaměřuje na bílé lanýže, kteří jsou více aromatičtější a zároveň jsou i dražší. K vyhledávání této houby se používají speciálně vycvičení psi. V červenci se zde pořádá tradiční filmový festival, který spadá do tradiční chorvatské kultury. V létě se zde také pořádá Mezinárodní letní škola architektury. Nedaleko Motovunu se nacházejí přímořská letoviska Poreč, Rovinj a Umag. Motovun je středověké město, které vyrostlo na místě starověkého města s názvem Castellieri. V 10. a 11. st. patřilo toto město biskupu Parenzovi z Poreče. Od roku 1278 spadalo pod správu Benátek a bylo obklopeno pevnými stěnami, které jsou dodnes téměř neporušené. Město je složeno ze tří částí a všechny tyto části města jsou spojeny systémem vnitřních a vnějších opevnění s věžemi a městskými branami, které obsahují prvky románské, gotické a renesanční, byly postaveny mezi 14. a 17. stoletím. Je to typický příklad benátské koloniální architektury. Mezi zajímavosti města patří pozdně renesanční kostel svatého Štěpána, který byl postaven hned na počátku 17. století podle skic, které pravděpodobně navrhl známý benátský architekt Andrea Palladio (1508-1580). Kostel obsahuje několik uměleckých děl: mramorové sochy svatého Štěpána a svatého Vavřince ze 17. století a obraz Poslední večeře od neznámého benátského umělce.    
Zobrazit článek >
 
Pražská NEJ aneb zajímavosti našeho hlavního města I
Pojďte se seznámit s některými zajímavostmi našeho hlavního města. Věřte, že i když jste třeba rodilými Pražáky, o některých informacích jste doposud neměli ani páru. Nejstarší pražskou kavárnou je kavárna Slavia naproti Národnímu divadlu. Letošní rok oslaví neskutečných 135 let existence. Pokud vás stáří kavárny zaskočilo, tak věk nejstarší pražské hospody vás doslova položí. Novoměstský pivovar U Fleků totiž funguje už 518 let. Nejvyšší věží v Praze je Žižkovská televizní věž, tedy přesněji Televizní vysílač Žižkov. Nejvyšším komínem je velikán malešické spalovny, který měří 177,2 metrů. Pokud vás zajímá nejvyšší místo v Praze vůbec, je jím vrch Teleček, který byste našli na Zličíně. Nejdelším pražským mostem je ne moc známý Negrelliho viadukt. Židovský hřbitov je tím nejstarším v Praze. Nachází se na Starém městě. Nejznámější postavou české historie spojovanou s tímto místem je asi rabín Low, muž, který vytvořil bájného Golema. Kdo si myslí, že nejstarší hřbitov se nachází na Vyšehradě, mýlí se. Kde hledat největší pražskou jezdeckou sochu? Samozřejmě že ,,u ocasu‘‘. Socha Jana Žižky na koni měří 9 metrů, její šířka je asi 9, 6 metrů. Nejkratší pražská ulička měří pouhých 27 metrů. Nachází se na Kampě a nese název Jiřího Červeného, v této ulici to pošťáci s doručováním těžké nemají. Nejdelší ulice Prahy je dlouhá před 15 kilometrů. Víte, kterou mám na mysli? Ano, je to pražská ,,výpadovka‘‘ Strakonická. Zůstaňme ještě u délek a vzdáleností. Nejkratší vzdálenost mezi stanicemi metra tvoří zastávky Muzeum a Hlavní nádraží s necelým půl kilometrem. Nejníže položená stanice je Náměstí Míru. Pyšní se taky nejdelším eskalátorem, který měří 87,2 metrů. Zaujal vás tento článek? Pak zamiřte do našeho magazínu pro muže, kde najdete jeho pokračování.  
Zobrazit článek >
 
Zámek Rájec nad Svitavou
Již ve středověku stávaly na území Rájce dvě gotické tvrze. Majitelé Rájce se velmi často měnili, až v r. 1464 se stal majitelem rod pánů Drnovských z Drnovic. V roce 1570 se pak jedna z tvrzí přestavěla na renesanční zámek. Dále v r. 1763 přechází zámek do majetku Antonína Karla Salma-Reiffercheidta.   Rájecký zámek je krom svého nádherného interiéru známý i pro to, že se zde pořádá výstava kamélií.  Šlechta sbírala kamélie v 19. století, což pro ni znamenalo nejen zábavu, ale taktéž se kamélie používaly k výzdobě zimních zahrad. Bohatou sbírku můžete shlédnout v zámeckém zahradnictví v Rájci nad Svitavou. Nynější stav kamelíií je okolo 400 více či méně známých odrůd. O tyto skvosty pečuje pan Evžen Kopecký. Zámek nabízí čtyři prohlídkové okruhy: 1) Reprezentační prostory - Představuje původní interiéry přízemí s typickými reprezentačními místnostmi, z nichž některé prošly v 70. - 80. letech 19. stol. různými interiérovými změnami. Nejzajímavější jsou bohatě vyřezávané kazetové stropy. 2) Privátní a hostinské apartmány, klenotnice - Představuje soukromé a hostinské apartmány, jejichž instalace je situována do druhé třetiny 19. století, kdy zámek vlastnil Hugo Karel František III. kníže ze Salm-Reifferscheidtu a jeho manželka Alžběta, rozená princezna z Liechtensteinu. 3) Kaple - Původně byla součástí zámku, ale z prostorových důvodu byla přemístěna do jednoho z pavilonů na nádvoří, a to Karlem Josefem I. knížetem ze Salm-Reifferscheidtu. 4) Velký okruh (reprezentační přízemí + privátní a hostinské apartmány, klenotnice + kaple.)   Více informací naleznete na webových stránkách Státního zámku Rájec nad Svitavou.        
Zobrazit článek >
 
LEVANDULE
Nádherná svojí barvou a okouzlující svojí vůní. To vše se dá říci o levanduli. Ke všemu má tato rostlina léčivé účinky a můžeme ji použít i v kuchyni. Odkaz na recept: LEVANDULOVÉ SUŠENKY: ZDE LEVANDULE patří do čeledi hluchavkovitých. Dorůstá od 50 do 60 cm. Kvete od července do srpna. Pěstování: půda - písčitá, zásaditého charakteru zálivka - mírná, velkou zálivkou byste levanduli uškodili hnojivo - vápenaté stanoviště - suché a slunné, snáší přímé slunce = čím více slunce tím více vůně péče - na jaře sestřihnout na 1/3 původní výšky. Na podzim po odkvětu ostříhejte staré zasychající stonky a odkvetlé květenství. Na zimu raději pokryjte chvojím, aby neumrzla. Sběr: Sbírejte za suchého počasí a v období kvetení levandule. Poupata by neměla být příliš rozvinutá. Sušte v tmavé a větratelné místnosti, nejlépe na půdě. Při sušení však levanduli nevystavujte teplotě vyšší 40oC. Zavěste nastříhané kytice květy dolů, nebo můžete sušit rozložené na papíře. Léčivé účinky: Pomáhá při hojení infekčních ran, zánětů a vředů. Zmírňuje bolest při revmatismu a migréně. Inahalace levadnulového odvaru pomáhá při kašli a astmatu. Pokud si přidáte levanduli do koupele, podpoříte si krevní oběh. Vynikající je i levandulový čaj při bolestech hlavy a proti stresu. Levandule ve formě kloktadla hojí afty. Dále blahodárně působí na játra, trávící soustavu a žlučník. Levandulový čaj: 10 čerstvých nebo sušených květů přelíjte vroucí vodou a nádobu či hrnek přikryjte a odvar se nechte 10 min. odstát. Dochuťte medem. Čaj pijte po malých doušcích a každý si vychutnávejte. Vnímejte vůni čaje a nechte jí společně s chutí prostoupit celým tělem.  
Zobrazit článek >
 
Punčochy dříve a dnes
Každá žena to moc dobře zná. Punčochy, silonky, krátké ponožky nebo na boso? Co k dnešnímu outfitu zvolit? Tento problém řešily ženy již před mnoha lety. Neměly však zdaleka tak na výběr. Jak vlastně tyto spodní díly oblečení vznikaly? První na světě byly samozřejmě ponožky. Jejich zbytky se nám dochovaly již z dob starověkého Řecka. Tamní otroci a dělníci je nosili za účelem alespoň nějaké ochrany a také jimi chránili své nohy před nepříznivým počasím. Postupně i bohatí obyvatelé přišli na to, že jejich chodidla se v ponožkách mají lépe. Během pár let je začala nosit i šlechta. První bavlněné ponožky nebyly nošeny nikde jinde než v Indii a Číně. Prodloužením ponožek vznikly dámské punčochy. Ty si ženy zavazovaly výše nad koleny pomocí pentlí nebo podvazků. Postupně se z obyčejného kousku oblečení stával módní doplněk. S vynálezem pletacího stroje W. Leea na konci šestnáctého století nebylo pro žádnou ženu těžké punčochy sehnat. Jejich oblíbenost trvala až do 20. století. Na jeho počátku došlo k malé inovaci. Jelikož si ženy zvykly na nošení velmi krátkých sukní, byly punčochy prodlouženy nejméně do poloviny lýtek. Ženy tehdejší doby nosily nejčastěji punčochy hedvábné. Ve 40. letech 20. století došlo k objevení nylonového materiálu. S tím souvisela i velká punčochová inovace. Hlavně z důvodu praktičnosti vzešly od tehdejších návrhářů první punčochové kalhoty. Ty si ženy velmi oblíbily. Jejich oblíbenost přetrvává až do současnosti. Ženy jim nyní dávají přednost před klasickými punčochami, které by se musely připínat. A jak to máte s punčochami vy? Nosíte ráda sukně? Jakou vrstvu pod ně navlékáte? Punčochy, punčochové kalhoty i ponožky najdete zde.   
Zobrazit článek >